Zahrávat si se smrtí se vám může nepěkně vymstít. I když na začátku to třeba myslíte dobře. Anselm zabil svého bratra a rád by to nějak zvrátil. Začal tedy studovat medicínu a ve volném čase i magii, aby našel způsob, jak oživit mrtvého. Podobné věci se však dějí jenom v románech. Nebo ne?
Některá místa jejich pověst předchází. Páteční knihkupectví k nim patří. Zdánlivě nenápadný krámek v nadchodu jednoho venkovského nádraží nedaleko Tokia láká k návštěvě nejen studenty blízké střední školy, ale také všechny, kdo pátrají po speciálních knihách. Koluje totiž pověst, že právě tady každý nalezne přesně ten titul, po němž v daný moment nejvíce touží.
Vítejte ve večerce, která se drží nad vodou jen z posledních sil, přesto má moc měnit lidem život. Stává se totiž odrazovým můstkem pro jejich nové začátky a cestu k době samým. A přitom, nebýt trochu roztěkané majitelky v důchodu, mohl by to být úplně obyčejný obchod...
Občas něco ve vzteku vyslovíte a ani si neuvědomujete, jak nedozírné to může přinést následky. Celia je zatím ještě malá a snadno se nechá ovládat emocemi. Právě to se však jí, nebo spíš jejímu bratrovi, stane osudným. Dívka ho nerozvážně a navíc i neúmyslně prokleje, takže se poté snaží přijít na to, jak svoji chybu zvrátit.
Občas vám život začne házet klacky pod nohy, a když se má něco pokazit, ať je to kolosálně. Eva právě neprožívá to nejšťastnější období, protože její tchyně zemřela, což s sebou přináší několik nepříjemností. Jednak nutnost vystěhovat se z jejího domu, protože měla spoustu utajených dluhů, jednak možnost, že Eva přijde o dcery, protože je pouze nevlastní matka a nemá na ně tudíž z právního hlediska žádná nárok. A to pořád ještě není všechno.
Hory jsou věčné, trvalé, stálé. Neustupující připomínka síly přírody a němí svědkové našich činů. Pozorujeme je, skláníme se před jejich majestátem, ale asi by nás nenapadlo vést s nimi korespondenci. Onesto je jiný, on horám píše. A svěřuje jim své příběhy.
Jak moc se může váš život změnit za jediný rok? Nate právě neprožívá nejšťastnější období, vlastně je na dně a klesá ještě hloub, takže pokud mu někdo brzy nehodí záchranné lano, nejspíš to s ním dopadne bledě. Eli na tom není o moc líp, jen své trápení umněji skrývá. Společnými silami by se jim možná mohlo pomoct své démony překonat. Zatím se však ani neznají.
Jaro se vrátilo v plné síle, poklidně přešlo do léta a Eevi by si ho mohla vychutnávat, kdyby si nepřipadala osamělá. Po minulých dobrodružstvích se pochopitelně chtěla o zážitky podělit s rodinou, ale nikdo jí je nevěří, nemluvě o tom, že ani její noví lesní přátelé se nenamáhali objevit. Aspoň zatím.
Podle kalendáře je červen, teploměr však sveřepě zůstává v záporných hodnotách, na polích, loukách i lesích stále leží sníh a jaro si tentokrát dává hodně na čas. Eevi není z venkovního počasí zrovna dvakrát nadšená, tím spíš, že právě prožívá jedno ze smutných životních období. Umřel jí milovaný dědeček a pořád jí chybí. Právě jeho smrt však jako by byla spouštěčem tajemných příštích událostí.
Žijeme ve společnosti, která od nás vyžaduje především osobní zodpovědnost a snaží se nás přesvědčit, že jsme výjimeční, proto právě na našem názoru tak moc záleží. Přílišné trvání na individuálním přístupu však může být nebezpečné, protože v nás postupně zabíjí víru v instituce a jejich moc jakkoliv nám v životě pomoct nebo nás nasměrovat.
