Rodinná pouta jsou nezlomná, přece jenom, krev není voda, jsou to však zároveň ty nejkomplikovanější možné vztahy, protože příbuzné si člověk nevybírá. Astrid chtěla za svou minulostí a vším, co je s ní spojené, udělat tlustou čáru. Život jí ale trochu zkřížil plány. Po spoustě let se vrací do rodné vesnice, netuší však, do čeho se tady připlete.
Astrid je zvyklá žít ve velkoměstě, kde má byt, bohatého milence a zdánlivě perfektní život. Když navíc velmi nečekaně otěhotní, vypadá to, že všechna její přání by se mohla splnit. Problém je, že její milenec o dalšího potomka ani trochu nestojí, nemluvě o tom, že odmítá otcovství a rozhodne se Astrid absolutně odstřihnout ze svého života. Žena se tak ocitá bez práce a jelikož bez pravidelného příjmu a s mateřskou na krku si nemůže dovolit platit hypotéku, rozhodne se svůj byt pronajmout a odstěhovat se na chalupu po rodičích, kde pro ni bude snadné omezit výdaje. Navíc se ocitne poblíž sestry Lucie, byť jejich vztahy nejsou právě ideální.
Lucie a Igor mají manželství, které má daleko k ideálnímu, jsou však na sebe zvyklí a rozejít se by navrch bylo extrémně komplikované. Problém je, že Lucie nemůže mít děti, přestože po nich touží, a Igor neudrží ptáka v kalhotách a o jeho záletech si špitá celá vesnice. A aby toho nebylo málo, vždycky měl slabost pro Astrid, což jeho žena těžce skousává. Ve stínu starší sestry totiž vyrůstala celý život a Astrid jako by byla vším, čím ona není, tudíž se jen těžko brání žárlivosti. Když však dojde ve vesnici k podezřelému úmrtí osobní spory musí stranou, protože nikdo není mimo podezření.
Román se odvíjí ve dvou hlavních dějových linkách - jedna je klasickou detektivkou, v níž policejní oddělení vyšetřuje případ podezřelého úmrtí, které by mohlo být klasifikováno jako vražda, ta druhá spíše vztahovým románem a sondou do vesnického života. Autorka totiž vcelku přesně zachycuje život jedné obyčejné vsi, kde si sousedí vidí do oken, vědí o sobě první poslední a jejich nejoblíbenější zábavou je navzájem se pomlouvat a ubližovat si. Příběh se navíc silně zaměřuje také na pochroumané rodinné vztahy, v nichž spolu zúčastnění nedokážou správně komunikovat a kvůli nejrůznějším tajnostem se navíc vzájemně ohrožují.
Stejně jako předchozí knihy autorky má i tahle nádech klasických anglických detektivek, v jejichž centru stojí spíše mezilidské vztahy než případ jako takový. Detektivní linka je do určité míry berličkou, na jejímž základě vyplouvají na povrch skutečnosti, které by si všichni přítomní přáli ututlat, a román tak připomíná spíše komorní rodinné drama. Vyšetřování má v příběhu své opodstatnění a je v rukou policistů, nikoliv samozvaných detektivů z řad civilistů, na druhou stranu však jde paradoxně o detektivku, která by se bez vyšetřovací linky docela dobře obešla.
Pouto krve je slušně vystavěnou detektivkou, která rychle plyne a kombinuje v sobě prvky rodinného dramatu s klasickou kriminálkou. Text je čtivý, nepostrádá gradaci napětí a pestrou směsici charakterů probouzejících nejrůznější emoce. Díky tomu je zároveň přesvědčivou sondou do života průměrné české vesnice, jejíž rytmus se odvíjí v každodenních banalitách a souzení všeho a všech. Autorka dokázala přijít s chytlavým, příjemně napsaným příběhem, který milovníky klasických detektivek potěší.
Tímto děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.
Žádné komentáře:
Okomentovat