Uplynul už rok od chvíle, kdy Dash našel ve Strandu červený zápisník a rozhodl se pustit do zimního dobrodružství s do té doby neznámou Lily. I přes zádrhele a neshody se ti dva nakonec našli a dali dohromady, aby další Vánoce mohli strávit spolu. Prosinec se však už blíží ke své polovině a Lily nemá ani v nejmenším vánoční náladu, nemluvě o tom, že její vztah s Dashem začíná povážlivě skřípat.
Ava si myslela, že našla perfektního muže a povede s ním pohádkový život. Narodila se sice ve světě víl, její rodiče se jí však vzdali, takže vyrůstala se svou adoptivní matkou mezi lidmi. Byla odhodlaná nechat svůj původ i minulost za sebou a vybudovat si mezi smrtelníky nový život. Zdá se však, že říše víl ještě neřekla poslední slovo.
Drogy dovedou napáchat obrovské zlo, a to i v případě, že je člověk začne brát s těmi nejčistšími úmysly. Hlavní hrdina patří ke skupině drogově závislých osob, zároveň je však také policistou nasazeným na sledování právě této skupiny. Doufá, že by mohl přijít na kloub velkému drogovému komplotu a dostat se až k velkým rybám, které dealují. Problém je, že sledovat sám sebe je o poznání náročnější, než by se na první pohled mohlo zdát.
To, že se do města, ve kterém žijete, vrací člověk, kterého jste kdysi milovali, nemusí být důvod k panice. Ale taky může. Holley si je jistá jedinou věcí - už nikdy nechce Sebastiana, svoji dávnou lásku, vidět ani s ním mluvit. Zdá se však, že osud má lehce zvrácený smysl pro humor a ti dva spolu už velmi brzy budou nuceni strávit víc času, než by jim bylo milé.
Posmrtný život zní jako docela depresivní záležitost. Zvlášť když se většině vybaví temné podsvětí plné mrtvých duší zoufale naříkajících na svůj úděl, které by tak rády žily, ale prostě nemůžou. Realita se však s touhle představou docela rozchází, protože Ruiny, útočiště smrtek, jsou všechno, jen ne depresivní místo. Zdejší obyvatelé totiž krom svého neobvyklého povolání prožívají naprosto normální problémy obyčejných smrtelníků a umí si to užít.
Kafkovu Proměnu známe více či méně všichni. Minimálně se nám vybaví úvodní věta o "nestvůrném hmyzu". Co když se však autor rozhodne touto premisou inspirovat, ale udělá to naopak? Tedy že vezme zástupce říše bezobratlých a na nějakou dobu mu propůjčí lidské tělo? Ian McEwan se formou politické satiry rozhodl reagovat na stále ještě aktuální situaci okolo brexitu, je však otázkou, zda jeho próza není příliš úzce navázaná na konkrétní geografickou oblast a potažmo i její mentalitu.
