Eva Pospíšilová, Klára Pospíšilová - Pátá minuta je o nás

Jeden z nich miluje vodu a nenávidí výšky, ten druhý to má přesně naopak. Potkali se náhodou na oslavě narozenin a navzájem si dali do zubů, což není právě ideální předpoklad pro jakýkoliv vztah. Stačí však setkání za úplně jiných okolností, aby jim došlo, že přes všechny rozdílnosti by si vlastně mohli rozumět. Kdyby se jim do cesty nestavěly další překážky.

Kai je hvězdný hráč basketbalu a taky perfektní plavec. Sportovní aktivity mu zabírají všechen volný čas, takže na učení mu ho příliš mnoho nezbývá, a snad i proto absolutně plave v matematice. Člověk ale nemůže být génius na všechno. Kai má štěstí v tom, že chodí na prestižní soukromou školu a jako elitnímu sportovci mu tam řada věcí prochází. Neznamená to však, že to tak bude věčně. Ethan je ve škole dobrý a v matematice zvlášť, organizované sporty mu ale nic moc neříkají. Baví ho lézt po střechách, riskovat a dostávat se do nebezpečných situací, protože jenom díky tomu má pocit, že skutečně žije. Jeho rodiče nemají nijak výjimečné příjmy, takže je na klasické státní škole a vlastně mu to ani nevadí, protože lidi ze soukromé považuje za snoby. Tyhle dvě skupinky všeobecně se moc nemusí. A dobře vědí proč.

Ethanova kamarádka pořádá oslavu narozenin, kam se vetře i několik kluků z druhé školy. Nikdo by si jich asi příliš nevšímal, kdyby sami nezačali dělat vlny a komplikovat večer. Kaiův kamarád vyjede po hostitelce a nenechá se odbýt, ani když mu jasně řekne ne. A protože Ethan ji vždy a za všech okolností brání, strhne se menší rvačka, během které si Kai a Ethan dají do zubů. Jejich vztah by tím mohl začít i skončit, kdyby na sebe po nějaké době opět nenarazili. A nezjistili, že si vlastně překvapivě dobře rozumí.

Autorky v románu představují vztah dvou velmi odlišných kluků, kteří si k sobě postupně hledají cestu, ale zároveň sami sobě kladou do cesty překážky. Každý z nich pochází z jiného sociálního prostředí a rodinného zázemí, což se promítá i do způsobu, jakým si zvykli vnímat svět nebo řešit problémy. Každý z nich se zároveň jinak vyrovnává i s vlastní identitou. Zatímco pro jednoho je to otázka pokrčení ramen, protože kolem sebe vnímá podporu a je obklopen lidmi, kteří ho nebudou soudit, ať se rozhodne randit s kýmkoliv, druhý naráží na spoustu předsudků a odhalením pravdy o svojí orientaci by mohl některé ze svých nejbližších ztratit, o jeho postavení ve škole ani nemluvě. Autorkám se skvěle povedlo zachytit, jak různé mohou být názory na tutéž problematiku, i to, jak mohou dva lidé totéž vnímat úplně jinak.

Román je napsán střídavě z pohledu obou hrdinů a každý z nich má svůj osobitý hlas, pro větší odlišení vyprávěcích linek je nicméně jedna psána v přítomném a druhá v minulém čase. Dohromady však tvoří konzistentní celek, takže si možná ani nevšimnete, že se časy střídají. Každý z vypravěčů je plnohodnotnou osobností s nezávislým hlasem, takže oba charaktery se skvěle doplňují. Autorky mají navíc velmi poetický styl, s nímž dovedou perfektně vystihnout atmosféru. Vyprávění je velmi vyspělé, zároveň však nepostrádá nádech pubertálnosti obou hrdinů, takže místy možná budete mít pocit, že byste jim potřebovali jednu vlepit. Je tu dobře vystiženo zejména téma partnerské komunikace, protože hrdinové s ní sice mají problém, ovšem nikoliv proto, že by si promluvit nechtěli, ale spíše proto, že nevědí, jak na to.

Pátá minuta je o nás je velmi dobře napsaným románem o hledání sama sebe a vlastní identity v citlivém čase dospívání. Autorkám se podařilo ponořit do hlav dvou velmi rozdílných osobností a vystihnout je v celé jejich hloubce a živosti, nalézt mezi nimi spojnice i třecí plochy a díky tomu předestřít zvolenou problematiku ve značné šíři. Díky čtivému, ale zároveň nesmírně poetickému stylu dýchá román silnou atmosférou, dovede strhnout, ale zároveň pohladit po duši. Místy je to bolestivé čtení, celkové vyznění je však pozitivní a plné naděje.

Tímto děkuju autorkám za poskytnutí recenzního výtisku.