Přečteno BŘEZEN 2020


Březen se asi pro nás všechny nesl v duchu boje s koronavirem. Nechci si tady stěžovat, zároveň však ani nebudu nad současnou situací nijak zvlášť jásat. Zuřící pandemie mi totiž dost zkřížila plány, ať už jde o cestování nebo kulturu. Což je pro mě jako vysoce kulturního člověka skutečně peklo. Drobné kulturní okénko pro vás mám, protože jsem na začátku měsíce přeci jen divadlo i kino zvládla, na delší dobu to však nejspíš bylo to poslední, co se mi poštěstilo.

Karin Lednická - Šikmý kostel


Oblast Slezska v okolí Ostravy, Karviné a dalších měst byla i přes množství uhelných dolů vždycky krajem spíše chudým, na tom se vlastně moc nezměnilo ani dnes. Snad právě proto však v sobě mají zdejší obyvatelé zvláštní houževnatost, která jim umožňuje vytrvat a prát se s životem i navzdory nepřízni osudu. Karin Lednická svým románem vzdává hold právě této nezdolnosti, s níž se hrdinové staví čelem ke všem novým výzvám, a zároveň připomíná osudy města, z něhož se do dnešních dnů dochoval pouze šikmý kostel.

Chyby v knihách


Myslím, že jsme to zažili úplně všichni. Vezmeme do ruky novou knihu, otevřeme ji, začteme se... a po pár stranách máme chuť vyhodit ji oknem. Ne kvůli příběhu, ten může být vynikající, ale kvůli chybám, které nás od dalšího čtení doslova odrazují. Existují lidé, kteří podobné věci neregistrují, často jsou dyslektici či dysgrafici, takže je vlastně ani nevidí, pak jsou ovšem lidé, kterým rozhodně neuniknou. A já si kladu otázku - Jsem vážně grammar nazi, když mě chyby v knížkách vytáčejí doběla?

Naomi Noviková - Ve stínu Hvozdu


Retellingy známých pohádek jsou mezi autory fantastiky stále populárnější, o to těžší je však přijít s naprosto originálním zpracováním. Naomi Noviková si jako základ svého románu vzala příběh o Krásce a Zvířeti, okořenila ho však slovanským folklórem a nepříliš známými mýty východoslovanské oblasti, díky čemuž vzniká půvabný, přiměřeně dramatický příběh se silnou hlavní hrdinkou a společenským přesahem.

Co dělat, když nic moc dělat nemůžete...


Jak se říká, život je to, co se děje, zatímco si děláme plány. Momentální situace ve světě není zrovna růžová, protože pandemie koronaviru udeřila s plnou silou. Vztahuje se na nás řada restriktivních opatření, která se nám můžou nebo nemusí líbit, ale stejně jsme jimi nějakým způsobem ovlivňovaní. A vlastně je jenom na nás, jak se jim ve výsledku přizpůsobíme a co z nastalé situace vytěžíme. A možná nejen my jako jedinci, ale taky lidstvo jako celek.

Alex Michaelides - Mlčící pacientka


Alicia zabila svého manžela a od toho momentu zůstává němá. Nikdo z ní nedokáže dostat ani slovo, jako by neměla co říct. Theo se rozhodne, že to změní. Nastupuje do léčebny Grove, aby se pokusil mlčící pacientku rozmluvit. Může se mu to však povést, když tolik lidí před ním selhalo?

Karel Kovy Kovář - iPohádka


Jak by asi vypadal pohádkový svět, kdyby měli jeho obyvatelé připojení k internetu? Změnila by je technologie nějak a případně jakým způsobem? Zhruba z této premisy vychází Karel Kovář ve své nové knize. A obrázek, který před čtenáři vykresluje, je poměrně pesimistický. Tím spíš, že je tak trochu alegorií na naši společnost. A to ne úplně pozitivní.

OBLÍBENCI... Dramata


Pokud mě sledujete už delší dobu, pak víte, že divadlo je velkou součástí mého života a jen málokdy se mi stane, že bych do něj párkrát do měsíce nezašla. Tím pádem teď, když je kvůli koronaviru všechno zavřené, tak trochu trpím. Nicméně doufám, že se situace brzy uklidní a já si to nějak vynahradím. Ale když už nemůžu na žádnou inscenaci, minimálně si můžu divadelní hry číst. Není to sice úplně ono, ale vlastně to mám docela ráda. A tady je seznam mých deseti oblíbených kousků. Podotýkám, že seznam je řazen zcela náhodně, pořadí jednotlivých dramat nijak neurčuje moje preference.

Jeroen Olyslaegers - Vůle


Antverpy v současnosti a Antverpy v době druhé světové války. Jedno město a desítky lidských osudů, které se proplétají v jeho ulicích. A mezi nimi náš hlavní hrdina - Wilfried Wils, který je tak trochu padouchem, tak trochu zbabělcem, tak trochu hrdinou a tak trochu obyčejným mužem, jenž se prostě jenom snažil žít v obzvláště nelehké době.

Sugar


Autor: Peter Stone
Hudba a texty: Jule Styne, Bob Merrill
Překlad: Ivo Osolsobě, Vladimír Fux

Premiéra: 27. 4. 2017
Uvádění: Divadlo na Fidlovačce

Režie: Radek Balaš

Přečteno ÚNOR 2020


Letošní rok je pro mě zatím poměrně hektický. Mám pocit, že vůbec nic nestíhám, což se částečně podepisuje i na mém čtení. Není to tak, že bych nečetla vůbec, jen se mi do rukou dostává míň knížek, než je u mně zvykem. V únoru jsem se sice dostala na svůj standardní počet, ovšem pocit, že bych toho přečetla nějak moc, rozhodně nemám. Ale ještě než se budu jednotlivým kouskům věnovat, dejme si tradiční malé kulturní okénko.