Když u vás doma zuří válka, útěk může být tím nejsnazším řešením. V Řecku se bojuje. Hory okupují partyzáni, proti nim stojí profesionální státní armáda a ženy a děti raději berou do zaječích, protože v jejich vesnicích přestává být bezpečno. Jejich jedinou šancí je dostat se za hranice a hledat pomoc v cizí zemi. V tu chvíli ještě netuší, jak daleko a na jak dlouho je osud nakonec zavane pryč.
Hory jsou věčné, trvalé, stálé. Neustupující připomínka síly přírody a němí svědkové našich činů. Pozorujeme je, skláníme se před jejich majestátem, ale asi by nás nenapadlo vést s nimi korespondenci. Onesto je jiný, on horám píše. A svěřuje jim své příběhy.
Tvrdili jí, že žena by neměla být lékařkou a už vůbec ne chirurgem, protože postrádá dostatečnou odolnost i předpoklady. Stejně tak jí tvrdili, že je bláznovství odcestovat na Blízký východ a provozovat tam nemocnici nebo provádět výzkum tropických chorob. A ona na všechny udělala dlouhý nos a zařídila si život po svém. Vlasta Kálalová se jako čerstvá absolventka medicíny rozhodla navzdory všem a všemu vydat do Bagdádu, aby tam naplnila své životní poslání.
Představte si, že prožijete celé století, sledujete, jak se svět okolo vás mění, ale taky jste nucena přihlížet tomu, jak postupně odchází vaši blízcí - z vaší, i mladších generací. Betty se narodila v roce 1928 v Londýně, ovšem její dlouhý život ji zavedl na celou řadu míst a k setkáním s lidmi, na něž se nezapomíná.
Válka skončila, ovšem zanechala po sobě spálenou zem. Republika se snaží postavit zpátky na nohy, vládnou nové pořádky a všichni se jim přizpůsobují, jak jen to jde. Vzhledem k nutnosti hospodářské obnovy jedou doly na Ostravsku i Karvinsku na maximum a na zdejší krajině i městě se to začíná nepěkně podepisovat.
Jeden den žijete na ulici a každý moment je pro vás bojem o přežití, v příštím se vaše karta může obrátit a získáte střechu nad hlavou. Miguel řečený Ještěrka patří k pouliční bandě zlodějíčků, která se schovává na dvoře pod schody a snaží se vyžebrat nebo ukrást něco na zub či pár drobných, aby přežila. Je to sice riskantní a nejisté, ale přinejmenším mají jeden druhého a svobodu. Ovšem jen do chvíle, než se věci zkomplikují.
Když vám někdo nabídne pozemek k obdělání za pakatel, je to velmi lákavá nabídka. Zvlášť když jste doteď pracoval jako dělník v rizikovém sklářském sektoru, což se začalo podepisovat na vašem zdraví. Má to však jeden drobný háček. Onen pozemek se nachází v daleké Brazílii, navíc v místě, které zatím zarůstá prales, jejž bude třeba vyklučit.
Vyrůstat v současné Číně má svá specifika. Zvlášť pokud nejste čistokrevnou Číňankou, ale mísí se ve vás asijská a americká krev. Dospívat a vstupovat do života v době převratných změn osmdesátých let však taky není žádný med. Alva a Lu Fang spolu na první pohled nemají mnoho společného, přesto se jejich osudy až překvapivě silně zrcadlí.
Většina z nás tuší, že proběhlo něco jako genocida ve Rwandě, jen málokdo však má o událostech širší povědomí. Jaké jsou pocity někoho, kdo se ocitne přímo v centru dění a je nucen předčasně dospět, protože válka mu prostě nedovolí být dál dítětem? A na pozadí čeho podobné konflikty vlastně vznikají?
Amerika poloviny třicátých let se snaží vzpamatovat z hospodářské krize a společnost není úplně přátelsky naladěna vůči nikomu a ničemu. Tím méně proti černochům, kteří sice už nějakých sedmdesát let neslouží jako otroci, ovšem jejich postavení přesto zůstává podřadné a opředené tolika předsudky, že prorazit je se rovná doslova zázraku.
