Zobrazují se příspěvky se štítkemMoba. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemMoba. Zobrazit všechny příspěvky

Eva Mašková - Vražda v tie-breaku

Malý pražský tenisový klub slaví večírek ukončující sezónu a všichni se královsky baví. Alkohol teče proudem, talíře s jednohubkami se nestačí doplňovat a jen málokoho by napadlo, že to celé nakonec skončí katastrofou. Na pozemku klubu je totiž nalezena mrtvá žena, jedna ze zdejších hráček. A vše nasvědčuje tomu, že nezemřela přirozenou smrtí.

Markéta Prášková - Balada o snech

Některá tajemství jsou pohřbená tak dlouho, že téměř přestanou existovat. Alespoň do momentu, než se z hlubin paměti vyderou na povrch a začnou své nositele sžírat zevnitř. Zdá se, že i Klářina babička Marta jedno takové má, a to se podepisuje na jejím zdraví. Klára by jí ráda nějak pomohla, k tomu se však bude muset ponořit hluboko do rodinné historie, která zůstává po léta zahalena mystickou, neproniknutelnou aurou.

Dagmar Digma Čechová - Nadechni se potřetí

Jak málo někdy stačí, aby člověk ztratil důstojnost? Miriam je manželkou a matkou, nic, co dělá, však jako by nebylo dost. Pro manžela je jenom neschopnou služkou, která nezvládá ani ty nejbanálnější úkoly podle jeho představ, a pozvolný psychický teror se začíná stupňovat a přerůstat v ten fyzický. Sebere Miriam dost síly a odvahy, aby nechala svůj minulý život za sebou?

Dagmar Digma Čechová - Noc špatných polibků

Někdy stačí naprostá drobnost, aby se váš život obrátil vzhůru nohama. Čtveřice kamarádek se zná od školy, byly však zvyklé spolu udržovat spíše příležitostný kontakt. Když ovšem jedna z nich uspořádá velmi bouřlivou rozlučku se svobodou, životy všech se začnou měnit. Máloco je totiž takové, jaké se to na první pohled jeví, a pravdu si mnohdy neuvědomujeme ani my sami.

Eva Mašková - Pouto krve

Rodinná pouta jsou nezlomná, přece jenom, krev není voda, jsou to však zároveň ty nejkomplikovanější možné vztahy, protože příbuzné si člověk nevybírá. Astrid chtěla za svou minulostí a vším, co je s ní spojené, udělat tlustou čáru. Život jí ale trochu zkřížil plány. Po spoustě let se vrací do rodné vesnice, netuší však, do čeho se tady připlete.

Dagmar Digma Čechová - Kdo ti píše?

Dovolená slouží především k tomu, aby si člověk odpočinul a načerpal nové síly. Zvlášť když má za sebou pár náročných měsíců a musí se vyrovnávat s nečekanými ztrátami. Šárka a Daniel mají poslední dobou ve vztahu problémy. Neklape jim to tak jako dřív, proto se rozhodnou vyrazit k moři a pokusit se obnovit vyhasínající vášeň. Dovolená však od začátku začíná dostávat trhliny, když jim z domova přijde zpráva, že Danielovi dorazil doporučený dopis z Českých Budějovic. Kdo mu píše a proč, když přísahá, že tam nikoho nezná?

Eva Mašková - Předloha pro vraždu

Spisovatelský kurz zakončený pobytem v přírodě se pro účastníky promění v noční můru, když je lektor nalezen mrtev. Jak k tomu došlo a kdo je vrah, když motiv měli vlastně všichni a zároveň ve srubu nebyl nikdo než amatérští spisovatelé? Policie se rozhodne případ uzavřít jako sebevraždu, bývalá policistka Andrea ale není s výsledky spokojená a rozhodne se rozjet vlastní vyšetřování. To by v tom byl čert, aby na něco nepřišla.

Eva Mašková - Vražedné předsudky

Když vám jen tak spadne do klína nečekané dědictví, může to právem vzbudit závist. Elena byla vždycky krásná, úspěšná a všechno jí šlo. Je tedy jen otázkou času, kdy se k ní štěstí otočí zády. Její příbuzná jí odkázala hotel v lázeňském městečku, který sice úplně neprosperuje, ale stále je tu jistá šance, že se ho povede z nejhoršího vytáhnout. Dokud Eleně nezkříží plány vrah.

Dagmar Digma Čechová - Víš, že nemusíš?

Uplynulo pár let, hlavní hrdinky románu Nemusíš! se posunuly nejen v čase a jsou připravené na nová dobrodružství. Marie i Katka byly na konci první knihy odhodlané začít nový život, po kterém vždycky toužily. Povedlo se jim to? A jaká další protivenství si pro ně osud přichystal?

