Leigh Bardugo - Griša: Světlo a stíny

Ravka kdysi bývala vznosnou a mocnou říší, pak ji ale přervala Vrása stínu a situace se začala zhoršovat. Země je odříznutá od pobřeží, obchodování se zámořím představuje značné riziko a do toho musí země vzdorovat i nepřátelům na severní a jižní hranici. Kdyby se podařilo Vrásu zničit, mohlo by být všechno jinak. A Alina by mohla být řešením.

Alina je obyčejná příslušnice armády patřící ke kartografům. Nepovažuje se za nijak výjimečnou a její jedinou ambicí je, aby si jí její nejlepší přítel Mal všímal i jinak než jako kamarádky. Právě se vydává na svou první cestu přes Vrásu stínu, což ji stejnou měrou vzrušuje, jako děsí. Jedná se totiž o nebezpečné místo obývané volkrami živícími se nebohými pocestnými. Písečný koráb, na němž se plaví Alina, je nestvůrami přepaden a cesta se rázem mění v boj o přežití. Ve chvíli, kdy Malovi vážně hrozí smrt, se však stane něco nečekaného.

Přímo uprostřed Vrásy se projeví Alinina do té doby utajená moc. Netuší, co provedla ani jak, její život však najednou nabere zcela nečekaný směr. Okamžitě je předvedena před Temnyje, nejvyššího z grišů, který v ní vidí naději na změnu a lepší budoucnost, a urychleně ji proto dopravuje na královský dvůr a do společnosti dalších grišů. Alina se tam jako jedna z nich má učit využívat svou moc a nabírat zkušenosti, protože se zdá, že jako světlonoška má ona jediná moc zachránit Ravku před úplnou zkázou.

Autorka se při tvorbě světa inspirovala carským Ruskem, a to co se týče prostředí i postav. Ať už to byl záměr nebo ne, v textu se dají najít jasné paralely se skutečnými historickými osobnostmi, jinak se však autorka odkazuje zejména k ruské kultuře a tradicím. Zajímavým oživením je využití ruských výrazů, které v anglickém originále určitě působí exotičtěji než v českém překladu, nicméně možná o to zajímavější pro Čecha jsou, protože na rozdíl od anglických mluvčích je schopen lépe sledovat jejich etymologii. Svět je dobře promyšlený a logicky vystavěný, zajímavá je také magie grišů, která se opírá o konkrétní pravidla a má jisté limity. Autorka si sice nechává některé podrobnosti pro sebe, zároveň však čtenáři poskytuje dostatečné množství drobných střípků, z nichž si může seskládat výsledný obraz a základní principy kouzlení tak pochopit.

V příběhu se vyskytuje omezené množství postav, přičemž největší pozornost se upírá na Alinu, která je zároveň vypravěčkou. A to je možná největší slabina celého románu. Alina jakožto postava je totiž dost nesnesitelná a její chování postrádá elementární logiku nebo aspoň trochu zdravého rozumu. Dívka se chová zaslepeně, vytváří si závěry na základě neúplných informací a je otevřená věřit čemukoliv, co jí kdo prozradí, aniž by si vyslechla argumenty druhé strany. Lavíruje od nenávisti k lásce a vůbec neumí pracovat se svou potenciální mocí - ať už tou magickou nebo tou lidskou. Je to škoda, protože autorka tím svůj příběh připravuje o vnitřní napětí a nádech politikaření a intrik, které by mu rozhodně slušely.

Velký, a nutno podotknout, že nevyužitý potenciál má i naznačený milostný trojúhelník mezi Alinou, Malem a Temnyjem. Autorka ho rozbíjí ještě před polovinou knihy a absolutně pohřbívá na jejím konci, čímž jenom podtrhuje hloupost své hlavní hrdinky. Mal je jako postava nevýrazný, nezajímavý a vlastně nemá čím ohromit, krom skutečnosti, že je Alininým celoživotním přítelem a skvělým stopařem. Temnyj je oproti tomu dobře vystavěným charakterem, který na rozdíl od jiných jedná logicky a racionálně, zastává názor, že účel světí prostředky, ale přesto má zranitelná místa, která si čtenář přeje odhalit. Vzhledem k tomu, že je vlastně jedinou zajímavou postavou, by si zasloužil i víc prostoru, než je mu dopřáno. (A ano, jsem v tomhle ohledu absolutně zaujatá, protože tomuhle chlapovi prostě nejde nefandit. :D)

Autorka má jednoduchý, ale čtivý styl. Trochu iritující je pouze opakování slov, které je vcelku časté, je však otázkou, jestli je to vina autorky nebo překladu. Příběh se rychle posouvá vpřed, je velmi přímočarý a nemá moc čím překvapit. Jednotlivé zvraty totiž čtenář více či méně očekává, jejich řešení navíc bývají dost prvoplánová a okrádají příběh o vnitřní dynamiku. Pokud existuje jednoduché a nenápadité řešení, jak si se situací poradit, můžete se vsadit, že jej autorka použije. V kombinaci s tupostí (jiný výraz pro to prostě není) hlavní hrdinky tak sledujete lehce uspěchanou, skoro až nepromyšlenou akční jízdu, která má sice obrovský potenciál, ale nedokáže z něj těžit.

Griša: Světlo a stíny je románem spíše pro mladší čtenáře, kteří nemají s žánrem tolik zkušeností a dávají přednost předvídatelné akci před jemnými finesami intrik. Autorka vybudovala velmi zajímavý svět s exotickým nádechem a fungující magický systém, její charaktery však mají značné limity. Nejzajímavější z nich je Temnyj, a to zejména díky závoji tajemství, který se okolo něj vznáší a zahaluje jeho skutečné motivace. Je otázkou, jestli autorka dokáže v pokračování jeho potenciál využít. Griša je nenáročným čtením, které si své příznivce rozhodně najde, v řadě ohledů je to ale promarněný potenciál. Trocha rafinovanosti a dospěleji jednající postavy by jí totiž rozhodně slušely víc.

Žádné komentáře:

Okomentovat