Ari Folman & David Polonsky - Deník Anne Frankové

Druhá světová válka se dlouhodobě řadí k tématům, o nichž se mluví a hlavně píše. Každý rok spatří světlo světa značné množství válečných románů zabývajících se rozličnými aspekty konfliktu, stejně jako odborných či vzpomínkových knih. Stejně jako vycházejí zcela nové romány, objevují se také nové edice děl už osvědčených, které často mají za cíl přivést ke čtení mladou generaci a přiblížit jí jinak komplikovanou látku stravitelným způsobem. Právě do této kategorie se řadí Deník Anne Frankové vydaný v podobě grafického románu. 

Anna Franková, stejně jako většina její rodiny, zahynula v koncentračním táboře. Deník se však zachoval a její otec Otto, který věznění v Osvětimi přežil, se po válce rozhodl dílo své dcery zveřejnit. O jeho autenticitu se v minulost vedly dlouhé spory. Řada odborníků totiž měla pocit, že jazyk knihy je příliš vyspělý na to, aby ji mohla sepsat pubertální dívka. Výzkumy však jednoznačně prokázaly, že deník je pravý, a ten se díky tomu stal významným svědectvím o postavení Židů v okupovaném Nizozemí. 

Jde o deníkové záznamy formou dopisů imaginární přítelkyni, v nichž třináctiletá Anna popisuje svůj život za druhé světové války. Z větší části se jedná o rozličné rodinné příhody a popis každodennosti v tajném úkrytu, Anna se však na stránkách deníku zamýšlí také nad postavením svým a svých blízkých v rámci nacisty ovládané Evropy, nebo uvažuje nad smyslem vlastního života. Řada úvah zřejmě vychází z všeobecných diskuzí celé skrývající se společnosti, které na úzce vymezeném prostoru nutně probíhaly. Jiná témata jsou čistě pubertálního rázu, ať už jde o sourozeneckou rivalitu, první lásky nebo nespokojenost se sebou samou. 

Nové vydání v podobě grafického románu je nutně zkrácenou verzí Anniných zápisků, to však neznamená, že by nutně muselo být verzí zjednodušenou. Autoři pochopitelně využívají výrazné zkratky, takže řada záznamů je sloučena dohromady, všechny podstatné momenty Annina života jsou ovšem v grafické podobě zachyceny. Díky vlastním vyjadřovacím prostředkům, které tento formát nabízí, však Anna i ostatní obyvatelé skrýše ožívají čtenáři před očima. Některé dopisy jsou zachovány v úplnosti, většina je ovšem převedena do trefných kreseb, které mnohdy zachycují podtext vyznívající mezi řádky, jejž je při klasickém čtení možné přehlédnout. 

Nutno podotknout, že grafické zpracování deníku Anny Frankové je do značné míry jeho interpretací. Autoři si vybírají konkrétní momenty, zatímco jiné opomíjejí. Stejně tak kvůli zjednodušení některé Anniny pocity rozepsané do mnoha jednotlivých deníkových záznamů shrnou na jediné stránce a už se k nim znovu nevracejí. Nijak to však nebrání srozumitelnosti nebo přehlednosti, jednotlivá témata jsou tím spíše vyzdvižena a jednoznačněji vyjádřena. 

Vydání Deníku Anne Frankové v grafické podobě je úctyhodným počinem, který s pokorou následuje literární předlohu a převádí ji do nového formátu s respektem k originálu. Díky propracovaným, ale zároveň zjednodušujícím kresbám je dílo přístupné široké veřejnosti a zejména mládeži, která může jeho prostřednictvím objevovat jednu z nejhorších kapitol lidských dějin, kdy život obyčejného člověka neměl takřka žádnou cenu.