Signa má pocit, že je snad prokletá. Jak jinak si vysvětlit, že kolem ní neustále umírají lidé, ale jí samé se smrt vyhýbá, a to i tehdy, když jí jde přímo naproti? Ještě jako nemluvně přišla Signa o celou rodinu během oslavy, jejíž účastníci byli otráveni, ona sama však nějakým zázrakem přežila bez následků. Tohle štěstí v neštěstí je ale jen začátkem všech jejích problémů.
Signa už dávno zjistila jednu zásadní věc - nemůže zemřít. Navzdory nejrůznějším snahám, nehodám i úmyslným pokusům o sebevraždu zůstává naživu, kdežto její příbuzní umírají. Pokaždé, když u některého najde domov, může se spolehnout na to, že tu nepobyde dlouho. Smrt je jí totiž v patách a bez milosti ji okrádá o další a další blízké, takže o dívku už nikdo nestojí. Bojí se, že je prokletá a nechtějí si přivézt Smrt do domu. Signa ho za to nenávidí, možná se ho i trochu bojí, ale přesto vyhledává příležitosti, jak jej konfrontovat. Na rozdíl od jiných lidí totiž Smrt vidí. A zajímá ji, proč to tak je a proč má trpět právě ona.
Po smrti staré tety, která ale tentokrát padá na vrub výhradně Signě, jí Smrt slíbí, že pro ni má nový domov, kde ji rádi přijmou. Zároveň přislíbí, že jí vysvětlí všechno, co se okolo ní děje, aby už dál zbytečně netápala v tmách. Signa mu tak úplně nevěří, když se však před domem objeví kočár, který ji má dopravit na Thorn Grove k rodině Hawthornových, nastoupí do něj a nechá se odvézt. Hawthornovi jsou příbuzní její matky a zdá se, že by se k ní mohli chovat slušně. Má to jediný drobný háček - pán domu nedávno přišel o ženu a jeho dcera, jak se zdá, trpí stejnou nemocí, která už jednou zabíjela. Jde však skutečně o zákeřnou chorobu, nebo členům rodiny někdo účelově usiluje o život?
Román se pohybuje na pomezí několika žánrů a asi nejpříznačnějším označením by byla historická detektivka s fantasy prvky. Není sice přesně určeno kde ani kdy se nacházíme, všechno nicméně odkazuje k Anglii konce 19. století (i kdyby jenom jako k inspiraci). Hlavní hrdinka se ocitá mezi společenskou smetánkou svázanou řadou pravidel, která jí nejsou vlastní, protože kvůli častému stěhování nikdy neměla pevnější režim, a snaží se zapadnout, zároveň však netuší, jak toho docílit. Vždycky si přála jenom být úplně obyčejná a vést ničím nerušený průměrný život. Když se teď však před ní tato šance otevírá, přestává si být jistá, že právě tohle skutečně chce. Začíná jí totiž naplno docházet, že je všechno jen ne obyčejná, ovšem že na tom nemusí ještě nutně být něco špatně. Její výjimečnost může být darem a stejně tak Smrt možná není ten krutý a nemilosrdný tyran, jakým se na první pohled jeví.
Belladonna je bezesporu příběh se zajímavým nápadem, který má díky žánrové neukotvenosti značný čtenářský potenciál. Prvotní idea je vlastně velmi dobrá a vcelku neotřelá, autorce se navíc daří skvěle vystihnout tajuplnou atmosféru šlechtického sídla, v němž se dějí podivné věci. Velmi dobrá je i práce s jednotlivými charaktery, které by sice nejspíš nezískaly titul miss sympatie, ale rozhodně dovedou zaujmout. Zajímavá, byť předvídatelná je romantická linka. Celkové tempo je spíš pomalé, na druhou stranu autorka dovede udržovat čtenáře v napětí. Ve výsledku nejde o vyloženě ohromující příběh, od nějž byste se nedokázali odtrhnout, popravdě dá docela práci se do něj začíst (aspoň já jsem to tak měla). Je to ale zase trochu jiná fantasy, a už proto jde o zajímavé čtení.
Žádné komentáře:
Okomentovat