Co všechno dokážeme vnímat jenom skrze náš nos? Čich je pro nás bezpochyby důležitý, když je však vyvinutý až příliš, je v tom něco málem ďábelského. Jean-Baptiste Grenouille dovede neomylně rozlišit tisíce různých vůní, což v něm probouzí vášeň po vytvoření dokonalého parfému. Ať to stojí, co to stojí. Píše se 18. století a ve Francii už zanedlouho vypukne revoluční šílenství, ovšem do té doby je ještě dost času a už brzy tady má vypuknout šílenství zcela jiného druhu.
Jak málo stačí ke zrodu tyrana... Zvlášť když umí chytře využít lidský strach a v těch správných momentech ho přiživit. Přehršlánie je to nejšťastnější království na světě, v němž nikomu nic neschází. Vyrábí se tam to nejchutnější pečivo, sýry, uzeniny i vína a lidé ani nemohou být spokojenější. Snad jen obyvatelé mokřadů si tu a tam zoufají, ovšem to je tak zapadlý kraj, že na něm nikomu příliš nesejde. Aspoň do momentu, než se objeví ikabog.
Kafkovu Proměnu známe více či méně všichni. Minimálně se nám vybaví úvodní věta o "nestvůrném hmyzu". Co když se však autor rozhodne touto premisou inspirovat, ale udělá to naopak? Tedy že vezme zástupce říše bezobratlých a na nějakou dobu mu propůjčí lidské tělo? Ian McEwan se formou politické satiry rozhodl reagovat na stále ještě aktuální situaci okolo brexitu, je však otázkou, zda jeho próza není příliš úzce navázaná na konkrétní geografickou oblast a potažmo i její mentalitu.