Dagmar Digma Čechová - Podívej se podruhé...

Kdo z nás by si nepřál zažít lásku na první pohled? Ten moment, kdy se nám rozbuší srdce, zpotí dlaně a zrychlí dech jenom z blízkosti druhého člověka? Co když se však zamilujete do někoho, kdo si vaši pozornost ani trochu nezaslouží a podvědomí na vás celou dobu zuřivě řve, ať se radši podíváte podruhé?

Dagmar Digma Čechová - Co když žádné zítra nebude?

Štěpánka a Zuzana byly dlouhá léta nerozlučné přítelkyně. Pak se však stalo něco, co je rozdělilo, a ony se šest let neviděly ani spolu nepromluvily. Když Štěpánka o svojí kamarádce poprvé za celou tu dobu zjistí něco nového, je to kvůli obsílce od notáře, která jí přijde. Zdá se totiž, že Zu, jak si nechávala říkat, je po smrti a Štěpánku uvedla jako svou jedinou dědičku. Co jí vlastně odkázala? A záleží na tom vůbec, když je Štěpánka odhodlaná dědictví odmítnout?

Dagmar Digma Čechová - Jedna z pěti

Kolik toho vlastně víme o lidech, kteří by nám měli být úplně nejblíž? A proč je někdy tak těžké připustit si pravdu? Edita žije ve svém malém kosmu vesnice kousek od Prahy, pracuje jako recepční v hotelu a do jejího společenského okruhu patří pět kamarádek plus minus jejího věku. Život se zdá normální, dokud jejím vesmírem neotřese náhodné zjištění, že ji manžel podvádí. A to s jednou z jejích přítelkyň.

Dagmar Digma Čechová - Okno s dívkou a ptáčkem

Některá setkání se mohou ukázat jako osudová, a i když už je dávno po nich, z hlavy nám je nedokáže nic vymazat. Renému se nepovedla maturita, proto ho matka poslala do Francie za jeho otcem, aby mohl o svém selhání přemýšlet a důkladně se připravit na opravný termín. René nicméně svůj pobyt považuje za trest a na svém přístupu ani chování nehodlá nic měnit. Aspoň do chvíle, než potká Gale.

Dagmar Digma Čechová - Nesejdeš z cesty

Většina z nás má tendenci považovat se za racionální osoby a nevpouštět si do života nic, co hraničí s nadpřirozenem. Zajít ke kartářce tak sice může být zábava, ovšem brát si její slova příliš k srdci nemusí být rozumné. Vanda v kouzla a čáry ani žádnou vyšší moc nevěří, stačí však jeden obyčejný výklad karet, aby se její život obrátil vzhůru nohama...

Dolly Alderton - Vše, co vím o lásce

Narodit se od poloviny 80. do poloviny 90. let minulého století vás pasuje do generace mileniálů. Zdá se, že je to ta nejlepší možnost, jaká vás mohla v životě potkat. Vyrůstáte ve svobodném světě, můžete se rozhodnout pro jakoukoliv kariéru, chodit s kým si jen zamanete, procestovat svět, přečíst celou Národní knihovnu, zkouknout miliontou řadu své oblíbené reality show na Netflixu... Možností je nepočítaně a člověka to může až paralyzovat. Dolly Alderton pohlíží na svou generaci optikou ženy, která snad konečně našla sama sebe, ale docela jí to trvalo. Její vyprávění je stejnou měrou bizarní, vtipné i uklidňující. Pokud se totiž řadíte k mileniálům, můžete z něj načerpat jistotu, že se svými problémy a pocity nejste jediní.

Dagmar Digma Čechová - Nemusíš!


Občas je až s podivem, kolik času strávíme snahou zavděčit se ostatním. Ve svém honu za naplňováním cizích cílů pak často zapomínáme sami na sebe a život nám prokluzuje mezi prsty. Zastavit se, nadechnout a uvědomit si, že spoustu věcí jednoduše dělat nemusíme, je však mnohem těžší, než by se mohlo na první pohled zdát.

Alex Flinn - Netvor


Neznám nikoho, kdo by neznal příběh Krásky a Zvířete. Ať už jako pohádku z pera francouzské šlechtičny Jeanne-Marie Le Prince de Beamont, trošku hororovější verzi v podání bratří Grimmů nebo romantickou podívanou od Disneyho, v níž tančí nádobí. Tak jako tak, příběh lásky, která nehledí na vnější vzhled, se stal legendou. A ano, i já sentimentálně zbožňuju pohádky. Přesně proto mě zajímalo, jak tahle pohádka může dopadnout v moderním převyprávění...

