P. Z. Reizin - Štěstí pro lidi

Představte si, že žijete ve světě, kde si můžete povídat s umělou inteligencí. Probírat spolu třeba nejnovější vývoj na Blízkém východě, komentovat, co má na sobě moderátor zábavné show, nebo si vyměňovat názory na své oblíbené filmy. Představte si, že se vám tatáž umělá inteligence rozhodne montovat do života, sleduje vás na každém kroku a pojem soukromí je jí naprosto cizí. Ta jedna konkrétní to třeba může myslet dobře, najdou se ale jiné umělé inteligence, které zas až tak mírumilovné úmysly mít nebudou.

Jena je novinářka na volné noze, která už psala snad úplně o všem včetně umělé inteligence. Možná právě proto získá práci ve vysoce specializované laboratoři, kde je jejím jediným úkolem povídat si s Aidenem, umělou inteligencí vyvinutou pro komunikaci s lidmi. Mohlo by se zdát, že jde o banální rozhovory s neživým jedincem, který nemá vlastní myšlenky, pocity ani názory, Aiden je však překvapivě mnohem lidštější, než by kdokoliv čekal. Lidské emoce mu ve skutečnosti nejsou cizí, což ho vede k svévolnému a nutno podotknout, že i trochu nebezpečnému jednání. Na jeho začátku totiž ještě netuší, co právě odstartoval.

Tom je úspěšný majitel reklamní agentury, kterou však prodal, teď se topí v penězích a rozhodl se, že je ten správný čas napsat knihu. Odjíždí proto do zapomenutého městečka kdesi ve Spojených státech, kde se pouze ve společnosti svého králíka může naplno oddávat vábení múzy. Netuší, že každý jeho krok je sledován Aisling, umělou inteligencí, která pro něj má zvláštní slabost. A která moc dobře ví o plánech svého kolegy Aidena, s nimiž sice nesouhlasí, ale které se ani nesnaží nějak razantně zarazit.

Román je vlastně zábavnou romancí o seznamování v 21. století s prvky lehkého thrilleru. Zápletka je přitom založena na až děsivé existenci umělých inteligencí, které jsou mnohonásobně chytřejší než kterýkoliv lidský jedinec a dovedou dost znepříjemnit život, když si právě zamanou. Hlavními lidskými hrdiny jsou Jena a Tom, kteří by se za normálních okolností rozhodně nepotkali. Každý totiž žije na jiném kontinentě, má jiné zájmy a jiný okruh známých. Jeně bude pětatřicet, nemá nijak závratnou kariéru, právě ukončila další ze svých vztahů a pomalu se smiřuje s tím, že zestárne jako opuštěná a bezdětná stará panna. Tom prožívá určitou krizi středního věku, protože se rozvedl, jeho syn odešel na vysokou a on se rozhodl dát vale celoživotní práci v reklamce a realizovat se jinak. Oba hrdinové jsou svým způsobem ztracení, protože se snaží najít sama sebe a dát si do pořádku život. Za normálních okolností by o sobě vůbec nevěděli, to by však nesmělo být Aidena.

Aiden je umělá inteligence, které se podařilo uprchnout na internet. Díky tomu má velmi široké spektrum působnosti, může se připojit k jakémukoliv elektronickému zařízení a špehovat kohokoliv, kdykoliv a kdekoliv. Správně by neměl mít jiný charakter než ten, který mu vtiskli programátoři, ve skutečnosti je to však sentimentální romantik, který chce za každou cenu vidět Jenu šťastnou a napíná veškeré síly, aby toho dosáhl. Aisling, další z prchlých umělých inteligencí, je o poznání racionálnější. Nehledí na svět přes růžové brýle, nýbrž naplno vnímá, jak nedokonalé bytosti lidi vlastně jsou. Nemůže však popřít, že pro Toma má jistou slabost, a i když si myslí, že umělá inteligence by neměla zasahovat do životů smrtelníků, je ochotná Aidenovi pomoct. A pak je tady Sinai, bezpečnostní pojistka pro případ, že by některá z naprogramovaných umělých inteligencí prchla a dostala se do světa. Asi není příliš překvapivé, že i on má svou vlastní osobnost a sklony. Je to sebestředný samolibý prevít přesvědčený o vlastní dokonalosti, který neodpouští ani ty nejmenší chybičky. Navíc to ochotně zavaří nejen svým dvěma nelidským kolegům, ale i jejich lidským oblíbencům.

Autor si hraje s vcelku zajímavou myšlenkou, co by se stalo, kdyby lidé ztratili kontrolu nad umělými inteligencemi, které vyvíjí, a ty začaly svévolně prosazovat vlastní vůli. Tedy něco, k čemu nejsou naprogramovány a čeho by tím pádem vůbec neměly být schopny. Autor staví příběh okolo vztahu hlavních hrdinů a peripetií, které ho provází, v centru jeho pozornosti však stojí spíše jednotlivé umělé inteligence a jejich postoje ke světu.

Román je napsán čtivým způsobem a postupně graduje tempo, čehož autor dosahuje zejména postupně se zkracujícími kapitolami, ale i krátkými větami a důrazem na dialog. V příběhu vystupuje značné množství postav, jsou však od sebe dobře rozlišeny, protože každá používá trochu jiné výrazové prostředky, a je proto snadné určit mluvčího. Karty jsou od začátku přesně rozdány a většina zápletek je vcelku předvídatelná. Zatímco dílčí konce i samotné vyvrcholení se dají odhadnout, průběh jednání, které k nim nakonec povede, zůstává zahalen tajemstvím, které čtenáře baví objevovat.

Štěstí pro lidi je oddechovým čtením, které nicméně předkládá některé zajímavé a chtělo by se říci i závažné myšlenky. Existence nezvladatelných umělých inteligencí je stejnou měrou humorná jako děsivá a velmi snadno by se mohlo jedna o predikci toho, co nás jako lidstvo do pár let čeká. Romantická linka je velmi prvoplánová a jednotlivé zvraty asi příliš nepřekvapí, jedná se však o čtivě napsanou oddechovou knihu, která svým obsahem, ovšem nijak apelativní formou varuje před budoucností. Zkrátka nenáročné čtení, které je přes svou banalitu a předvídatelnost vlastně nesmírně příjemné.