Být věčným tulákem. Svobodným, bez závazků, brouzdat Amerikou z jedné strany na druhou a nevědět, co přinese zítřek. Sal Paradise je mladý, bezstarostný a bez plánů. Snadno se proto nechá přesvědčit, aby vyrazil vstříc nečekaným dobrodružstvím na druhé straně kontinentu.
Představte si svět, v němž hrají roboti stěžejní úlohu a zajišťují přežití lidstva. A představte si také, jak se svět takovým místem mohl stát. Když Isaac Asimov na začátku padesátých let vydával svůj slavný povídkový román, nejspíš by jej nenapadlo, jak aktuální jednou bude, ani to, v jakých ohledech se bude současným čtenářům jevit jako pohádka.
Několik mladých lidí žijících nevázaným stylem a vychutnávajících si život plnými doušky hledá své místo ve světě plném groteskních absurdit a surreálných představ. Boris Vian si ve svém nejslanějším románu pohrává s myšlenkami existencialismu a jeho principy současně využívá i obrací naruby.
Přezdívá se jí Dareba a stýkat se s ní prý přináší smůlu. O její minulosti a lidech jí blízkých totiž koluje spousta fám, a i když jsou nepodložené, lidé jim věří. Francescu to k ní přesto táhne, protože jí nabízí únik ze zlaté klece vlastní rodiny, která je funkční jenom na papíře. Píšou se 30. léta 20. století, fašismus v Itálii je na vzestupu a životy svou dospívajících dívek se mají nejen kvůli němu už brzy změnit.
Panuje tvrdá zima. Slovensko sužují mrazy, které naposledy zažilo v meziválečném období, takže ven by ani psa nevyhnal. Navzdory nečasu se důstojník Státní bezpečnosti Gavenda vydává do liptovských hor, aby přišel na kloub několika zmizením dětí. Má jít o naprosto rutinní záležitost, která by snad ani nevyžadovala kohokoliv mimo Veřejnou bezpečnost, kdyby nebyla tato zmizení opředena řadou nečekaných okolností...
Paříž, začátek šedesátých let a mnoho zajímavých, navzájem se proplétajících osudů lidí, kteří se byli nuceni stát uprchlíky. Hlavní hrdina Michel se dostává do období dospívání, které s sebou přináší první fáze vzdoru vůči rodičům a autoritám, zároveň však má moc jej do budoucna silně zformovat. Tím spíš, že se ocitá ve společnosti mnoha fascinujících osobností s nelehkými životními osudy a osobními tragédiemi.
Drogy dovedou napáchat obrovské zlo, a to i v případě, že je člověk začne brát s těmi nejčistšími úmysly. Hlavní hrdina patří ke skupině drogově závislých osob, zároveň je však také policistou nasazeným na sledování právě této skupiny. Doufá, že by mohl přijít na kloub velkému drogovému komplotu a dostat se až k velkým rybám, které dealují. Problém je, že sledovat sám sebe je o poznání náročnější, než by se na první pohled mohlo zdát.
Život s depresí nebo jakýmkoliv mentálním onemocněním rozhodně není snadný a do určité míry člověka stigmatizuje. O co horší však něco podobného je pro člověka žijícího v šedesátých letech minulého století, kdy se mentálnímu zdraví nepřikládá žádná zvláštní váha a skončit v blázinci v podstatě znamená být odepsaný do konce života? Jediný román americké básnířky Sylvie Plathové otevírá téma deprese a společenské deziluze s překvapivým přesahem do dnešní doby.
Existuje komplikovanější vztah než ten mezi dcerou a matkou? Je náročný v momentě, kdy vaše matka žije, a snad ještě těžší je to ve chvíli, kdy zemře. Hlavní hrdinka románu, nebo možná spíše prózy Osiřelec se snaží vyrovnat s tím, že o matku předčasně přišla, zejména pak s pocitem, že na tento moment se prostě nedá připravit, i když o něm víte dlouho dopředu.
Před stoletím opustil jeden z předků rodiny rodnou Francii jenom s výhonkem vinné révy v kapse, aby se o řadu let později mohl jeho potomek vypravit zase zpátky za oceán a hledat svou budoucnost v zemi velké francouzské revoluce, a kruh se tak uzavřel. Rozsahem nevelký román Miguela Bonnefoye mapuje osudy jedné vinařské rodiny, které se ubíraly úplně jinam, než si její členové naplánovali...
Přijít o sourozence je extrémně náročné, ale když navíc patříte k rodině ortodoxních protestantů, vaše snaha se ztrátou se nějak vyrovnat bude o to těžší. Hlavní hrdinka se po smrti bratra snaží popasovat s novou rodinnou situací, a byť má rodiče a další dva sourozence, zdá se, že je na to úplně sama.
Být ženou vytrženou z přirozeného prostředí a umístěnou do cizí země je mimořádně náročné. Zvlášť když vaše představy se s realitou diametrálně rozcházejí. Mathilda nikdy úplně nezapadala, a proto ji příliš netrápilo, že by měla opustit rodnou Francii a vydat se do Maroka za hlasem svého srdce. Nejspíš si však sama neuvědomila, co ji vlastně na druhém břehu Středozemního moře čeká.
Každý se snažíme systematizovat si život, jen k tomu používáme jiné prostředky. Hlavní hrdina knihy Dvacet jedna pravd o lásce si píše seznamy. Od věcí, které je třeba nakoupit, až po skutečnosti, které ho rozčilují na lidech okolo. A občas se navzdory vší organizovanosti ztrácí sám sobě.
Marianne a Connell spolu chodí na střední školu. Ona je bohatá, on chudý, jeho v kolektivu zbožňují, ji považují za divnou. Vztah, který je pojí, je přinejmenším zvláštní a postavený na dost vachrlatých základech, přesto se zdá, že pro oba je tím nejintenzivnějším, co v životě mají.
Blíží se konec třicátých let, evropské mocnosti si nadšeně poklepávají po rameni, protože právě v Mnichově zachránily mír, a několik politiků a diplomatů si je jistých, že svět tím získal jenom trochu prostoru k poslednímu hlubokému předválečnému nádechu. V Marseille nastupuje na československý konzulát nový vedoucí a ve Štrasburku se mladý pár s čerstvě narozeným dítětem chystá odjet do Ameriky.
Knihy vznikají o lecčems, je však žádoucí, aby měly alespoň nějaké téma nebo příběh, kterého se čtenář může chytit. A potom jsou zde pseudointelektuální texty, k jejichž pochopení potřebujete výkladový slovník, tři doktoráty a jazykovou zkoušku z vesmírného nářečí, jinak se absolutně nechytnete. Zkuste hádat, do jaké kategorie počin Emila Hakla s názvem Skutečná událost patří.
Romány zpracovávající téma druhé světové války se těší značné čtenářské oblibě a není rok, aby se na trhu neobjevil aspoň jeden nový příběh z Osvětimi či jiného koncentračního tábora. Jozef Karika ve svém dvoudílném románě Na smrt nenabízí nijak nový ani neotřelý pohled na tuto problematiku, vyniká nicméně mírou syrovosti a explicitního násilí, které se nebojí ve svém příběhu použít.
