Ian McEwan - Šváb

Kafkovu Proměnu známe více či méně všichni. Minimálně se nám vybaví úvodní věta o "nestvůrném hmyzu". Co když se však autor rozhodne touto premisou inspirovat, ale udělá to naopak? Tedy že vezme zástupce říše bezobratlých a na nějakou dobu mu propůjčí lidské tělo? Ian McEwan se formou politické satiry rozhodl reagovat na stále ještě aktuální situaci okolo brexitu, je však otázkou, zda jeho próza není příliš úzce navázaná na konkrétní geografickou oblast a potažmo i její mentalitu.

Jim Sams je premiérem Velké Británie, ovšem vede si tak zoufale, až se skupinka parlamentních švábů rozhodne, že musí zakročit. Během jedné úplně obyčejné noci je celý vládní kabinet nenápadně vyměněn. S jedinou výjimkou obsadí těla předních britských politiků švábi, kteří si kladou nesnadný cíl - zachránit celou populaci před zkázou, která by přišla, kdyby byla premiérovi ponechána volná ruka v rozhodování. Startuje závod s časem, v němž žádná politická intrika není dost špinavá.

McEwan se ve své krátké novelce formou politické satiry vyjadřuje k aktuálnímu dění okolo brexitu a s ním spojenému postavení Británie v Evropě i ve světě. Celou situaci silně zveličuje a dohání až do absurdního extrému, který je stejnou měrou zábavný jako hořce pravdivý. Dokonce se ani nesnaží zastírat, že si bere na paškál reálné politiky a vystavuje jim nepříliš lichotivý portrét. Problém však je, že McEwanova próza je silně oblastně zatížena a mimo hranice Spojeného království nefunguje. Aspoň ne bez určitého backgroundu.

Sama forma satiry je zvolena dobře, autorovi se navíc podařilo svůj text slušně vypointovat. Pokud však nemáte přímou zkušenost s brexitem a o tuto problematiku se blíže nezajímáte, zřejmě k vám příliš promlouvat nebude. McEwan se zde sice obouvá do politiky jako takové, poukazuje na nejrůznější nekalé praktiky a všechno dohání do extrému, zároveň však zůstává bytostně svázán s britským politickým systémem a způsobem jeho fungování. Hned úvodní větou přiznává kafkovskou inspiraci, stejně jako převrací význam úvodu však zachází i s ní. Dalo by se říci, že McEwanův Šváb je vlastně Kafka naopak. Zatímco v případě Kafky je všechno mlhavé, nejisté a neurčité, u McEwana je všechno vykresleno do nejmenších podrobností, všechno má jasně daný důvod a vysvětlení a čtenáři není ponechán prostor pro vlastní úvahy nebo jakýkoliv druh nejistého tápání.

McEwanův jazyk je břitký po vzoru suchého anglického humoru, zároveň je však nabubřele mnohomluvný, ironický i sarkastický. Autor shazuje sám sebe, otevřeně přiznává, že nic z toho, co píše, nemyslí tak úplně vážně, ale snad právě pro všechnu tu absurditu působí text poměrně realisticky. Ostatně, při pohledu nejen na britskou politickou scénu si nejspíš všichni říkáme, kde jsme se to vlastně ocitli, a že McEwanova próza by nemusela být prostou fantasmagorií.

Šváb je politickou satirou - ničím víc a ničím míň. Autor se v rámci této novely nesnaží o žádnou hlubokou filozofii ani předávání věčných pravd. Spíše nastavuje zrcadlo aktuálnímu britskému dění a chce prostřednictvím ironie a silné nadsázky pobavit. Jeho text je vlastně poměrně čtivý, pro čtenáře mimo Británii však vlastně nepříliš zajímavý. Je totiž až moc napojen na mentalitu ostrovního národa a jeho postoj k brexitu i politické situaci jako takové. Bez přímé zkušenosti čtenáři snadno unikají konkrétní narážky a smysl prózy se podivně rozplizává v prázdné nic. Ve výsledku tak sice nejde o vyloženě špatné čtení, ovšem kdybyste po knize vůbec nesáhli, o nic nepřijdete.