Dolly Alderton - Vše, co vím o lásce

Narodit se od poloviny 80. do poloviny 90. let minulého století vás pasuje do generace mileniálů. Zdá se, že je to ta nejlepší možnost, jaká vás mohla v životě potkat. Vyrůstáte ve svobodném světě, můžete se rozhodnout pro jakoukoliv kariéru, chodit s kým si jen zamanete, procestovat svět, přečíst celou Národní knihovnu, zkouknout miliontou řadu své oblíbené reality show na Netflixu... Možností je nepočítaně a člověka to může až paralyzovat. Dolly Alderton pohlíží na svou generaci optikou ženy, která snad konečně našla sama sebe, ale docela jí to trvalo. Její vyprávění je stejnou měrou bizarní, vtipné i uklidňující. Pokud se totiž řadíte k mileniálům, můžete z něj načerpat jistotu, že se svými problémy a pocity nejste jediní.

Kniha je žánrově velmi těžko uchopitelná. Blíží se autobiografii a je tak i prezentovaná, zároveň však naplňuje specifika úvah jako vystřižených z lifestylových časopisů či dokonce humoristického románu. Autorka popisuje svůj život od puberty až po ranou třicítku, v níž se právě nachází, a dělá to s ironií, nadhledem a obrovským pochopením pro veškerá alotria svého mladšího já. Nesnaží se omlouvat, ospravedlňovat ani hledat racionální vysvětlení pro věci, které dělala. Prostě je popisuje a ubezpečuje čtenáře, že jsou naprosto normální, stejně jako pocity, které se s nimi pojí. Je sympatické, že se nebojí jít s kůží na trh a přiznat i méně příjemné stránky svého života a okamžiky, kdy si sahala na dno. Celé vyprávění je nesmírně upřímné a vyzařuje z něj vděčnost za každou dobrou i špatnou životní lekci, jelikož každá z nich se ve vývoji autorky nějakým způsobem promítla.

V knize nemůžete hledat jednolitý příběh. Jsou to střípky, seřazené víceméně chronologicky, v nichž se autorka odvolává k situacím, které ji formovaly. Některým věcem je věnován větší prostor než jiným, což pouze podtrhuje skutečnost, že určité momenty byly v Dollyině životě zásadnější než jiné. V knize jsou zachyceny okamžiky jejího studia, první spolubydlení, první práce, nejrůznější, často velmi neuspokojivé vztahy s muži... Autorka ukazuje všechny momenty, kdy se spálila, chovala hloupě nebo nezodpovědně a bere je jako cennou lekci pro sebe i všechny, kdo o nich budou číst.

Kniha je hlavně o vztazích a o tom, jak moc nás ovlivňují. Název Vše, co vím o lásce ji perfektně vystihuje, protože právě láska se v ní objevuje v řadě různých podob, které často vůbec nemusí souviset s lidmi okolo nás. Jedná se o reflexi dnešní společnosti a zejména jedné konkrétní generace, to však neznamená, že by text nebyl přístupný širšímu spektru čtenářů. Autorka píše nesmírně čtivě, má cit pro jazyk a dokáže své texty velmi dobře vypointovat. I když jednotlivé pasáže jsou spíše samostatnými příběhy postavenými vždy okolo jednoho ústředního tématu, všechny dohromady tvoří harmonický celek, který plně dokumentuje autorčin život. Kniha představuje cestu hledání sama sebe, které přes všechny kiksy dospělo k uspokojivému závěru.

Vše, co vím o lásce je knihou, kterou nejvíce ocení mileniálové, protože je v podstatě o jejich problémech a starostech. Připomíná hřejivé obětí, které jim dodává jistotu, že nejsou se svými problémy osamoceni, nýbrž přísluší k davu potýkajícímu se s týmiž, či aspoň podobnými úskalími. Já sama jako jen o pár let mladší vrstevnice autorky jsem tohle vnímala skutečně silně. Kniha má vcelku výrazný motivační nádech, ale nesnaží se hrát si na motivační literaturu. Autorka dovede a jistě i chce inspirovat, mnohem spíš se však snaží upozornit na to, že všichni děláme chyby a všichni máme nárok připadat si v životě nejistí a ztracení. Jsme to však zároveň jen my sami, kdo může žít náš život, nikdo jiný to za nás neudělá. Kniha je upřímnou a vtipnou zpovědí o životě mileniálů s přidanou hodnotou, v níž se jedna konkrétní generace najde a ty ostatní se přinejmenším pobaví.