Scarlett Wilková - Až uvidíš moře

Když u vás doma zuří válka, útěk může být tím nejsnazším řešením. V Řecku se bojuje. Hory okupují partyzáni, proti nim stojí profesionální státní armáda a ženy a děti raději berou do zaječích, protože v jejich vesnicích přestává být bezpečno. Jejich jedinou šancí je dostat se za hranice a hledat pomoc v cizí zemi. V tu chvíli ještě netuší, jak daleko a na jak dlouho je osud nakonec zavane pryč.

Sotiria je teprve dítě, přesto se ji matka rozhodne nechat v rodné vesnici a se zbývajícími dětmi utéct. Dívka totiž odmítá opustit dům, dokud v něm je babička, a ta zase není ve svém věku schopná vydat se na tak dlouhou a náročnou cestu, jaká uprchlíky čeká. Nezbývá než doufat, že se boje místu vyhnou. Naděje je to marná, protože osada je bombardována, část domů se zřítí a pod troskami zůstane nejeden zdejší obyvatel, mezi nimi i Sotiriina babička. Dívka se proto po její smrti rozhodne následovat své blízké a vydává se na cestu, ačkoliv vůbec netuší, kam vlastně míří.

Dívky se ujme jiná prchající skupina, díky níž se Sotiria nakonec dostane do vlaku, který ji odveze do Československa. Země, o níž nikdy předtím neslyšela, všechno je tady cizí a s jejím domovem nemá nic společného. Mluví se tu legrační řečí, jídlo nemá žádnou chuť a všechno působí šedě a bezútěšně. Sotiria je umístěna do dětského domova, kde nezná živou duši s výjimkou Kouly, dívky zhruba v jejím věku, s níž se seznámila na útěku. Ty dvě se rozhodnou tvrdit, že jsou sestřenice, jelikož ani jedna netuší, co se stalo s jejich rodinami, a nechtějí zůstat zcela osamělé. Díky tomu se jejich životní osudy začnou čím dál těsněji proplétat a navzájem ovlivňovat, jelikož ze života už si nikdy úplně nezmizí.

Autorka se pro svůj román inspirovala ve skutečných událostech, k nimž došlo koncem 40. let minulého století. Československo tehdy nabídlo pomoc řeckým uprchlíkům a v zemi díky tomu začaly vznikat celé komunity Řeků, které se pokoušely v novém prostředí implementovat svůj starý způsob života. Z mnohých z nich se v rodné zemi staly nežádoucí osoby, takže neměli jinou možnost, než zůstat v nové domovině a doufat, že si tady třeba časem zvyknou. Autorka nezpracovává konkrétní příběhy existujících lidí, nicméně inspiruje se v osudech celé skupiny a vybírá si střípky, které jí do vyprávění nejlépe zapadají. Zároveň zachycuje i události v poválečném Československu od roku 1948 téměř do současnosti.

Vyprávění má několik hlavních hrdinů, kteří se střídají na pozici vypravěče. Největší prostor dostávají Sotiria a Koula, které jako by zastupovaly rozdílné přístupy k novým životním okolnostem. Sotiria je odhodlaná nechat starý život za sebou a zapadnout do toho nového. Rychle se naučí jazyk a ochotně do sebe nasává novou kulturu i mentalitu. Je podnikavá, dokáže se snadno zorientovat v dění okolo sebe a odmítá se nechat brzdit tradicemi, které jí jsou v jejím novém životě dokonale cizí. Koula je jejím přesným opakem. Bojí se jakkoliv výrazněji projevit a je nejradši, když jí někdo říká, co má dělat. Nemá ambice, od života nic nechce a nečeká a prostě se jím jen nechává zmítat, protože tak by se přece správná řecká žena chovat měla. Krom těchto dvou je v románu i celá řada dalších postav, které se čas od času také dostanou ke slovu, protože je potřeba převyprávět nějaký střípek příběhu, jemuž nejsou ani jedna přítomna nebo se jich týká jenom okrajově. Autorka má velmi čtivý styl, s nímž navíc dovede výborně postihnout atmosféru a přenést čtenáře v čase i prostoru, takže má chuť vydat se na stejná místa jako hrdinové.

Až uvidíš moře je historický román o trochu pozapomenuté části československých dějin, která je však mimořádně zajímavá. Autorka v něm zpracovává osudy Řeků na našem území, jejich postupné začleňování do společnosti a nutnost přizpůsobovat se novému prostředí a kultuře tak vzdálené od jejich vlastní. Povedlo se jí výborně vystihnout rozdílné mentality a umně do příběhu zakomponovat i celospolečenské dění a historický kontext. Vzniká díky tomu vyvážený, zajímavý a dobře napsaný příběh s mnoha komplikovanými charaktery, které se vlastně jenom snaží najít si své právoplatné místo ve světě.