Andrzej Sapkowski - Zaklínač IV: Čas opovržení

Geralt má talent dostávat se do potíží. Zvlášť tehdy, kdy to ani trochu neplánuje. Že po něm pase nějaký čaroděj, už ví, takže je odhodlaný v první řadě ochránit Ciri před vším, co by ji mohlo ohrožovat. Rozhodně však nepočítá s její vlastní tvrdohlavostí a sklonem až moc se mu podobat...

Geralt zanechal Ciri ve schopných rukách Yennefer a sám zatím pátrá po tom, kdo po něm pase a proč. Věří, že dívka je s čarodějkou v bezpečí, hlavně když je daleko od něj. Nepočítá však s tím, že malá princezna má vlastní hlavu a rozhodně se nebude jenom tak řídit pravidly, která jí nedávají smysl. Navíc má úplně stejný talent dostávat se do problémů jako její opatrovník, nutno však podotknout, že i překvapivý um zase se z nich nějak vymotat. A možná u toho i prokázat službu jistému zaklínači a jisté čarodějce.

Poměry v zemi však rozhodně nejsou, co bývaly. Zdá se, že se na všech možných místech objevují intrikáni toužící sevřít v rukou otěže moci, ať to stojí, co to stojí. Začíná přituhovat, misky vah se už záhy přikloní na jednu nebo na druhou stranu a každý bude muset volit, kde chce ve finálním boji stát. Geralt netouží být do dění zatažen, za každou cenu ale chce ochránit Ciri. Právě ona je totiž tím, kdo by mohl rozhodnout o nové podobě světa. A zatím si to možná ani pořádně neuvědomuje.

V druhém díle zaklínačské ságy pokračuje dobrodružství Geralta i jeho chráněnky, do popředí se však tentokrát ve větší míře dostává politika a spletité intriky, jichž se hrdinové, často nedobrovolně, stávají součástí. Ciri navíc odhaluje nové skutečnosti o sobě i své moci a začíná si naplno uvědomovat, jak moc je pro ostatní cenná. O to míň se jí však chce být poslušnou holčičkou. Naopak se dostává do období jistého pubertálního vzdoru, a i když se za každou cenu snaží přežít, občas přece jenom trochu nesmyslně riskuje svůj život. A mnohdy si to ani pořádně neuvědomuje.

Autor se tentokrát soustředí primárně na celospolečenské dění, proměňující se nálady a boje o moc, jichž jsou jeho hrdinové pouze drobnou součástí. Musí se potýkat se silami mocnějšími, než jsou oni sami, a mnohdy nevědí, jak na to, jelikož mají tendence své soupeře podceňovat. Navíc je pro ně čím dál těžší se rozhodnout komu věřit a komu ne. I ten nejbližší přítel je totiž může v příštím okamžiku obelhat, zatímco zdánlivý nepřítel se naopak stane spojencem. Ukazuje se, že jediný, na koho se můžou bezvýhradně spolehnout, jsou oni sami. V příběhu se objevuje značné množství postav, z nichž mnohé mají relativně marginální úlohu, všechny dohromady však vytváří podhoubí pro spletitý příběh s prozatím nejasným koncem.

Čas opovržení je dobře vystavěný i dobře napsaný příběh, který dovede čtenáře od první stránky vtáhnout a nepustit. Autor své hrdiny zaplétá do složité sítě intrik, z níž není snadné se vymotat, a vystavuje je nebezpečí čistě proto, aby se škodolibě bavil tím, jak moc budou trpět. To všechno ale jenom umocňuje celkový čtenářský zážitek. Tím spíš, že Sapkowski píše s nadhledem, humorem a pochopením pro silné stránky i slabosti svých hrdinů. Často je to iritující, ovšem velmi návykové. Člověk totiž prostě potřebuje vědět, co se bude dít dál.