Sourozenci Beaudelairovi to mají v životě vážně těžké. Nejdřív jim umřeli rodiče, pak skončili v péči příšerného hraběte Olafa, který prahne jen po jejich majetku, a když už to začalo vypadat, že se na ně usměje štěstí, protože byli svěřeni báječnému strýčkovi Montymu, stal se dotyčný obětí zločinu. Trojice dětí se tak opět stěhuje. Bude jejich nový opatrovník lepší?
Sourozenci Beaudelairovi jen tak tak vyvázli ze spárů hraběte Olafa bažícího po jejich majetku a čeká je cesta za dalším příbuzným. Tím se má stát významný herpetolog, doktor Montgomery Montgomery alias strýček Monty, hrabě Olaf je však zatím rozhodně nehodlá pustit ze spárů.
Že se čas od času každému z nás stane něco nečekaného nebo špatného, je asi normální. Co ale dělat, když se na vás řítí jedna katastrofa za druhou a z toho rozjetého vlaku prostě nejde vyskočit? Sourozenci Beaudelairovi nemají právě na růžích ustláno a zdá se, že jejich život je den za dnem jenom horší a horší.
Serilda nikdy nečekala, že se její život tak strašně zašmodrchá. Aby zachránila duše dětí unesených Králem duchů, rozhodla se mu vydat na milost, takže teď je prokletá. Její tělo si král schoval, zatímco její duši připoutal k hradu. Něco totiž od Serildy chce a rozhodně ji nepustí z háčku snadno.
Říká se, že lež má krátké nohy, a všichni moc dobře vědí, že lhát se nemá. Někdy se však pod nánosem lží může skrývat pravda, a je těžké je od sebe odlišit. Tím spíš, že každý příběh má dvě strany a je jenom na nás, ze které se na něj budeme koukat. Ani nemluvě o tom, že existují okamžiky, kdy pravda umí pořádně překvapit.
Byla jednou jedna sladká dívenka, kterou musel milovat každý, jen ji uviděl, ale nejvíce ji milovala její babička, která by jí snesla i modré z nebe. Jednou jí darovala čepeček karkulku z červeného sametu a ten se vnučce tak líbil, že nic jiného nechtěla nosit, a tak jí začali říkat Červená Karkulka.
....Dívenka musela tvrdě pracovat od rána až do pozdního večera, vstávat před svítáním, vodu nosit, o oheň v kuchyni se starat, vařit, mýt nádobí, uklízet a vykonávat všechny těžké domácí práce. Obě sestry jí zatím ztrpčovaly život a prováděly různé naschvály. Večer pak zemdlelá únavou klesla před krbem, do popela. Byla proto celá ukoptěná a špinavá a začali jí všichni říkat Popelka.
