Kateřina vstupuje do životní fáze, která by se dala označit za krizi středního věku. Děti jí pomalu odrůstají a jsou čím dál samostatnější, v práci už je tak dlouho, že se jí začíná zajídat, a do toho má doma manžela, jenž ji nikdy nedovedl pořádně ocenit. Její život je uvězněný v ubíjejícím stereotypu, protože se snaží být dokonalou manželkou a matkou, ale nedochází jí, že v důsledku této snahy jenom stále víc ztrácí sama sebe. Zahleděná do potřeb svého okolí totiž zoufale zapomíná, že i ona by měla žít.
Marie studuje vysokou školu, která ji sice moc nebaví, ale byla snem jejích rodičů. A protože jí toho dali do života tolik, to nejmenší, co pro ně může udělat na oplátku, je vystudovat jejich vyvolenou univerzitu. V mezičase si aspoň může střádat peníze, protože její vytoužené studium v Anglii rozhodně není zadarmo, takže každá korunka se hodí. A způsobů, jak přijít k penězům, je překvapivě mnoho, některé z nich dokonce velmi příjemné, byť z morální hlediska lehce pochybné.
Příběhy obou dam se v první polovině knihy odvíjí samostatně, teprve v té druhé se začínají výrazněji proplétat a ony se navzájem silně ovlivňují, ač by to zpočátku vůbec nepovažovaly za možné. Ve skutečnosti jsou si totiž podobnější, než si myslely. Každá z nich bojuje s vlastními vnitřními démony a nechává se svazovat vlastními pocity odpovědnosti vůči druhým. Ve výsledku tak ani jedna nežije naplno, ale pouze se podřizují cizím očekáváním, případně sebou nechávají více či méně vědomě manipulovat. Zatímco charakter Kateřiny, matky uvězněné v nefunkčním vztahu a zoufale toužící po realizaci je vystižen velmi přesně (byť její naivita na mě byla v určitých momentech přece jen trochu moc), v případě Marie jsem měla trochu problém. Její chování zejména v první polovině knihy totiž odpovídá osobě podstatně starší a zapšklejší. Vyzařuje z ní určitá odemočněnost, s níž jako by se nedokázala pro nic nadchnout. Vyvolává dojem ledové královny, která snad ani nemá city, a její pohnutky k jednání jsou místy poněkud nevěrohodné. Je bezdůvodně předčasně dospělá a ve věku lehce přes dvacet působí dojmem ženy minimálně dvakrát tak staré.
Jedním z ústředních témat románu je ono stále omílané hledání sama sebe, protože přesně to hrdinky dělají. Na začátku se nachází v pozici absolutní paralýzy vyvolané očekáváním okolí, postupně však hledají cesty do vlastního života a snaží se vnitřně smířit s myšlenkou, že nemusí být perfektní ani neomylné. Děj je v tomto ohledu poměrně předvídatelný, a to dokonce i v momentech, které by nejspíš měly být překvapivé. V případě Marie jsem se pak nedokázala ubránit dojmu lehké překombinovanosti, a to zejména s ohledem na její poněkud "nenormální" partnery.
Nemusíš! je vcelku oddechovou záležitostí, přestože se nevyhýbá ani závažnějším tématům. Snaží se zejména předat poselství o tom, že nemusíme žít podle představ svého okolí, protože život je náš, nikoliv jeho. Román je vcelku realistickou sondou do životů dvou rozdílných žen v různých životních etapách, s nimiž se čtenářky jistě dovedou ztotožnit. Kniha nepostrádá nadsázku ani humor, přesto ve svém celkovém vyznění nese závažnější poselství. Ve výsledku tak jde o čtivě napsanou společenskou sondu do života dnešních žen, jimiž by klidně mohla být kterákoliv z nás.
Mám v plánu si ji přečíst. :)
OdpovědětVymazatVítejte u Mišky
Určitě doporučuju. :)
Vymazat