Petra Slováková - Střípky času


Cestovat časem do minulosti, krást drahé předměty a potom je co nejlépe zpeněžit, kdo by si něco podobného nepřál? Jana má zvláštní nadání, které nevyužívá právě čestným způsobem. Vzhledem k nezáviděníhodným životním podmínkám však nemá moc na výběr. Prostě potřebuje peníze. Jednoho dne se ovšem krádež nepříjemně zvrtne. A Jana se najednou ocitá nadpřirozenu mnohem blíž, než by si kdy dokázala představit.


Jana chodí na střední, ale škole moc nedá. Částečně je na vině i neutěšený stav její rodiny, protože otec jí zemřel a matka se propadá do depresí, které léčí alkoholovým opojením. Dívka se tak musí starat sama o sebe, a protože se jí nedostává peněz, krade. Ovšem ne v běžném světě, vrací se do minulosti a bere odtamtud cenné předměty i cetky, které pak může proměnit v hotovost. Funguje to bezvadně, až do jednoho dne, kdy jen tak tak unikne ze spárů tajemných bytostí bažících po jejím potrestání.

Jana je zachráněna policistou, ovšem jedním dechem dostane i ultimatum. Buď začne s policií spolupracovat a připojí se k jejímu tajnému oddělení, nebo si odpyká trest za krádeže. Ani jedna alternativa se jí dvakrát nezamlouvá, ale ze spolupráce kouká míň problémů, proto na ni kývne. A její život najednou nabere úplně jiné grády...

Příběh sám o sobě je poměrně banální - jako v tolika jiných YA fantasy knihách se jedná o boj dobra se zlem, které musí být poraženo. Z nějakého důvodu jsem však měla pocit, že kniha má na všechno, co obsahuje, příliš málo stránek. Autorka jako by chtěla zahrnout velkou epickou bitvu, milostný vztah, kouzelné schopnosti i záhadné vyšetřování, ovšem nic z toho nepostihla úplně a v plné šíři. Román tak současně působí překombinovaně i nedomyšleně zároveň. Řada informací zůstává v náznacích, aniž by se čtenář dočkal uspokojivého vysvětlení, u jiných věcí dochází k rozuzlení a vysvětlení v takové rychlosti, že jej sotva postřehnete.

Kniha je dějově velmi nevyvážená. Vlastně se v ní téměř nic neděje a to málo, které se děje, působí nedodělaně. Autorka poměrně dobře popisuje akční scény, které plynou velmi rychle a nepostrádají jistou dávku napětí, zároveň však má tendenci většinu věcí ve svém světě popisovat a vysvětlovat, nikoli reálně ukazovat. Při čtení se tak nedokážete ubránit dojmu, že je to tak trochu encyklopedie divných schopností. Mluví se o magii a neobvyklých vlastnostech, vše je velmi detailně popsáno, ale v praxi se to skoro nevyužije. Čtenář tak nabývá dojmu, že na tolik popisných pasáží je kniha přeci jen poněkud krátká.

Nepromyšlená a lehce prvoplánová mi připadala i zápletka. V jejím rámci se objevuje boj dobra se zlem, ovšem jako by jej autorka dosadila tak nějak uměle, aby vůbec měla o čem psát. V čele stojí lehce otravná hlavní hrdinka, o níž toho vlastně zas až tolik nevíte, která se paktuje s dalšími zvláštními lidmi, o nichž toho víte ještě míň. Celý příběh je potom prazvláštní slepeninou Harryho Pottera, Čarodějova učně a pohádky o zlém čaroději, která má spoustu mezer a jako celek prostě moc nefunguje.

Autorčin styl je poměrně čtivý, jak však kniha postupuje, stává se celková popisnost s jen občasnou akční scénou velmi úmornou. Příběh postrádá logickou výstavbu, hloubku a větší propracovanost. Plácá se odnikud do nikam, topí se v banálnosti a nedopracovanosti a navíc ani nedokáže vytěžit nic zajímavého a nového z motivu cestování časem. Od knihy jsem nic nečekala, tudíž jsem ani nemohla být nějak výrazně zklamaná, k mým oblíbeným kouskům se nicméně rozhodně nezařadí.

Žádné komentáře:

Okomentovat