Navzdory spoustě práce jsem si v březnu našla čas i na čtení a ve výsledku jsem překvapila sama sebe tím, kolik jsem toho zvládla. Tím spíš, že březen byl měsíc po všech stránkách vyčerpávající, ale stejně tak bohatý na nejrůznější zážitky.
Počasí v březnu odpovídalo spíše pozdnějšímu jaru než jeho úplnému začátku, čehož jsem pochopitelně využila k četným procházkám. Kromě Stromovky jsem se vypravila třeba taky na Petřín, kam vždycky jednou za čas ráda zajdu. Krom toho jsme oslavili taťkovy narozeniny, tradičně v restauraci a stejně jako loni do byl Next Door. Dokonce jsme se nějakým záhadným způsobem trefili i do toho stejného víkendu. :D Konec měsíce potom patřil mojí velikonoční návštěvě Kodaně. Tentokrát jsem se tam vypravila jenom s tátou, protože ségra byla tou dobou v Japonsku a mamka doléčovala úraz kolene. A i když počasí nám úplně nepřálo, vlastně jsme si to užili. Pokud byste rádi trochu načerpali atmosféru, tradičně pro vás mám video a nechybí ani článek s tipy.
Co se divadla týče, byl březen extrémně bohatý. Velká část měsíce se nesla i v duchu intenzivního zkoušení v rámci našeho spolku, protože v dubnu máme dvě premiéry, krom toho jsem ale hodně věcí zvládla také navštívit. Svou roli v tom hrál i fakt, že jsem pracovně byla na třech premiérách. Každopádně v úvodu měsíce jsem zašla do Violy na novinky Nobelovka, což bylo moc fajn inscenace. Následovalo Zapomenutou cestou Praha-Lvov, která se mi líbila, byť to mělo své mouchy. Znovu ve Viole jsem zhlédla Anděla v modrém, který mi připomněl, co všechno miluju na Francii. V Rokoku jsem viděla premiéru Souseda, k níž bych sice taky měla nějaké výhrady, ale jako celek to bylo vlastně fajn. Zážitkem měsíce pro mě byl Černobyldorf, od kterého jsem čekala bizár a ten vlastně i dostala, ale v tom nejlepším smyslu slova. Nenechala jsem si ujít ani vinohradskou novinku Srpen v zemi indiánů, která byla velmi příjemným překvapením, a měsíc jsem zakončila v Komedii na dramatizaci románu Krásný nový svět, což sice opět mělo své mouchy, ale i tak to bylo příjemně koukatelné.
Do kina jsem se v březnu nedostala, nicméně jak všichni víme, nejsem nějaký obrovský filmový fanoušek, takže to asi není až tak překvapivé. Každopádně jsem si pustila filmy Já, Simon a Red, White and Royal Blue, obojí už poněkolikáté, ale prostě na to byla nálada. Chcete-li nějaké milé LGBTQ+ příběhy, tady je dostanete. Dokoukala jsem soutěž Squid Game: The Challange inspirovanou stejnojmenným seriálem, která mě ale paradoxně zas až tolik nebavila, a taky další sérii Bedekru, tentokrát francouzskou, čímž se seznam míst, kam chci vyrazit, opět podstatně rozšířil.
A teď už pojďme k přečteným knížkám. Tentokrát jsem jich zvládla deset, z toho jednu na posudek, o té si výhledově něco povíme, ale zatím o ní pomlčím. Měsíc jsem každopádně zahájila povídkovou sbírkou Za pět minut zvoní, což bylo svižné a vlastně i dost dobré čtení, až mě to překvapilo. Ne všechny povídky mi stoprocentně sedly, ale své favority jsem si našla. Pak jsem si dala rereading románu On, což je hodně spicy erotická jízda, takže pokud po něm sáhnete, pozor na to. Následoval recenzní výtisk Cesta pomsty, což nebylo vyloženě špatné čtení, ale neuvěřitelně mě na něm vytáčely všemožné anachronismy. Chuť jsem si vylepšila dalším rereadingem, tentokrát románem Já, Simon, což je milá oddechovka ze střední. V rámci bookclubu jsme tenhle měsíc četli Belladonnu, která mě neohromila, ale vyloženě propadák to taky nebyl. Jelikož jsem měla chuť spíše na odpočinkovější literaturu, sáhla jsem po románu Manažer, což je druhý díl ze série VIP, a bylo to skvělé. Kvůli jedné z premiér a taky kvůli Klasikomilům jsem si přečetla Huxleyho Konec civilizace, což bylo překvapivě dobré, byť pořád na tomhle poli upřednostňuju Orwella. A závěr měsíce už patřil recenzním výtiskům. Nejdřív to byl román Pátá minuta je o nás, další LGBTQ+ příběh o dvou klucích a jejich komplikovaném vztahu, a měsíc jsem ukončila Městečkem na kraji dějin, což je odborná historická práce, která je ale mimořádně čtivá.
A jako tradičně, o všech zmíněných knihách mluvím i ve videu.
Žádné komentáře:
Okomentovat