Být Iskari znamená zabíjet a ničit, nebrat ohledy na ostatní a jít si za svým cílem. Asha, princezna Firgaardu, si toto přízvisko zasloužila jako obávaná lovkyně draků. Na svou největší trofej však stále ještě čeká. Nejmocnější drak prozatím uniká z jejích pastí a dobře se skrývá. Ovšem právě jeho hlava je pro Ashu vstupenkou na svobodu. A ona se o ni za žádnou cenu nenechá připravit.
Asha je neposlušná dcera, která v dětství přinesla své zemi téměř úplnou zkázu. Aby své činy napravila, stala se lovkyní draků a vydává se na dobrodružné výpravy do Průsmyku, kde číhá na tyto obří ještěry a zbavuje je života. Už brzy však má být jejímu lovu učiněna přítrž. Blíží se datum její svatby s mužem, jehož nenávidí a jímž pohrdá. Pokud se jí však povede ulovit mocného černého draka, možná by se mohla sňatku vyhnout. Ashu čeká ještě jedna, snad nejnebezpečnější, lovecká výprava.
Autorka čtenáře vhodí do svého fantazijního světa, aniž by jim dala jakékoliv vodítko, jak se v něm orientovat. Používá neznámá slova a názvy, které nevysvětluje, na jiných místech však pro změnu vysvětluje a popisuje zbytečně moc. Výsledkem je velmi rozvleklý úvod, v němž čtenáře nic neponouká číst dál. Má pocit, že se v příběhu neorientuje, netuší, oč v něm jde, a nevidí v počínání jednotlivých postav smysl.
Právě postavy jsou asi nejzásadnějším problémem celého románu, respektive jejich absolutní plochost. Hrdinové jednoduše nejsou zajímaví, nemluvě o tom, že pohnutky k jejich chování buď nejsou vysvětleny vůbec, nebo zůstávají nejasné. Sice mají jakousi povrchní charakteristiku, čtenář však nemá šanci poznat, jací jsou ve skutečnosti. Jejich vnitřní svět je nesmírně chudý, postrádají vášeň a navíc se obvykle vyvíjí spíše tak, jak se to autorce hodí, než aby to korespondovalo s jejich skutečným charakterem. Ve výsledku se tak postavy potácí od ničeho k ničemu, zběsile pobíhají sem tam a rádoby zachraňují svět i sebe.
Asha má být obávanou bojovnicí s draky, je však záhadou, čím si tuhle poctu zasloužila. Sice kosí draky jako na běžícím páse, ovšem to je zřejmě všechno, čím může nahánět strach. Ve skutečnosti je to ustrašená dívenka, která nenávidí sama sebe a není schopná se postavit za vlastní ideály. Nutno podotknout, že je vlastně úplně postrádá a nechává sebou manipulovat, jak se to zrovna ostatním hodí. Od silného drakobijce by asi člověk očekával něco trochu jiného. Ostatní postavy ani nemá smysl zmiňovat, protože svým chováním nijak nepřekvapí a pokud ano, pak leda jeho nelogičností.
Celý svět, který autorka vybudovala, stojí na velmi chatrných základech. Ocitáme se v království s velmi spletitou historií, která je zmiňována pouze okrajově prostřednictvím několika bájí. Ty samy o sobě jsou poměrně zajímavé, ale přílišnou výpovědní hodnotu pro příběh nemají. Mohou sice osvětlit některé momenty děje, zásadních okamžiků se však nijak netýkají.
Celkově působí příběh Iskari nedodělaným a zmatečným dojmem. Některé nápady mají potenciál, ten ovšem zůstal nevyužit. Druhá polovina knihy je svižnější a nabízí několik nepříliš překvapivých dějových zvratů a několik vyloženě vyplýtvaných příležitostí na zajímavější vývoj celého příběhu. Celkově zůstává děj plytký a vývoj jednotlivých charakterů takřka nulový. Kniha se přečíst dá, nezanechá však ve čtenářích žádný hlubší dojem.
Žádné komentáře:
Okomentovat