Miila Westinová - Nekonečná zima

Podle kalendáře je červen, teploměr však sveřepě zůstává v záporných hodnotách, na polích, loukách i lesích stále leží sníh a jaro si tentokrát dává hodně na čas. Eevi není z venkovního počasí zrovna dvakrát nadšená, tím spíš, že právě prožívá jedno ze smutných životních období. Umřel jí milovaný dědeček a pořád jí chybí. Právě jeho smrt však jako by byla spouštěčem tajemných příštích událostí.

Aby Eevi trochu rozveselila a taky na její ochranu jí babička věnuje ochranný amulet. Dívka netuší, co je ta věcička vlastně zač, ukáže se však nesmírně užitečná v momentě, kdy se vydá do lesa a natrefí zde na několik přírodních duchů, kteří chrání rostliny, většinou přímo jejich konkrétní druhy. Z toho, že je někdo vidí, jsou trochu perplex a nejdřív nechtějí s Eevi vůbec mluvit, nakonec jí však přijdou na chuť a svěří se se svými starostmi. Nemůžou totiž najít boha jara, který by přírodu probudil ze zimního spánku. Vše nasvědčuje tomu, že byl unesen do podsvětí, a to znamená, že je čeká velmi nebezpečná výprava s nejistým výsledkem.

Autorka se pro svůj příběh inspirovala ve finské mytologii a vypůjčuje si její střípky, aby poskládala trochu kouzelný a hodně nebezpečný svět, který existuje přímo vedle toho našeho. Hlavní hrdinka je obyčejná malá holka, která se snaží vypořádat se ztrátou, hledá proto útěchu v samotě a ráda se nechá rozptýlit cizími starostmi, aby nemusela myslet na ty vlastní. Navíc v ní plán navštívit zemi mrtvých probouzí naději, že by se mohla znovu vidět se svým mrtvým dědečkem a třeba ho i přivést zpátky do země živých. Autorka ukazuje kontrast mezi tím, co to znamená být člověk a co nesmrtelný duch, zároveň však nezastírá, že její nadpřirozené postavy se těm smrtelným v mnohém podobají.

Tematika, k níž se autorka uchyluje, vychází z finské mytologie, je však okořeněna i současnějšími problémy. Krom tematizování smrti a jejího přijetí se v knize podprahově řeší i globální oteplování, které s sebou přináší klimatické změny a nepředvídatelné počasí, nebo mezilidské vztahy a jejich síla a hloubka. Autorka ukazuje, co to znamená přijímat odpovědnost za vlastní činy, jak důležité je stát při sobě a pomáhat si, a to často i proti na první pohled mnohem mocnějšímu nepříteli.

Příběh má pohádkový nádech, ale přesto je poměrně temný, což je dáno i stylem kresby a barevnou paletou. Autorka příběh vypráví velmi vizuálně a scénář se omezuje výhradně na promluvy postav, není tu žádný doplňující ani vysvětlující text. Atmosféra se tak na čtenáře přenáší prostřednictvím obrázků samotných. Kresba je vcelku jednoduchá, založená na obrysových liniích a umělecké zkratce. Nad většími scénickými celky převažují detaily obličejů, což autorce umožňuje nechat postavy vyjádřit celé škály emocí. Barevně se autorka ve většině drží ve studené části spektra, dominantní je modrá v nejrůznějších odstínech, čas od času se však přece jen objeví i veselejší barva.

Nekonečná zima je komiksem, který ocení nejen děti, ale i jejich rodiče nebo dospělí všeobecně. Příběh není nijak komplikovaný, nenásilnou formou však čtenáře seznamuje se severskou mytologií, jelikož komiks je doplněn i o vysvětlivky jednotlivých bájných postav a prvků. Celková atmosféra vyprávění je trochu ponurá, výborně však koresponduje s vybranými tématy a dovede čtenáře bez problémů vtáhnout. Navíc vizuálně je komiks velmi příjemný, atmosférický a líbivý. Jde o milou čtenářskou jednohubku, u níž se však můžete zamyslet nad spoustou otázek a o to víc si čtení užít.

Tímto děkuju nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu si můžete pořídit tady.