Marissa Meyerová - Iko & Iko: Sama sebou

Měsíční královna Levana byla poražena, na trůnu sedí právoplatná dědička a zdá se, že všechno je na dobré cestě k uzavření celoplanetárního míru. Cinder totiž na rozdíl od své tety neprahne po moci a ráda by mezi Zemí a Měsícem nastolila co nejkorektnější vztahy. Mír by se však udržoval o poznání lépe, kdyby se po Zemi nepotloukaly desítky nezvladatelných měsíčních vojáků toužících po odplatě… 

Cinder dělá všechno, co je v jejích silách, aby mezi Měsícem a Zemí zavládl trvalý mír. Má v plánu poměrně radikální změny týkající se vlády na Měsíci, které sice zpočátku budí lehké rozpaky, ale až si na ně Měsíčňané zvyknou, mohli by je přijmout s nadšením. Výrazně náročnější ovšem bude nějak srovnat vztahy se Zemí. Zvlášť když po ní pořád ještě pobíhají desítky nezvladatelných vlčích mutantů, kteří prahnou po krvi. Cindeřina věrná společnice, androidka Iko je proto vyslána na speciální misi. Podaří se jí uspět? 

Marissa Meyerová se rozhodla navázat tam, kde skončila série Měsíční kroniky, ovšem tentokrát ne formou románu, ale komiksem. Přesto se dá říct, že se jedná o plnohodnotný příběh, byť rozhodně ne tak obsáhlý, jako předchozí série románů. Čtenáři mají šanci se znovu setkat se všemi svými oblíbenými hrdiny a sledovat další vývoj jejich vztahů a životů poté, co byla ukončena Levanina hrůzovláda. V centru pozornosti nicméně do značné míry stojí Iko, jediná nelidská hrdinka z celé party, která však disponuje velmi lidskými city. 

V dvoudílné komiksové sérii Iko je tato androidka představena jako skvělá přítelkyně, jíž velmi záleží na jejích blízkých. Přestože by to nemělo být možné, oplývá takřka lidskými reakcemi, chápe sarkasmus nebo ironii a především má city, které mohou být velmi lehce zraněny. Čtenáři se tady také mají šanci dozvědět něco málo o její minulosti, díky čemuž je objasněno, proč disponuje tak komplexní osobností. Zároveň si však řeknete, že tím možná byl dán základ, ovšem rozhodně to není to jediné, čemu Iko vděčí za to, kým se v průběhu let stala. 

Monochromatická kresba Douga Holgata je vyvedena v odstínech modré a s citem pro detail. Jeho kreslířský styl je poměrně úsporný, soustředí se na zachycení konkrétní situace v co nejčistších liniích, ovšem dokáže několika tahy velmi přesvědčivě vykreslit jednotlivé emoce. Hrdinové Měsíčních kronik díky němu získávají konkrétní tvář, zároveň je však ponechán dostatečný prostor pro čtenářovu představivost. 

Meyerová Iko staví v podstatě jako klasické drama složené z jednotlivých promluv. V textu je minimální množství „scénických poznámek“, které by nějak blíže specifikovali prostředí či jednání postav. Celý příběh je odvyprávěn prostřednictvím dialogů a Holgatových obrazů. Vzniká tak dojem animovaného filmu, v němž se čtenáři odvíjí před očima v rychlém sledu jednotlivé situace. Příběh si udržuje svižné tempo, jen málokdy na moment zpomalí a nikdy nezastaví. Přesto se autorce i ilustrátorovi daří dokonale zachytit psychologii postav a jejich vývoj a zároveň ponechat dostatek prostoru pro čtenářovu imaginaci. 

Ač se nejedná o klasický román, jsou oba dva komiksy Iko plnohodnotnou součástí série Měsíční kroniky. Pokud si je nepřečtete, nebudete ochuzeni o žádnou zásadní informaci, přesto je mohu vřele doporučit. Jednak jako návrat k vašim oblíbeným postavám, jednak jako pohled na dění po skončení hlavní série. Navíc se jedná o příjemnou jednohubku, kterou přelouskáte za jeden, maximálně dva večery.