Je obyčejné ráno, bankovní úředník Josef K. slaví své třicáté narozeniny a už brzy by se měl začít chystat do práce. Jeho rutina je však narušena přítomností cizích osob u něj v bytě, které se tam vetřely s úkolem zatknout jej, respektive informovat ho o skutečnosti, že byl zatčen a vede se proti němu proces. Podrobnosti mu však nikdo nedokáže sdělit. Dokonce to vypadá, že nikdo nic neví.
Ernest Hemingway patří k nejvýraznějším hlasům americké literatury a jeho tvorba se vyznačuje nebývalou pestrostí. Jeho románový debut Fiesta se od pozdní novely Stařec a moře nemůže více lišit. Alespoň na první pohled. Obě díla vyšla v jednom svazku a má to své opodstatnění, protože v obou případech se jedná o oslavu života a lidského umu, byť ve velmi odlišných kulisách.
Nástup totality může být pozvolný a plíživý, takže si ani neuvědomíte, že jste se v ní ocitli, dokud už není pozdě. Jedna z nejslavnějších knih George Orwella ukazuje zrod totalitní moci pomocí zvířecí alegorie. Především však dokazuje, že každý dobrý úmysl může být zneužit, ujmou-li se jej ti nesprávní lidé.
Francie první poloviny 19. století má naloženo vskutku hodně. Skončily napoleonské války, v zemi se etabluje nový systém, s nímž jsou mnozí nespokojení, a do toho dorůstá nová generace toužící uchopit život pevně do svých rukou a vychutnávat si každou jeho sekundu. Octave je mladým, nadšeným a lehce naivním mužem, jenž je životem zklamán ještě dřív, než ho stihne pořádně poznat.
Jeden obyčejný den v Londýně, jehož rytmus udává vyzvánění Big Benu, a skupinka lidí, kteří spolu často souvisí jenom proto, že se ocitli ve stejný moment na stejném místě. Virginia Woolfová ve svém slavném románu ukazuje okamžik uvězněný čase, jeden jediný den, který je pro někoho běžným a jinému může naprosto změnit život.
Být věčným tulákem. Svobodným, bez závazků, brouzdat Amerikou z jedné strany na druhou a nevědět, co přinese zítřek. Sal Paradise je mladý, bezstarostný a bez plánů. Snadno se proto nechá přesvědčit, aby vyrazil vstříc nečekaným dobrodružstvím na druhé straně kontinentu.
Amerika poloviny třicátých let se snaží vzpamatovat z hospodářské krize a společnost není úplně přátelsky naladěna vůči nikomu a ničemu. Tím méně proti černochům, kteří sice už nějakých sedmdesát let neslouží jako otroci, ovšem jejich postavení přesto zůstává podřadné a opředené tolika předsudky, že prorazit je se rovná doslova zázraku.
Dvě ženy, které vypadají úplně stejně, a přece jsou každá jiná. Sylva a Martina přišly na svět v týž den, pouhou hodinu po sobě. Na první pohled jsou od sebe k nerozeznání, dokonce ani jejich otec si není vždycky jistý, s kterou vlastně mluví, ale povahami se liší. A Martina se celoživotně užírá závistí, protože její sestra má všechno, kdežto ona pokaždé ostrouhá. Ovšem potom se zjeví nečekaná příležitost, jak to změnit.
Život dovede být plný překvapení a dost často nás samé usvědčuje ze lži nebo ukvapených názorů. Gilbert Markham je přiměřeně bohatý muž z dobré rodiny, který je připraven tvořit si rychlé soudy o komkoliv. Není proto divu, že když se do sousedství přestěhuje mladá vdova s malým synkem, na základě její odtažitosti při několika krátkých setkáních k ní pojme antipatie. Netrvá však dlouho, aby mu začalo docházet, že se ve svých závěrech možná přece jenom trochu ukvapil.