Dějiny se dají vyprávět různými způsoby, tak proč ne skrz předměty, ať už sváteční nebo každodenní potřeby? Annabelle Hirsch se rozhodla vybrat jich rovnou stovku a jejich prostřednictvím ukázat vývoj ženského hnutí a vůbec postavení ženy napříč staletími. Občas tím nabourává zažité, stereotypní představy, jindy naopak podporuje zažitý narativ, ovšem na každý pád představuje řadu velmi zajímavých, mnohdy dokonce nevšedních příběhů, které pomáhají ukázat, kdo ženy jsou i v minulosti byly.
Osud Aithry se už brzy uzavře. Karty byly rozdány a teď už je na každém jednotlivém hrdinovi, jak se s nimi rozhodne hrát. Arachné Isarell má moc zhoupnout jazýček mocenských vah na jednu nebo na druhou stranu. A to, jak se rozhodne, ovlivní nejen ji, ale i celý známý svět.
Ve vlaku se dá potkat spousta zajímavých lidí už jen proto, že v něm v drtivé většině případů necestujete sami. Pravděpodobně je budete pokradmu pozorovat, třeba si i v hlavě přemítat, co jsou vlastně zač a kam míří, ale asi vás nenapadne dát se s nimi do řeči. Pokud se však k něčemu podobnému odhodláte, možná vás samotné překvapí, jak hluboký rozhovor se dá zapříst.
Navola, vzkvétající město ovládané mocnými rodinami, v němž se daří řemeslům i pokroku, na vše dohlíží městská rada v čele s callarinem a nekorunovanými vládci jsou bankéři, zejména rodina di Regulai. O Devonacim se ví, že je velmi schopný a protřelý intrikán, o jeho synovi Davicovi však vládnou pochybnosti. Bude na svou úlohu hlavy rodiny, až nadejde jeho čas, stačit?
Jaké to je vyrůstat v rodině, o níž nemůžete mluvit, a pokud ano, tak jenom lživě, protože tak úplně neodpovídá škatulkám? Miki nikdy nepoznal otce a brzy přišel o matku, takže se ho ujal strýček, jemuž byl svěřen do výhradní péče. Na tom by samo o sobě nebylo nic zvláštního, kdyby neměl namísto manželky partnera, a to ve státě, který není homosexuálním vztahům ani trochu nakloněn.
Někdy se život nešťastně zašmodrchá a neexistuje žádné snadné řešení, jak z toho ven. Když se totiž všechno okolo vás hroutí a vy prostě jenom potřebujete na chvíli spočinout v náručí, která vám poskytne oporu, snadno se věří planým slibům. Ester o tom ví své, jelikož právě tento přístup ji dovedl tam, kde právě je.
Historie je málokdy jenom veselá, spíš naopak, její většina je prodchnutá krví a zmarem. A přesto se na tyto příběhy tak rádo zapomíná... Petra Klabouchová ve svém nejnovějším románu otevírá kapitolu dějin, kterou si její tvůrci velmi přáli pohřbít hluboko pod zem, či spíše pod hladinu Vltavy, ale naštěstí se jim to nepovedlo.
Říká se, že nic jako upřímné ženské přátelství neexistuje, protože mezi dámami vždycky povládne rivalita. Něco pravdy na tom zřejmě bude, jelikož hlavní hrdinka, jejíž jméno se čtenář za celou dobu nedozví, a její kamarádka Monika se sice navzájem podporují a pomáhají si, přesto jako by mezi nimi stále zůstávalo něco nevysloveného, co jejich životy postupně, ale vytrvale stravuje.
Pozvat někoho ke stolu v jídelně a zaplatit mu oběd je vlastně šlechetné, no ne? A dohlédnout na to, aby se pořádně najedl, přece taky nezavání zlým úmyslem. Věci však mohou být jiné, než se na první pohled zdají, a vztah mezi Michaelem a Gabrielem je tak o poznání komplikovanější, než by kdokoliv řekl.
Jaký příběh stojí za vznikem jednotlivých barevných odstínů? Koho napadlo, jaké přírodní látky využít nebo jaké umělé pigmenty smíchat? A šlo o náhodu, nebo tvůrce vedla nutkavá potřeba získat přesně daný tón? Kassia St. Clairová si vybrala několik desítek barevných odstínů se zajímavým příběhem či historií a představuje je čtenářům prostřednictvím krátkých tematických esejí.
