Nástup totality může být pozvolný a plíživý, takže si ani neuvědomíte, že jste se v ní ocitli, dokud už není pozdě. Jedna z nejslavnějších knih George Orwella ukazuje zrod totalitní moci pomocí zvířecí alegorie. Především však dokazuje, že každý dobrý úmysl může být zneužit, ujmou-li se jej ti nesprávní lidé.
Sklepní kobka rozdělená mříží na část pro vězně a jejich strážce, 39 žen a jedna bezejmenná dívka. Nikdo si nevzpomíná, jak se právě na tomto místě ocitl, stejně tak vzpomínky na předchozí život venku pomalu blednou. Existuje jenom tady a teď, oddávat se snům nebo nadějím na cokoliv jiného by bylo zbytečné. Anebo ne?
Hrát si na bohy může mít nedozírné důsledky. Když se v Sovětském svazu rozhodnou, že by bylo záhodno najít způsob, jak udržet generální tajemníky u moci ještě v době, kdy už jsou fakticky po smrti, nikoho by nenapadlo, že o pár desítek let později to může být právě tento výzkum, který dostane Moskvu na pokraj vyhynutí.
Klimatické změny, k nimž na naší planetě dochází v důsledku lidské činnosti, jsou holý fakt bez ohledu na to, kolik popíračů globálního oteplování se objeví. Jak by to s lidstvem mohlo dopadnout, pokud nezmění své chování a nezačne se chovat v souladu s přírodou? Nad možnými důsledky ekologické nezodpovědnosti se ve své knize zamýšlí známý americký spisovatel Kim Stanley Robinson.
Svět v polovině třetího tisíciletí se tomu našemu podobá víc, než by se nám zamlouvalo. Když psal Huxley před téměř sto lety svůj dystopický román, nejspíš nepředpokládal, že by jeho vize došla naplnění. Chtěl prostě jenom poukázat na to, jak společnost dokáže zlikvidovat sama sebe přemírou příjemných prožitků. Dnes je na jeho Konci civilizace něco nepříjemně prorockého.
Drogy dovedou napáchat obrovské zlo, a to i v případě, že je člověk začne brát s těmi nejčistšími úmysly. Hlavní hrdina patří ke skupině drogově závislých osob, zároveň je však také policistou nasazeným na sledování právě této skupiny. Doufá, že by mohl přijít na kloub velkému drogovému komplotu a dostat se až k velkým rybám, které dealují. Problém je, že sledovat sám sebe je o poznání náročnější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Svět právě skončil. Nebo k tomu přinejmenším nemá daleko. Nastává totiž páté roční období, čas vystavující všechny obyvatele země zkouškám, protože přežít můžou jen ti nejsilnější a nejpřipravenější. Komu se to povede a kdo naopak přijde o život? Během tohoto času mají všichni jedinou jistotu - že jistého není vůbec nic a může se stát řada nepředvídatelných věcí.
Být opečovávanou nevlastní dcerou mocného muže má své výhody, velmi snadno vás to však může přivést do potíží. Brexley vyrůstala po smrti otce v rodině generála Markose, který ji přijal takřka jako dceru, dal jí velmi kvalitní vzdělání i bojový výcvik a na oplátku si nepřeje nic víc než její poslušnost. Problém je, že Brex je tak trochu rebelka, což se jí má už brzy vymstít.
"Byla to rozkoš - pálit." Úvodní věta Bradburyho románu 451 stupňů Fahrenheita se stala na poli literatury naprosto ikonickou, navíc v sobě skrývá zajímavý paradox. Hlavní hrdina Montag je požárníkem, mužem zodpovědným za potírání zla a likvidaci předmětů, které jej způsobují - knih. Věří v systém a věří ve svůj úkol, a právě proto si jejich pálení užívá. Až do dne, kdy si ho najednou užívat přestane.
Představte si, že prožíváte klasický týden, který se v ničem neliší od těch ostatních, a najednou se probudíte do světa, v němž je všechno úplně jinak. Jistoty, na které jste si zvykli se spoléhat, vzali za své, a vy se musíte urychleně přizpůsobit nové situaci, nebo to vzdát a zemřít pravděpodobně hodně nepříjemnou a vyčerpávající smrtí. Co si vyberete?
Vítejte v zemi, kde je všechno nej, a to až do té míry, že všechny stupně přídavných jmen krom superlativů byly zakázány. QualityLand si na štěstí svých občanů zakládá a aby jim k němu dopomohl, řídí každý jejich krok. Vysvětlí jim, jaké je pro ně to správné povolání, partner i po čem jejich srdce právě prahne. No řekněte, můžete se v takovém případě cítit jinak než nejšťastněji?
Vítejte zpátky ve světě Hunger Games. Od války uplynulo teprve deset let, všichni lidé v Kapitolu i krajích si pomalu zvykají na novou situaci a Hladové hry jsou spíš barbarským masakrem než sofistikovanou zábavou pro širokou veřejnost. Desátý ročník však má být v něčem jiný a nový. A možná změní pohled, který společnost na celou tuhle zábavu má.
Praha 22. století se nijak nepodobá městu, které známe dnes. Z většiny budov zbyly jenom trosky, sutinami se pohybují nebezpečné gangy a těch pár obyčejných lidí se zuřivě snaží přežít. Problém je, že bojují s neviditelným nepřítelem. Množí se přímo fantaskní povídačky o Petřínu a Malé Straně, přes Hlavák projíždí vlak, který nikdy nestaví a v Praze přestává být bezpečno. Pokud tedy vůbec kdy bylo...
Starý svět byl zavát pískem. Pod jeho nánosy spočívají celá dávná města a jen ti nejstatečnější se odváží ponořit hluboko pod zem a vynést na světlo poklady dávno ztracené minulosti. Život není dobrý, ale není ani špatný. Někteří jsou na tom líp, jiní hůř, ale všichni se snaží o totéž - přežít v nekonečných písečných dunách co nejdéle a pokud možno vytěžit z toho aspoň něco pro sebe.
Jaké to je, narodit se jako žena ve světě ovládaném muži? Nemáte žádné slovo, je vám v podstatě zapovězen i vlastní názor a navíc si můžete být jistá, že až dosáhnete určitého věku, budete muset podstoupit prokletý rok. Ženy jsou totiž ďábelská stvoření a svou nebezpečnou magií lákají muže na scestí. Ohrožují tím nejen jejich život, ale také fungování celé společnosti. A přesně z toho důvodu se z nich musí tento nástroj ďábla vymýtit.
