Fantasy klišé


Fantasy je jedním z nejpopulárnějších žánrů na knižním trhu, především v sekci YA titulů. Když se podíváte na skladbu edičních plánů nakladatelství zaměřujících se právě na cílovou skupinu dětí a mládeže, zjistíte, že se z velké části jedná právě o fantasy. Fiktivní světy plné nejrůznějších podivných tvorů jednoduše letí. To je však do značné míry také důvod, proč je tenhle žánr dost vyčerpaný a přijít s něčím novým a originálním je čím dál tím těžší. Níže jsem sepsala pár klišé, která se objevují až podezřele často a už mi pomalu začínají brnkat na nervy. Předem podotýkám, že jde výhradně o můj názor a jenom to, že jsem některými věcmi jednoduše přesycená, neznamená, že to tak cítí všichni. Ale dost úvodních řečí, pojďme na to.

Sabine d'Iable - Rubikon II.: Kostky jsou vrženy


Český knižní trh zaplavují v poslední době knihy s LGBT tematikou, a to takovou měrou, že často proniká i do příběhů, které by mohly velmi dobře fungovat i bez ní a jedná se tím pádem skutečně pouze o jakési poklonkování módě. Striktně LGBT romány se však objevují taky a mohou být dobrým vhledem např. do transkomunity a problémů, s nimiž se musí vyrovnávat. Pokud se to ovšem udělá pořádně.

Kapky na kameni


Feminismus se v poslední době stal populárním tématem a knižní trh zaplavují publikace o výjimečných ženách, které se nebály jít proti davu a dosáhly ve svém oboru netušených úspěchů. A protože v cestě za sny je třeba holčičky podporovat už odmalička, vyšly nedávno publikace Příběhy na dobrou noc pro malé rebelky, které představují profily dvou stovek výjimečných ženských osobností. Bylo jen otázkou času, kdy se podobného nápadu někdo chopí i u nás. Stalo se tak v publikaci Kapky na kameni, která představuje padesátku ve své době výjimečných a dnes z větší části zapomenutých žen.

Kristin Hannahová - Velká samota


Na Aljašce můžete udělat jednu jedinou chybu. Ta druhá už vás totiž bude stát život. Když jste ovšem přistěhovalci z civilizovanějším koutů Spojených států, může pro vás být zdejší divočina šokem, na který se nedá připravit. Leni a její rodiče přijíždí do malé osady na konci světa, aby tam začali nový život. Je to pro ně šance, jak nechat za sebou stíny minulosti a konečně se pohnout dál. Aljaška ale není zrovna přátelským prostředím a dokáže v lidech probudit to nejhorší.

Merenda Albatros Media aneb Co nás čeká na jaře

V sobotu 22. února proběhla tradiční blogerská merenda Albatros Media, kde byly představeny knížky, které nakladatelství chystá na jaro, na blogery čekaly dárečky a pochopitelně byla spousta prostoru si popovídat a povyměňovat si názory nejen na čtení. My knihomolové jsme z povahy většinou spíš introverti, ale když na to přijde, není lepší způsob socializace než pokec s podobně naladěnými lidmi. :)

Jak se loučíme se sny...


Všichni si asi dokážeme vybavit dětství, kdy jsme měli hromadu nejrůznějších snů, které si začneme plnit, až vyrosteme. Co si koupíme, kam se podíváme, čím se staneme... Dokud jsme děti, jako by nic z toho nebyl problém. Fantazírujeme o všem, co nás jednou čeká, mnohdy si to malujeme hodně narůžovo a nějak si neuvědomujeme, že realita bývá někde jinde. A že naše sny setkání s ní jen málokdy ustojí.

Elefantazie


Hudba: Darek Král
Texty: Tomáš Belko
Libreto: David Drábek

Premiéra: 1. 2. 2020
Uvádění: Divadlo ABC

Režie: David Drábek

OBLÍBENCI... Period Dramas (seriály)


Přestože to asi bude znít zvláštně, nejsem příliš televizní člověk. Moc mě neužije na seriály ani filmy, do kina chodím dost sporadicky. Tím nechci říct, že bych kinematografii či seriálovou tvorbu neměla ráda, jen na ni nemám moc času. A ano, vím že je to o prioritách. Ale to je právě kámen úrazu, protože ty moje leží někde trochu jinde.

Petra Dvořáková - Vrány


Rodinné vztahy jsou vždycky komplikované, vyžadují značnou dávku trpělivosti a především tolerance. Zvlášť když jde o dítě s nastupující pubertou. Rodina představovaná v útlé novele Petry Dvořákové Vrány je však viditelně dysfunkční. Na jedné straně stojí matka, na druhé dcera a mezi nimi obrovská propast nepochopení. Autorka představuje velmi silný a emocemi nabitý příběh, v němž polemizuje o tom, co je vlastně normální...

Barbora Žampachová - Prokletý sníh


Tara je otrokyně odsouzená strávit celý svůj život jako něčí majetek. Možná jí to není úplně po chuti, ale zároveň se proti tomu ani nijak nebrání. Pak se však stane něco nečekaného. Dívka si jde zaplavat a během svého času v moři prožije zvláštní situaci. Zjeví se jí neznámá žena a následně se Tara vynoří ze studánky kdovíkde. Nejednou je sama v neznámé zemi a všichni okolo ni ji považují za svou spásu, i když Tara sama netuší, jak by jim mohla s čímkoliv pomoct.

Dita Krausová - Odložený život


Narodila se v židovské rodině, ale nikdy se neřadila k ortodoxním věřícím. Její rodiče byli v dodržování náboženských zvyklostí poměrně vlažní. Přesto byla celá rodina za války odvezena nejprve do Terezína a odsud dál do Osvětimi. Domů se nakonec vrátila jenom Dita. Knih o holocaustu vznikají mraky. V dnešní době je toto téma snad ještě populárnější, než bylo před pár lety. Osudy Dity Krausové inspirovaly před několika lety Antonia Iturbeho k sepsání románu Osvětimská knihovnice, to je však pouze krátký výsek z jejího života. V Odloženém životě totiž Dita vypráví o všem, co ji potkalo před válkou, běhen ní i po ní.

Přečteno LEDEN 2020


Nevím, jak to máte vy, ale pro mě byl vstup do nového roku poměrně náročný. Sešlo se mi hodně pracovních i mimopracovních věcí, které mě ve výsledku okradly o spoustu času. To se samozřejmě podepsalo na mém čtení, které muselo jít trochu stranou. Tiše doufám, že v únoru to bude lepší, ale uvidíme. Radši už si v tomhle ohledu nic neslibuju, protože pak aspoň nemůžu být zklamaná, že se mi nedaří moje cíle naplnit.

Neviditelný


Autor: Jaroslav Havlíček
Dramatizace: Martin Velíšek

Premiéra: 6. 4. 2019
Uvádění: Divadlo Rokoko

Režie: Martin Františák

Kateřina Šardická - Zmizení Sáry Lindertové


Je říjnový den jako každý druhý. Trochu chladno, trochu pošmourno, ale nic nenasvědčuje tomu, že by měl být v něčem mimořádný. Sára Lindertová však má z nějakého důvodu nepříjemný pocit, který se prohlubuje. A když se potom rozhodne jet domů metrem, protože autobus se někde zasekl, prostě zmizí. A tím to celé začíná.