John Wyndham - Den trifidů

Představte si, že prožíváte klasický týden, který se v ničem neliší od těch ostatních, a najednou se probudíte do světa, v němž je všechno úplně jinak. Jistoty, na které jste si zvykli se spoléhat, vzali za své, a vy se musíte urychleně přizpůsobit nové situaci, nebo to vzdát a zemřít pravděpodobně hodně nepříjemnou a vyčerpávající smrtí. Co si vyberete?

Bill leží v nemocnici, protože pár dní zpátky měl nepěkný incident s trifidy, a těší se, až mu z očí sundají obvazy a on znovu uvidí. Problém je, že svět okolo působí divně, na jeho volání nikdo neodpovídá a skoro se zdá, že v celé nemocnici vůbec nikdo není. Bill se po chvíli zvažování rozhodne opustit bezpečí postele a najít někoho z personálu osobně, když však narazí jen na neidentifikovatelný řev, radši se zabarikáduje v pokoji a rozhodne se sundat si obvaz z hlavy sám. Pohled, který se mu následně naskytne na svět, ho však moc neuklidní. Zdá se totiž, že snad všichni lidé na Zemi z nějakého důvodu oslepli.

Bill nechápe, co se vlastně stalo, ale uvědomuje si, že na rozdíl od zbytku světa vidí. Chce věřit, že není jediným a že narazí na další vidoucí, a velmi záhy k tomu skutečně dojde. Povede se mu zachránit dívku Josellu, která se stala osobním otrokem násilnického nevidomého, a nadále se protloukají Londýnem spolu. Jsou si ale velmi dobře vědomi toho, že jako dvojice nemají velkou šanci na přežití a budou se tedy muset spojit s nějakou větší skupinou. Otázkou zůstává, jestli nějaká taková existuje a jestli jim její pravidla vůbec budou vyhovovat.

Den trifidů je považován za klasické sci-fi a jednu z průkopnických prací žánru, kdybychom však chtěli být důslední, je to celé spíše dystopie ukazující možný konec světa. V románu je velmi dobře vykresleno, čeho všeho jsou lidé v zájmu přežití schopni, nemluvě o tom, že zobrazuje naši společnost jako extrémně závislou na zrakových vjemech. Ve chvíli, kdy lidé přijdou o schopnost vidět, celý společenský systém se sesype jako domeček z karet, najednou nikdo netuší, jak si počínat, a po celém světě vládne nezřízený chaos. Lidé jsou však adaptabilní a s dostatkem času by se nejspíš zvládli nové situaci nějak přizpůsobit, kdyby nebylo trifidů dlouho mylně považovaných za neškodné rostliny.

Téma knihy je velmi nadčasové a včetně veškerých vysvětlení zobrazovaných jevů až mrazivě reálné. Pravda, už dávno se nenacházíme v období studené války, čímž pravděpodobnost některých událostí výrazně klesá, zároveň je to však nijak nevylučuje. V rámci románu totiž není podstatná pouze katastrofa a život po ní, nýbrž i přirozený lidský sklon k davovosti, touha po moci nebo individualita snažící se prosadit proti velké skupině. Autor tematizuje důležité společenské otázky, zároveň však nenabízí žádná rozumná východiska. Dává k dobru různé možnosti a prostřednictvím svých hrdinů se k nim více či méně přiklání, zároveň se však viditelně snaží nemoralizovat a všechna morálně sporná rozhodnutí racionálně ospravedlňovat.

Celý román je napsán v ich-formě z pohledu hlavního hrdiny, což umožňuje nacítění na něj a podrobné poznání jeho vnitřního světa, zároveň to však příběh okrádá o jiné úhly pohledu na situaci a z hlavního hrdiny místy dělá nepříjemného vševěda s přehnaně pronikavým úsudkem. Autor také dokáže velmi umně udržovat napětí a předestírat čtenářům zajímavé zvraty. Příběh se nese vpřed ve svižném tempu, a i když občas se na chvíli zastaví, aby nabral dech, vzápětí se rozjede znovu, často novým a nečekaným směrem. Text je hodně popisný, zároveň však obsahuje i celou řadu dialogů, které sice občas působí výplňkově, nicméně ve většině děj posouvají. Text si tak po celou dobu zachovává značnou čtivost.

Den trifidů je svým tématem i jeho zpracováním nadčasovým románem, který sice spadá do žánru sci-fi, respektive dystopie, má však co předat i čtenářům, již tento žánr příliš nevyhledávají. Hlavním tématem zde zůstává boj člověka o přežití a zároveň neutuchající lidská snaha podmanit si celý svět, která může vést ke katastrofickým důsledkům. Rozhodně jde o román, který může dát svým čtenářům podnět k zamyšlení, a navíc je to zástupce žánrové literatury, který ocení i ti, kdo se nevyžívají ve vesmíru a přílišných technikáliích.