Představte si svět, v němž hrají roboti stěžejní úlohu a zajišťují přežití lidstva. A představte si také, jak se svět takovým místem mohl stát. Když Isaac Asimov na začátku padesátých let vydával svůj slavný povídkový román, nejspíš by jej nenapadlo, jak aktuální jednou bude, ani to, v jakých ohledech se bude současným čtenářům jevit jako pohádka.
Čtení románů může mít neblahé následky, kupříkladu velmi bujnou fantazii. Catherine Morlandová miluje gotické romány a představuje si, že jednou prožije stejná dobrodružství jako jejich nešťastné hrdinky. Realita běžného života však bývá o poznání nudnější.
Spácháme-li zločin, je přirozené, že následuje trest. Pokud tedy nejste natolik protřelým zločincem, abyste za sebou dokázali zamést všechny stopy. Petrohradský student Raskolnikov je chudý jako kostelní myš a znuděný i otrávený vlastním životem. A to jsou jenom dva z faktorů, které ho nakonec svedou na scestí.
Světem otřásá druhá světová válka a na italském ostrůvku kdesi ve Středozemním moři sídlí americké letecké jednotky bombardující nepřátelské území. Yossarian už zjistil, že nejlepší způsob, jak se vyhnout své vojenské povinnosti a aspoň na čas si zajistit bezpečí, je pobývat v nemocnici. Je však otázka, jak dlouho mu něco takového může procházet, když velení netouží po ničem jiném než se proslavit, a to za jakoukoliv cenu.
Několik mladých lidí žijících nevázaným stylem a vychutnávajících si život plnými doušky hledá své místo ve světě plném groteskních absurdit a surreálných představ. Boris Vian si ve svém nejslanějším románu pohrává s myšlenkami existencialismu a jeho principy současně využívá i obrací naruby.
Tajemný Cornwall, v němž prý stále ještě přebývají víly a skřítci, jedno dlouho opuštěné panství a jeden pirát, který se svou lodí olupuje počestné občany jinak ospalého městečka. Francouzský kapitán usoudil, že potřebuje ve svém životě trochu vzrušení, anglická šlechtična pro změna chtěla uniknout z intrikami prolezlého Londýna do lůna přírody. A možná se ukáže, že ve skutečnosti hledají oba totéž.
Život v 19. století není pro ženu žádný med. Tím spíš, že je odkázána na dobrodiní svých příbuzných, případně na své schopnosti a velmi omezené kariérní možnosti. Když se potom domnělá dědička ukáže být obyčejnou podvodnicí, čeká ji nezáviděníhodné postavení společenského vyvrhele. Matilda Fitzgibbonová přišla do dívčího penzionátu jako od pohledu movitá dívka. Zdání však často klame a dotyčná možná vůbec není tím, kým se na první pohled jeví.
Svět v polovině třetího tisíciletí se tomu našemu podobá víc, než by se nám zamlouvalo. Když psal Huxley před téměř sto lety svůj dystopický román, nejspíš nepředpokládal, že by jeho vize došla naplnění. Chtěl prostě jenom poukázat na to, jak společnost dokáže zlikvidovat sama sebe přemírou příjemných prožitků. Dnes je na jeho Konci civilizace něco nepříjemně prorockého.
Představte si malou, relativně idylickou zemi situovanou kamsi do severní Afriky, v níž svádí mocenské boje privilegovaní občané a jejich šarvátky nabírají občas až absurdní ráz. Všeobecně se tu totiž vůbec nic neděje, takže je potřeba se nějak zabavit. A to ideálně tak, aby se něco dít začalo.
Někdo Vánoce miluje, někdo si k nim zachovává neutrální postoj a najdou se i tací, kteří jim nemohou přijít na jméno. K nim patří i Ebenezer Vydřigroš, hlavní hrdina Dickensovy proslulé Vánoční koledy, vánoční povídky s duchy, v níž autor v koncentrované podobě, ale přesto stále poměrně silně tematizuje dobové společenské problémy a, jak mívá ve zvyku, kritizuje je.
