Martina Macháčová - Emilie a 121. patro

V jednom zdánlivě obyčejném městě stojí jeden zdánlivě obyčejný dům, který však skrývá tajemství. Pokud tady totiž nastoupíte do výtahu a zmáčknete tlačítko 121. patra, dostanete se do kouzelného lesa, v němž víly pečují o raněná zvířata a všichni se mají skvěle. Nebo aspoň donedávna měli.

Emilie, řečená Miluška, je úplně obyčejná holčička, která přišla o maminku a tak teď žije jenom se svým tátou a babičkou. Právě ta však den za dnem slábne, zhoršuje se jí zdraví a Miluška se děsí, že o ni brzy přijde. Když si ji jednou ráno babička pozve k sobě a poprosí ji, aby doručila dopis na adresu, kde nikdy předtím nebyla, dívka ještě netuší, že se před ní otevře celý nový svět. Díky téhle korespondenci se totiž dostane do kouzelného vílího lesa, který je plný barev a života. Alespoň navenek. Poměry tady už totiž nejsou takové, jaké bývaly.

Jak dívka během několika rozhovorů s obyvateli kouzelné říše zjistí, od té doby, co zmizela zdejší královna, to tu začíná jít od desíti k pěti. Ochranný štít nad lesem slábne, v řadách zdejších obyvatel se skrývá zrádce a hrozí, že už brzy se vlády nad tímto místem zmocní muž, který rozhodně nezamýšlí s lesem nic dobrého. Miluška něco takového rozhodně odmítá připustit. Tím spíš, že les by mohl být poslední šancí, jak pomoct její nemocné babičce znovu se uzdravit.

Román je určen primárně dětským čtenářům, čemuž odpovídá i celková míra zjednodušení. Autorka vypráví vcelku banální příběh o boji se zlem, který není ničím nový, přičemž si vypůjčuje motivy a archetypy, které čtenáři do určité míry znají. Prostředí kouzelného lesa je velmi pohádkové a idylické, takže není divu, že se hlavní hrdinka snaží jej zachránit, zároveň však není přesněji definováno, kdo je vlastně nepřítel a o co mu jde. Celé vyprávění působí k vlastní škodě až příliš stručně a osekaně. De facto sestává z dílčích epizod, v nichž se hlavní hrdinka dostává do problémů, aby vzápětí skoro zázrakem vyvázla. Řeší se, že je potřeba zachránit les před hlavním zloduchem, o něm se však čtenář dozví pramálo, a dokonce ani v momentě, kdy se konečně objeví na scéně, stále netuší, co je vlastně zač a jaké jsou jeho motivace.

Vyprávěcí styl je poměrně jednoduchý a přizpůsobuje se cílové skupině dětských čtenářů, občas je to však trochu na úkor celkové atmosféry. V knize není příliš mnoho popisů prostředí. Pokud se objeví, dovedou velmi dobře vystihnout atmosféru, autorka se však soustředí primárně na děj a jeho posouvání vpřed, takže tempo je občas až zběsilé a čtenář se v něm ztrácí, protože než si stačí uvědomit, co se vlastně děje, začíná zase něco dalšího. Občasným problémem jsou také nadbytečné uvozovací věty u některých promluv a místy poněkud krkolomný slovosled. Ač se to nestává často a většině knih by prospělo spíše je proškrtat, v tomto případě by příběhu neuškodilo pár stránek navíc. Celá gradace situace okolo nepřítele a ohrožení kouzelného lesa je totiž vyřešena až moc rychle, aniž by čtenář stihl pochopit, co se vlastně děje a jak k tomu došlo. Ocenění si nicméně zaslouží celková grafická podoba knihy, zejména několik celostránkových barevných ilustrací.

Emilie a 121. patro je rozhodně originální příběh, který zaujme krásnými ilustracemi a grafickým zpracováním, po dějové stránce by však potřeboval trochu vyladit. Autorka představuje kouzelný les plný zvířat, víl a dalších kouzelných tvorů, nedává však čtenáři šanci hlouběji proniknout do jeho tajů. Celá zápletka se točí okolo nebezpečí, jež mu hrozí, prostor, na němž se celá tato situace řeší, je však minimální a celý příběh tak působí zbytečně uspěchaně, schází hlubší vysvětlení dění a motivace postav. Primární cílovou skupinou jsou dětští čtenáři, i tak by ale román mohl mít pár stránek navíc. Čím určitě okouzlí, jsou celostránkové barevné ilustrace Petra Šticha. Navzdory nedostatkům to však je milé čtení, které si zejména mladší čtenáři užijí.

Tímto děkuju autorce za poskytnutí recenzního výtisku.