Soused

Autor: Daniel Kehlmann
Překlad: Jana Slouková

Premiéra: 16. 3. 2024
Uvádění: Divadlo Rokoko

Režie: Michal Dočekal

Obsazení
Daniel - Martin Donutil
Bruno - Miroslav Hanuš
Hospodská - Dana Batulková
Klára/Turistka - Sára Affašová
Míša - Zdeněk Vencl
Taxikář/Kvido/Dirk - Milan Kačmarčík

Délka představení: 1 h 30

Někdy jen tak náhodně vejdete do hospody, abyste zabili čas zbývající do odletu vašeho letadla, a může vám to dočista změnit život. Každý z nás má totiž nějaké tajemství a některá z nich jsou tak temná, že by radši vůbec neměla vyjít na světlo...

Daniel se chystá do Londýna, aby se ucházel o velmi lukrativní roli v superhrdinském filmu. Jelikož nemá rád zdlouhavé čekání na letišti, rozhodne se zajít do místní putyky a vypít si tam šálek kávy. Je to čistě rutinní záležitost, není důvod, proč by ho to mělo jakkoliv ovlivnit. To by však nesměl potkat Bruna. Souseda z jejich domu, který za něj čas od času přebírá balíčky, když nikdo není doma, a který toho má skutečně hodně na srdci. Rozehrává se nenápadná, ovšem ve své podstatě smrtící partie.

Soused je dramatem pro pár herců, z nichž nejdůležitější je ústřední dvojice. Bruno a Daniel, dva muži nacházející se na opačných stranách barikády, kteří spolu začnou bojovat, aniž by to jeden z nich na začátku tušil. Daniel Kehlmann se inspiroval historickým vývojem v Německu, zejména pak rozdíly mezi východem a západem, které na první pohled nejsou zřetelné, ale existují. V lidech přežívají staré křivdy, které je ovlivňují, jejich minulost se propisuje do jejich přítomnosti i budoucnosti a ovlivňuje veškeré jejich jednání. Na jedné straně máte filmovou hvězdu s ukázkově šťastnou rodinou, krásným mezonetovým bytem a neutuchajícím smíchem linoucím se z oken, na straně druhé zahořklého příslušníka starší generace živořícího v mrňavé garsonce, který pracuje po nocích a stále se nedokázal vyrovnat s tím, že dneska už je jiná doba. Zdálo by se, že vítěz tohoto životního souboje je vcelku jasný. Ani jeden z účastníků však ještě nevyložil své karty na stůl.

Michal Dočekal inscenaci vystavěl velmi klasicky jako primárně herecké divadlo postavené na ústředním duelu. Nacházíme se v hospodě, která už má nejlepší léta za sebou, čepují tu mizerné pivo a vaří špatnou kávu, na záchodech vrčí obstarožní vysoušeč a hospodská jako by si odskočila z osmdesátek. Je to jednoduše místo, kde se zastavil čas. Scéna diváky přenáší téměř do dob reálného socialismu s jeho závodními jídelnami a zaplivanými putykami čtvrté cenové kategorie. Vlevo výčepní pult s pár barovými stoličkami, vzadu velká výloha, kterou může kdokoliv nakouknout dovnitř, před ní herní automat, vpravo stůl s gumovým ubrusem a pár židlemi a dveře na toaletu, k jejímuž využití to chce trochu odhodlání. Kulisy téměř jako z hororu. Ostatně, něco takového se tu brzy začne odehrávat.

Celá inscenace je v podstatě hereckým dialogem a taky tak trochu hrou na kočku a myš. Bruno si totiž s Danielem celou dobu hraje, platí to však i naopak. Hodně pomáhá i skutečnost, že ti dva jsou k sobě v poměrně ostrém kontrastu. Miroslav Hanuš v roli Bruna je klidný, na první dobrou působí jako trochu jednodušší, bodrý strýček od vedle, na němž je však zároveň něco zlověstného. Je až úzkostlivě puntičkářský, potřebuje mít ve všem řád, nelíbí se mu jakékoliv změny. Je jako pavouk, který v poklidu číhá ve stínu, zatímco snová své sítě, a jakmile do nich oběť chytí, pomaličku ji omotává a škrtí, až ji má zcela ve své moci. Je v tom něco psychopatického a nepříjemně mrazivého. Daniel Martina Donutila je o poznání aktivnější. Má energie na rozdávání, chvíli nepostojí a má v sobě až nezdravou prudkost. Vyhřívá se v záři vlastní důležitosti, kamkoliv příjde, očekává, že bude středobodem zájmu, ale skrývá to za falešnou skromností. Dovede být neskutečně emotivní, vybuchovat a zase se krotit, nechat se semlít událostmi, nebo naopak převzít otěže kontroly. Bruno a Daniel si vlastně celou dobu vyřizují účty - jeden to dělá takřka pokoutně, ale s úmyslem co nejvíc zranit, druhý se srdnatě brání a nevzdává situaci navzdory. Atmosféra se přiostřuje, absurdita situace vzrůstá, boj vrcholí.

Soused je ve své podstatě konverzační drama, které nemá nijak neotřelé režijní nápady ani scénografii, nehraje si však na nic jiného. Tvůrci se rozhodli stavět na půdorysu dobrého hereckého divadla, prim tedy mají výkony. V čele stojí Martin Donutil s Miroslavem Hanušem, kteří se díky velmi kontrastnímu pojetí svých rolí perfektně doplňují a rozehrávají na scéně působivou atmosférickou podívanou, z níž místy mrazí, protože přestože nabízí úsměvné momenty, je to skutečně hodně hořká komedie. Pokud čekáte odpočinkovou podívanou, nedočkáte se jí. Na druhou stranu, pokud chcete trochu nepříjemný příběh ze života, Soused vaše očekávání jistě splní.