Ze svých afrických či blízkovýchodních archeologických výprav si Britové vozí, či spíše vozili mnohé. Konec konců právě jim vděčí nejen londýnská muzea za většinu svých exponátů. Přivést si nicméně do Anglie živý suvenýr není úplně obvyklé. Zvlášť když jde o poněkud svéhlavou muslimku, která se rozhodne vyměnit svůj nomádský život za teplo anglického krbu, ale do zdejší společnosti ani trochu nezapadá.
Historie je málokdy jenom veselá, spíš naopak, její většina je prodchnutá krví a zmarem. A přesto se na tyto příběhy tak rádo zapomíná... Petra Klabouchová ve svém nejnovějším románu otevírá kapitolu dějin, kterou si její tvůrci velmi přáli pohřbít hluboko pod zem, či spíše pod hladinu Vltavy, ale naštěstí se jim to nepovedlo.
Mimo umírá. Má za sebou dlouhý a pohnutý život, a přestože svoje poslední okamžiky tráví v klášteře, je mnohem víc než pouhým řeholním bratrem. Vlastně není ani tím, protože do řádu nikdy oficiálně nevstoupil. Vine se kolem něj tajemná aureola, jelikož se toho o něm zas tak moc neví a celé kapitoly jeho života zůstávají zahaleny tajemstvím. Kdo tento výjimečný muž vlastně byl?
Projet na kole značnou část Evropy je i dnes považováno za úctyhodný sportovní výkon, natožpak ve třicátých letech, kdy byl tento sport pořád ještě víceméně v plenkách, a navíc spíše doménou mužů. Blanka, poslední baronka z rodu Battaglia, ale měla vždycky pro strach uděláno a bez kola si svůj život dlouhá léta neuměla představit.
Nemá ani třicet centimetrů a přesto se jí povedlo změnit svět. Když na konci padesátých let vkročila na trh Barbie, zdálo se, že to bude obchodní přešlap roku. Stačilo však pár měsíců, aby se z na první pohled poněkud vulgární panenky stal fenomén, který baví lidi dodneška. Jak tato ikonická hračka vlastně vznikla a proč si k ní našlo cestu tolik děvčat po celém světě?
Městečko v Sudetech, které voní po medu, a trojice žen, které spolu chodily do školy, ale osud jim naservíroval velmi rozdílný osud. Vítejte v Úlicích, jimiž se prožene druhá světová válka a zanechá po sobě hlubší stopy, než by si kdokoliv na jejím začátku dovedl představit.
Knižní průmysl je byznys jako každý jiný a nakladatelé proto potřebují jediné - vydělávat. K zisku peněz mohou vést nejrůznější způsoby a někdy taky trochu bláznivé nápady. Dva nakladatelští konkurenti, Max Alfred a Jonatan Bartoloměj, se rozhodnou uzavřít sázku o to, komu se povede vydat úspěšnější knihu. Na první pohled jde o banalitu, hraje se však o hodně, protože ten, kdo prohraje, může skončit na dlažbě.
Les je útočiště, svět sám pro sebe, místo, kde se všechno skrývá, ale zároveň zde neexistují tajemství. Neustále se proměňuje, ale přesto jako by zůstával stále stejný a působil na každého svou uklidňující mocí. Veronika Opatřilová ve svém románu Píseň L. vypráví dva samostatné příběhy, které jsou však možná provázanější, než by čtenáře na první pohled napadlo.
Některá tajemství jsou pohřbená tak dlouho, že téměř přestanou existovat. Alespoň do momentu, než se z hlubin paměti vyderou na povrch a začnou své nositele sžírat zevnitř. Zdá se, že i Klářina babička Marta jedno takové má, a to se podepisuje na jejím zdraví. Klára by jí ráda nějak pomohla, k tomu se však bude muset ponořit hluboko do rodinné historie, která zůstává po léta zahalena mystickou, neproniknutelnou aurou.
Rose nadevše miluje létání, takže je štěstím bez sebe, když se jí naskytne možnost přesunout se z rodné Pennsylvanie do Evropy a přispívat k válečnému úsilí jako pilotka. Svou kariéru by si sice představovala ještě trochu jinak, ale lepší něco než nic. Koneckonců, postavit se nepřátelům se dá různými způsoby.
