Ernest Hemingway - Fiesta / Stařec a moře

Ernest Hemingway patří k nejvýraznějším hlasům americké literatury a jeho tvorba se vyznačuje nebývalou pestrostí. Jeho románový debut Fiesta se od pozdní novely Stařec a moře nemůže více lišit. Alespoň na první pohled. Obě díla vyšla v jednom svazku a má to své opodstatnění, protože v obou případech se jedná o oslavu života a lidského umu, byť ve velmi odlišných kulisách.

Jake pracuje jako novinář v Paříži, celé dny i noci tráví nevázanými zábavami, potuluje se po městě, zdejších kavárnách a zábavních podnicích a užívá si mládí, které je však pro něj poznamenáno válečným zraněním a jeho důsledky. Udržuje vcelku povrchní známosti s lidmi okolo sebe, zdá se, že mu na nikom a ničem příliš nezáleží a je typickým příslušníkem poválečné ztracené generace, která netuší, co se sebou, a hledá naplnění v banalitách a frivolních zábavách. Jedna taková, korida ve španělské Pamploně, se stává vrcholem jeho léta a cílem cesty pro něj i několik jeho přátel.

Rybář Santiago už řadu dní nic neulovil a pokud to tak bude pokračovat dál, nebude mít nadále z čeho žít. Už dokonce přišel o svého společníka, protože chlapec, který ho na rybolov doprovázel, musel na přání rodičů změnit loď, aby se domů vracel s úlovkem. Santiago si však navzdory všemu nezoufá, pravidelně se vrací na moře a doufá, že se na něj štěstí zase usměje. Dnešek by mohl být přesně takovým dnem, protože mu něco zabralo. Ryba tak velká, že ulovit ji bude nečekaný oříšek.

Obě Hemingwayovy prózy od sebe dělí téměř třicet let a skvěle tak demonstrují vývoj autorského stylu, stejně tak však dokazují, že některá témata pro Hemingwaye zůstávaly trvalým zdrojem inspirace. V obou prózách se tematizuje boj člověka s okolnostmi, které nedokáže ovlivnit, může se jim jenom přizpůsobit. Zatímco Jake nebude kvůli válečnému zranění nikdy žít plnohodnotný život se ženou po svém boku, Santiagovi hrozí kvůli mizerným rybolovům smrt hladem. Přesto ani jeden na svůj osud nežehrá, naopak ho přijímají dokonce s humorem a ironií. Nepropadají zoufalství, nemají potřebu se litovat nebo zvažovat, co by mohlo být. Namísto toho žijí přítomným okamžikem a nechávají se jím unášet. Stejně tak autor tematizuje obrovskou sílu přírody a její nepředvídatelnost, jednou prostřednictvím býčích zápasů, podruhé jako rybářskou výpravu.

Fiesta je próza silně založená na dialogu. Postavy spolu vedou často velmi vyprázdněné rozhovory, které však korespondují s celkovou náladou ve společnosti a jejich potřebou se bavit. Vedle toho však text obsahuje i pasáže až reportážního charakteru, v nichž autor popisuje Paříž dvacátých let, stejně jako poklidnou atmosféru horských vesniček na severu Španělska i hlučné a přelidněné Pamplony v čase býčích zápasů. Stařec a moře je v mnoha ohledech próza spíše reflexivní. Hlavní hrdina vede rozhovor sám se sebou, případně si povídá s lovenou rybou, ani on ovšem ve svých úvahách nezabředává do velkých hloubek a spíše povrchně se odkazuje k vlastnímu životu a všednodenní realitě. V obou případech Hemingwayův styl zůstává relativně strohý, nekomplikovaný, vždycky přímo k věci a bez zbytečných kudrlinek.

Každý Hemingwayův text se dá číst zvlášť, je však přinejmenším zajímavé přečíst si Fiestu a Starce a moře po sobě a nalézat v nich paralely a vzájemné souvislosti. Autora by nejspíš nenapadlo, v kolika různých rovinách se oba jeho texty zrcadlí a jak plastický pohled na jeho dílo dokážou poskytnout. Ani jedno z děl neoplývá komplikovaným dějem nebo nečekanými zvraty, obě však do jisté míry reflektují dobu svého vzniku, autorovu náladu a touhu zachytit drobný střípek každodennosti jeho hrdinů. Oba texty jsou navíc čtenářsky velmi přístupné, proto jsou pro seznámení se s autorovým stylem ideální.