Autoři (hudba, libreto, režie): Roman Grygoriv, Illia Razumeiko
Premiéra: listopad 2020 (Kyjev)
Uvádění v ČR: 17. 3. 2024 v divadle Komedie
Obsazení
Orfeus - Yevhen Bal
Eurydika - Anne Bennent
Děvčátko s harmonikou - Marichka Shtyrbulova
Dafné - Diana Ziabchenko
Zuzana - Susanna Karpenko
Venuše - Yuliia Alieksieieva
Hana - Anna Rudenko
Heron - Ihor Boichuk
Inanna - Nazgul Shukaiieva
Uránie, mladá Eurydika - Mariia Potapenko
Dionýsos - Yevhen Bal
Élektra - Khrystyna Slobodianiuk
Pluto - Georgii Potopalskyi
Aristoxenos - Roman Grygoriv
Pythagoras - IIlia Razumeiko
Délka představení: 2 h
Kyjevský soubor před diváky předstupuje s jevištním tvarem, který je zároveň hotovou inscenací a zároveň tvůrčí dílnou, který od prvních tónů pohltí přítomné svou atmosférou. Opera je rozdělena do sedmi velmi rozdílných dějství, která jsou různě dlouhá a mají rozdílný charakter. Každé z nich skrývá nějaký příběh, který si můžete přečíst v synopsi, zároveň však není nutné přímo chápat děj, abyste si mohli inscenaci užít. Jde totiž mnohem spíš o intenzitu prožitku než o obsah, který vychází částečně z mytologie a částečně z lidových tradic a vlastně ukazuje hudbu v nejrůznějších podobách.
Každé jednání je trochu jiné i hudebním žánrem, který jej reprezentuje. Chvíli hraje hudba s v podstatě rituálním či náboženským charakterem, vzápětí se objeví odkaz na italskou operu vystřídaný klasickým baletem. Neschází ale ani hudba lidová nebo rock či techno. Tvůrci si jednoduše hrají s tím, co všechno jim auditivní složka umožní. Řada zvukových sekvencí je velmi nelibozvučná, tahá za uši, drásá nervy. Přesně to však tvůrci chtějí. Nesnaží se ukazovat umění, které je líbivé, chtějí předvést umění, které je velmi intenzivní.
Výraznou roli hraje vizuální složka, která se skládá ze dvou částí - první je dění na scéně, druhou filmové dotáčky, které hereckou akci dotvářejí. Obě média se na sebe přitom vzájemně odkazují a fungují v perfektní symbióze. Scénografie je velmi jednoduchá, její součástí jsou hudební nástroje rámující jeviště a potom už jenom schodiště v levém zadním rohu s kovovou konstrukcí a středové promítací plátno. Jinak je však scéna holá jako postapokalyptický svět, v němž se pohybujeme. Kostýmy jsou poměrně extravagantní a hodně výrazné, vycházejí částečně z lidové tradice a částečně z oper a baletů, v některých momentech se však herci na jevišti svlékají do naha a jejich tělesnost je ještě zdůrazněna metalickou barvou.
Černobyldorf je představení, které se jen těžko popisuje, to si musíte prožít. Je velmi specifické, mnohdy nepříjemné na pohled i poslech, a přesto neuvěřitelně intenzivní a strhující. Svou excentričností vás okamžitě vtáhne a už nepustí. Rozezní ve vás tóny, o nichž jste ani netušili, že je v sobě máte, přinutí vás uvažovat a zpochybňovat všechno, co víte o klasickém umění. Je to divné, bizarní, neotřelé, neobvyklé a neskutečně skvělé. Zkrátka divadelní zážitek s velkým Z.
Žádné komentáře:
Okomentovat