Anděl v modrém

Autor: Tomáš Vondrovic

Premiéra: 17. 10. 2017
Uvádění: Divadlo Viola

Režie: Tomáš Vondrovic

Obsazení
Jean Cocteau - Jiří Langmajer
Jean Marais - Jiří Dvořák

Délka představení: 1 h 50

Dva muži, dva velmi rozdílné životy a jeden vpravdě osudový milostný vztah. Jean Marais se s o poznání starším Jeanem Cocteauem seznámil v divadle během zkoušení jeho Oidipa. Do jeho náruče ho nejprve vedlo prospěchářství a potom už jenom čistá láska, na niž jsou obyčejná slova krátká. Inscenace ve Viole je jen o málo víc než dramatickým čtením. A přesto v sobě dokáže obsáhnout všechnu hloubku obyčejně neobyčejného citu.

Jean Cocteau je po smrti. Běh jeho pozemských dní se nachýlil, takže z něj nezůstává nic než vzpomínka. A přesto vzpomínka natolik silná, aby vyvolala pohnutí a vedla k řadě dalších. Jean Marais se o smrti svého přítele a bývalého milence právě dozvěděl. Do pokoje dopadá měsíc, na stole stojí sklenka vína a on se v myšlenkách vrací časem, aby si připomněl společnou minulost, kterou s Cocteauem sdílí a která možná nebyla vždycky zalitá sluncem, ale přesto je nezapomenutelná. Cocteau sám se zjevuje trochu jako duch, trochu jako představa a citacemi z dávných dopisů i svého díla doplňuje vyprávění. Pro dokreslení atmosféry zaznívá francouzská hudba.

Inscenace je koncipována v podstatě jako scénické nebo možná spíš dramatické čtení. Nedočkáte se v ní žádné výraznější herecké akce, oba protagonisté se spoléhají primárně na práci s hlasem doplněnou občasnou mimikou. Vlastně spolu vedou velmi zvláštní dialog složený ze dvou prolínajících se monologů. Na jedné straně Jean Cocteau, jeho básně a dopisy, na druhé Jean Marais se svými vzpomínkami. Navzájem se doplňují, prolínají, reagují na sebe, zároveň však v některých momentech jako by úplně ignorovali přítomnost toho druhého. Samotná struktura textu tak jako by kopírovala vývoj vztahu obou protagonistů - postupné sbližování, souznění a následné postupné odcizení.

Jak už bylo řečeno výše, nejde o klasickou inscenaci. Svým způsobem by klidně mohlo jít o rozhlasovou hru a fungovala by ve své podstatě stejně, protože primární je audio, nikoli vizuální vjem. Ten funguje spíše jako doplněk, protože ukazuje na kontrast obou charakterů - na jedné straně Jean Cocteau v podání Jiřího Langmajera celého v bílém usazený na stříbřité, duhově třpytivé dekoraci měsíčního srpku, která mu dodává lehce přízračný nádech, na straně druhé Jean Marais Jiřího Dvořáka oblečeného v černém, usazeného za stolem, který podtrhuje jeho smrtelnou zemitost. Střet snu a reality, líbivé noční iluze se surovou každodenností. Oba herci se střídavě ztrácí ve vzpomínkách, navzájem se poslouchají, reagují na sebe, ale jejich vzájemná interakce je minimální. Snad aby se podtrhla iluzivnost celého výjevu, kterou ani jeden nechce narušit, protože by to mohlo znamenat, že ten druhý vzápětí nevratně zmizí.

Anděl v modrém je velmi specifická inscenace založená primárně na textu a jeho osobité dynamice. Po celou dobu v ní nedochází k výraznější herecké akci (pomineme-li úplný závěr první půle), přesto je zvláštním způsobem strhující. Jiří Dvořák i Jiří Langmajer naplno využívají své charisma a za využití hlasu a velmi minimalistických výrazových prostředků dovedou diváky doslova uhranout a na moment přenést do svého vlastního mikrosvěta vzpomínek, v němž nic není nemožné. Inscenace má neuvěřitelně silnou atmosféru vytvořenou příběhem a doplněnou zvolenou hudbou a je na ní něco bytostně francouzského. Pokud tedy Francii milujete, možná vám stejně jako mně připomene, co vlastně máte na téhle zemi tak moc rádi.