Lenka Cyprisová - Královské tajemství


Tuhle knížku si pamatuju ještě z doby, kdy zhruba její polovina byla umístěna na soutěžním portálu projektu Mám talent. Tehdy jsem na ni náhodou narazila a celkem mě zaujala. Proto, když jsem se, opět náhodou, dozvěděla, že vychází knižně, rozhodla jsem se obohatit si svou knižní sbírku. Navíc, obálka mě naprosto uchvátila, protože je skutečně povedená :) 

Marie Cordonnierová - Ysobel, srdce z diamantu



Romantické knížky mám celkem ráda, dokonce byly i doby, kdy jsem zuřivě četla harlekýnky. Přesto mě tahle kniha nepřesvědčila - příběhem, historickými reáliemi ani hromadou chyb. Faktických i tiskařských. 

O čem to celé je, je celkem uspokojivě shrnuto v anotaci. Ysobel z Locronanu je potomkem jednoho z nejstarších a nejváženějších rodů v zemi, přesto je s ní na hradě jejího bratra nakládáno jako s obyčejnou služkou. Hlavním důvodem je její neskutečná krása, která je trnem v oku její nehezké švagrové. Ysobelin bratr sice ví, že s dívkou nenakládá nejlíp, ale milejší než spory je mu džbánek dobrého vína. 

Dívka se svému novému postavení nebrání. Má pocit, že nic lepšího si nezaslouží, protože je "pošpiněná". Jednoho dne se náhodou setká s rybářem Josem a milostný románek je na spadnutí. Oba dva k sobě pochopitelně zahoří vášní a svůj vztah okamžitě náležitě zpečetí. V podstatě ihned Ysobel zjistí, že její milenec je šlechtic a rytíř z řad Jeana z Montfortu, on však o dívčině totožnosti nemá ani tušení. 

Netrvá to dlouho a události začnou nabírat na obrátkách. Hrad je přepaden, Ysobel vlastní neopatrností chycena a uvězněna a Ysský kříž, tajuplná relikvie, která svému nositeli propůjčuje vládu nad Bretaní, se dostává do rukou největšího zloducha. Aby toho nebylo málo, schyluje se k závěrečné bitvě, která má rozhodnout o osudech všech. 

Autorka zasadila děj do roku 1364, tedy na samý konec válek o bretaňské dědictví. To je však spolu s postavou Jeana de Montfort nejspíš jediný historicky pravdivý údaj, který se dá v knize objevit. Ohledně reálií si totiž autorka příliš nelámala hlavu. Některé věci znějí lehce nepravděpodobně, některé úplně nesmyslně. Stejně tak mám poněkud problém s reáliemi frankofonního prostředí, k nimž se ještě vyjádřím níže. 

V románu jde především o Ysobel a Jose de Comper, krom ústřední dvojice se však v knize vyskytují i některé další postavy. Čelní místo mezi nimi zaujímá paní Mathilda, samozvaná vládkyně na Locronanu, která komanduje všechny okolo sebe a ignoruje manžela. Na švagrovou nesmyslně žárlí a dává jí své opovržení najevo při každé možné příležitosti. V ponižování slabších se jednoduše vyžívá. Navíc si obstarává finanční prostředky špinavými obchody - otrokářstvím. 

Další celkem výraznou postavou je Pascal Cocherel, samozvaný vévoda bažící po moci a vládě nad Bretaní. Jeho úmysly jsou všechno, jen ne čisté. Ale na každou svini se někde vaří voda, takže i na našeho milého zloducha nakonec dojde. 

A nedá mi to nezmínit se aspoň ještě pár slovy o ústředním páru. Krásná Ysobel i její milovaný Jos jsou si svým způsobem nesmírně podobní a právě tato podobnost a především donebevolající hrdost je nakonec málem rozdělí. Ještě že okolo nich existuje řada dobrých přátel ochotných pomoci jim banální spory vyřešit. A díky vévodovi z Montfortu za jeho vždy čestné úmysly. 

Nakladatelství by se v první řadě mělo zamyslet nad tím, že najme lepšího editora. Tolik chyb na tak malém stránkovém rozsahu jsem už dlouho nezažila. Tiskařský šotek si tentokrát skutečně jak se patří zařádil. Přesto jsem ochotná přimhouřit oko. Co mi vadilo víc, je autorčina neznalost frankofonního prostředí. Nejvíce se to projevuje ve volbě jmen, která francouzsky často neznějí a ve špatném použití tvaru predikátu. Ono je to mnohdy víc, než je de na tom správném místě. 

Celkově nejsem z románu nijak zvlášť nadšená. Jako oddychovka na letní odpoledne k vodě není špatný, rozhodně však nepatří k něčemu, co bych musela nutně zařadir do své knihovničky. Podobných romantických klišé jsou hromady, takže za mě Ysobel jednou a dost.