Beatrice Salvioni - Dareba

Přezdívá se jí Dareba a stýkat se s ní prý přináší smůlu. O její minulosti a lidech jí blízkých totiž koluje spousta fám, a i když jsou nepodložené, lidé jim věří. Francescu to k ní přesto táhne, protože jí nabízí únik ze zlaté klece vlastní rodiny, která je funkční jenom na papíře. Píšou se 30. léta 20. století, fašismus v Itálii je na vzestupu a životy svou dospívajících dívek se mají nejen kvůli němu už brzy změnit.

Francesca je dívka z lepší rodiny, a přestože i na podnikání jejího otce dopadla krize, rozhodně se nemá špatně a nemusí obracet každou korunu. Její matka navíc dbá na to, aby si jejich rodina udržela alespoň zdání vyšších poměrů, když už realita trochu pokulhává. Francesca nicméně s tímhle jednáním nesouhlasí, a navíc se dostává do puberty, s níž přichází i první větší období vzdoru. Čím dál víc ji to táhne k řece, kde vidí hrávat si Darebu a její dva kamarády. Netuší proč, ale touží k nim patřit. A tak jednoho dne konečně sebere odvahu a ocitne se s nimi na břehu.

Mezi oběma dívkami pomalu začne klíčit opatrné přátelství, které je vzájemně ovlivňuje. Aniž by si to plně uvědomovaly, touží se totiž podobat a rády by měly vlastnosti té druhé, které postrádají. Francesca se po boku Dareby stává odvážnější, sebevědomější a mnohem víc si dokáže stát za svým. Oproti tomu Dareba se zjemňuje, dovede odhalit svou zranitelnou stránku, a přestože považuje pláč za slabost a tvrdí, že spolehnout se může leda sama na sebe, postupně se své nové kamarádce víc a víc otevírá.

Román tematizuje nejen ženské přátelství, ale ženský úděl jako takový, a to ve světě, který nechce ženské hlasy slyšet. V Itálii je na vzestupu fašismus, který vidí příslušnice křehkého pohlaví jako zasloužilé matky a ozdoby domácnosti, nechce jim však dopřát právo na vlastní názor nebo jakoukoliv angažovanost. Všemu dominují muži, jejichž slovo je svaté a jejichž jednání si nemusí dělat příliš mnoho starostí s morálkou, i kdyby se jí absolutně vzpíralo. Autorka de facto přibližuje existenci žen v mužském světě, a přestože zasazuje příběh do historických kulis, dá se v něm najít mnoho paralel s naší současnou situací.

Text je příjemně čtivý, má v sobě jistou míru poetičnosti, nesnaží se však na nic si hrát. Vypravěčkou je přímo Francesca a autorce se velmi dobře daří zachytit její vnitřní svět i vnímání všeho okolo z perspektivy dvanáctileté dospívající. Na vyprávění je něco strohého, zároveň však přetéká emocemi, aniž by působilo nějak násilně nebo se snažilo útočit na city. Dějově je příběh vlastně poměrně chudý, postavy i prostředí jsou v něm však vykresleny velmi dobře a autorka viditelně ví, o čem chce psát a jak to nechat ke čtenáři proniknout.

Dareba je dobře napsaným příběhem o přátelství dvou dívek potkávajících se v nelehké době, které se musí prát s mnoha nezáviděníhodnými okolnostmi, chtějí-li si svůj vztah udržet. Autorka se primárně snaží zachytit ženský úděl v době, která hlasu žen nepopřává sluchu, zvolená problematika je však v mnohém nadčasová a některá dílčí témata reflektují i naši vlastní dobu. Jde o příběh křehkého přátelství odhodlaného prát se za právo na vlastní existenci i o obrázek fašistické Itálie, v níž mohou přežít jen ti, kdo se ostatních nezaleknou.