František Voldřich - Hrdinové ničeho

Život se dá strávit různým způsobem a dost často úplně postrádá smysl. Co však dělat, když vaším jediným hnacím pohonem je adrenalin a bez něj si nedovedete představit ani den? Hlavní hrdina románového debutu Františka Voldřicha pohrdá světem okolo sebe a jeho pravidly, a i když se ze všech sil snaží spokojit se s tím, co má, jeho nestálé povaze to prostě nestačí.

Hlavní hrdina je v podstatě naprosto průměrným mladým mužem. Pracuje v korporátu, jehož filozofii neuznává, má přítelkyni, na niž nedá dopustit, a partu kamarádů, s nimiž pořádá nezřízené pijatyky. Jeho život by se nijak nevymykal z běžného průměru nebýt jednoho lehce extrémního koníčku. Náš hlavní hrdina totiž neustále riskuje svůj život, a to zcela dobrovolně a na akcích, které jsou výsledkem zpovykané neschopnosti dospět a přizpůsobit se očekáváním společnosti. Zapadat do škatulek stereotypu je totiž příliš ubíjející, než aby to dokázal.

Riskovat život je asi do určité míry lidská přirozenost, má to však své hranice. Hrdina se svojí partou je nicméně soustavně překračuje v honu za stále větší dávkou adrenalinu. Ať už jde o lezení na stometrový jeřáb, vyvolávání rvaček nebo provokování policie, to všechno má jediný cíl - vyvolat v dotyčných pocit, že naplno žijí a že to všechno má smysl. Jak moc to potenciálně ničí je samé, jejich blízké a všechny další vztahy, je vedlejší. Ve své sobeckosti totiž tito lidé myslí pouze na vlastní prchavé uspokojení a svoji přirozenost berou jako neměnnou konstantu, která prostě nejde změnit, ani kdyby se snažili.

Román vlastně nemá nijak výrazný dějový oblouk a jde spíše o sérii jednotlivých příhod, v nichž hlavní hrdina figuruje. Přesto vyprávění po celou dobu postupně graduje a spěje k závěrečné pointě. Autor staví do kontrastu průměrný, nijak zajímavý život běžných lidí, s lehce zvrácenou potřebou konkrétních jedinců otupovat se alkoholem a přehnaně riskovat. Svým způsobem nastavuje společnosti zrcadlo a poukazuje na vyprázdněnost mnohých životů. Jeho hrdina záměrně ignoruje fakt, že život má takový smysl, jaký mu dáme my sami. S jeho pohledem na svět je poměrně těžké se ztotožnit, protože ačkoliv pro mnohé pocity, zejména ty související s prací v korporátu, má čtenář pochopení, jiné mu jsou na hony vzdálené a mohou být až iritující. Hrdina je ve své podstatě prototypem moderní verze zbytečného člověka, tak trochu nástupce Oblomova, přestože jejich zbytečnost tkví v něčem naprosto jiném, nebo možná lépe příslušník moderní ztracené generace tápající ve světě, jemuž nerozumí.

Hlavní devízou románu je v tomto případě styl, který je neuvěřitelně čtivý, chytlavý a v něčem připomíná noirovou detektivku. Autor promlouvá ústy svého hrdiny, který se ukazuje jako překvapivě sarkastický, sžíravě ironický vypravěč, jenž si nebere servítky před ničím. Do jeho vyprávění se přirozeně promítá subjektivní zkreslení, zároveň však popisuje události okolo sebe s dostatečnou mírou objektivity, aby čtenář pochopil, co se vlastně děje. Hlavní důraz je kladen na emoce, a to jak na ty hrdinovy, tak na ty, které se probouzí ve čtenáři. Styl je svým způsobem surový, skoro drsný, má však v sobě zvláštní poetiku a chytlavost.

Hrdinové ničeho jsou do jisté míry generační výpovědi. Popisují náš svět perspektivou člověka, který nezapadá, protože životní stereotyp, který se od něj očekává, jej ubíjí. Hledá smysl vlastní existence ve vzrušení a nesmyslném riskování, protože jenom když mu žilami proudí dostatečné množství adrenalinu, má pocit, že žije. Autor má velmi vyspělý styl, který dobře koresponduje se zachycovanými tématy, je čtivý a podtrhuje celkové vyznění i atmosféru, navíc se mu daří zachycovat i probouzet emoce. Rozhodně jde o specifické vyprávění, jehož hlavního hrdinu budete dost možná nesnášet, ale to vám určitě nezabrání dočíst jej do konce.

Tímto děkuju nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete koupit tady.