Markéta Prášková - Balada o snech

Některá tajemství jsou pohřbená tak dlouho, že téměř přestanou existovat. Alespoň do momentu, než se z hlubin paměti vyderou na povrch a začnou své nositele sžírat zevnitř. Zdá se, že i Klářina babička Marta jedno takové má, a to se podepisuje na jejím zdraví. Klára by jí ráda nějak pomohla, k tomu se však bude muset ponořit hluboko do rodinné historie, která zůstává po léta zahalena mystickou, neproniknutelnou aurou.

Klára si vybudovala život v Olomouci, když však zjistila, že ji její snoubenec podvádí, rozhodla se vztah ukončit a svůj tamější život nechat za sebou. Vrací se do Prahy, do domu své babičky, která už nemůže žít sama, a tak se přestěhovala ke Klářiným rodičům. Mladá žena je odhodlaná tady znovu zapustit kořeny, najít si novou práci a do budoucna třeba i někoho, s kým by mohla sdílet život. Její prioritou nicméně zůstává její babička. Zdá se totiž, že ji něco trápí a zřejmě to souvisí s minulostí, o které ale nemluví. A jelikož Klára jí chce za každou cenu pomoct, rozhodne se trochu zapátrat. To by v tom byl čert, aby se něčeho nedobrala.

Lucie přišla na svět v pohnuté době. Sotva se přehnala druhá světová válka, chopila se moci komunistická strana. A pro rodinu dívky pocházející z bohatých statkářských poměrů to přirozeně znamenalo řadu nepříjemností a perzekucí. Luciina rodina nikdy nic neukradla a na všechno si poctivě vydělala. Její otec lidi v žádném případě nevykořisťoval, ale spíše naopak se jim snažil pomoct tím, že jim poskytoval práci, když se ocitli v nouzi. Přesto pro něj nové pořádky znamenají postupný úpadek a ti, kterým kdysi pomáhal, mu najednou vráží kudlu do zad. Čtyřicátá léta se lámou v ta padesátá a nic už nikdy nebude jako dřív...

Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách a velmi sugestivně popisuje období československých dějin po komunistickém převratu. Autorka se rozhodla zaměřit na násilnou kolektivizaci venkova a ukazuje, jak se režim postaral o postupné vykořenění a likvidaci lidí, kteří se nedopustili ničeho zlého a od svých spoluobčanů se lišili jenom tím, že po dlouhé generace s láskou spravovali půdu zděděnou po předcích. Gró příběhu leží v padesátých letech a ukazuje vývoj tehdejší společnosti i vztahů, linka ze současnosti je potom spíše doplňkem, který rozšiřuje příběh o dnešní perspektivu a umožňuje potenciálně hodnotit události let dávno minulých s jistým odstupem.

Román má celkem tři vypravěčky, největší prostor nicméně dostává Lucie, jelikož právě ona je nositelkou linky z minulosti. Některé z těchto událostí jsou v závěru románu doplněny o perspektivu Alžběty, současnou linku popisuje Klára. Krom rozsahu jednotlivých příběhů se liší i způsob vyprávění, protože zatímco linky z minulosti jsou v ich-formě, pro tu současnou autorka zvolila er-formu. Vyprávění je čtivé, velmi sugestivní a probouzí čtenářovu imaginaci. Objevuje se v něm několik zvratů, samotné rozuzlení nicméně není příliš překvapivé, jelikož se drží zcela v intencích žánru a i s ohledem na formu vyprávění je do jisté míry předvídatelné. Audioknižní podoba je výborně zpracovaná, civilní podání Dany Černé jenom umocňuje celkové vyznění, které netlačí na pilu, ale dovede probouzet silné emoce, skvěle zvolený je také hudební doprovod tvořící přechody mezi jednotlivými kapitolami.

Balada o snech je výborně napsaný román o nelehké době a tíživých rodinných tajemstvích vzniklých z obrovských osobních tragédií. Autorce se povedlo skvěle popsat éru nastupujícího komunismu a jeho dopady na třídní nepřátele, kteří se neprovinili ničím víc než svým narozením. V některých ohledech je kniha možná lehce školometská, zároveň se však nesnaží prvoplánově poučovat, spíše poukázat na velmi temnou stránku našich dějin. V audioknižní podobě navíc dostává vyprávění zcela nový rozměr a mnohem víc rozdmýchává čtenářské emoce. V mnoha ohledech to není snadné čtení, je však napsáno s lehkostí a už jen pro zpracovávanou tematiku za přečtení rozhodně stojí.