Březen s sebou přinesl mimo jiné uzavření okresů, což ve výsledku snad nikoho z nás nepřekvapilo. Na život v covidovém normálu už jsme všichni víceméně zvyklí, takže stresovat se rozhodnutími vlády víc, než je třeba, nemá smysl. Jelikož žiju v Praze, uzavření okresů pro mě v praxi znamenalo jen to, že nemůžu na návštěvu k rodičům, což je sice trochu nepříjemné, ale dá se to přežít.
Březen pro mě pořád znamenal ten samý únavný stereotyp. Práce částečně z domova a částečně z kanceláře, cvičení doma na koberci, sem tam nějaká procházka s podcastem v uších, sem tam nějaké setkání s kamarády, aby z toho člověku nezačalo hrabat. Mám pocit, že Prahu už mám prochozenou křížem krážem, ale člověk pořád naráží na místa, která vlastně zas tak dobře nezná, případně objevuje nové kouty na známých lokacích, což je vždycky moc fajn.
Protože Netflix a HBO jsou pořád mými nejlepšími kamarády, nemůžu zapomenout ta pravidelné seriálové okénko. Na HBO jsem dokoukala seriál Mrs America, který pojednává o ženském hnutí v 70. letech a dnešní optikou působí absurdně a zvráceně, je však založený na skutečných událostech. Ve vodách Netflixu jsem tentokrát zabrousila zejména mezi reality show. Pokud chcete na seznam bizarních seznamovacích show přidat další kousek, pak si pusťte Are You The One?, jde o vskutku nezapomenutelný zážitek. :D A pro milovníky světa módy je skvělá Amerika hledá topmodelku, což je přehlídka dalších hloupých Američanů a pro mě návrat do dětství, kdy jsem na podobných pořadech ujížděla. Jen pozor, k dispozici je jen na americkém Netflixu.
Pokud jde o čtení, zůstávám věrná pořád zhruba stejnému počtu knížek. V březnu jich bylo devět, z toho jedna na posudek, takže o ní nemůžu mluvit. Vím ale, že letos vyjde, takže se můžete těšit na jeden moc příjemný a vcelku originální kousek. A teď k tomu, o čem mluvit můžu. Měsíc jsem zahájila románem The Upside of Falling, což je průměrná středoškolská romance o různých druzích disfunkčních vztahů. Následovala novela No a já od Delphine de Vigan, která se zabývá problematikou bezdomovectví a také specifickým viděním světa nadprůměrně inteligentních lidí. Vyloženě relaxem byl komiks Já to měl první!, který pojednává a strastech i slastech rodičovství. Průšvihem měsíce byl Maják na útesech, v němž je špatně snad úplně všechno a navrch má skoro pět set stran. Po téhle hrůze jsem si odpočinula u Lesního klenotu, což je historická romance se sympatickými postavami, vtipnými dialogy a tou správnou mírou jiskření. Následoval historicko-společenský román Symfonie o novém světě, který se vyznačuje hodně teatrálním stylem a rozhodně nesedne každému. Abych trochu změnila žánr, a taky proto, že se chystá seriál, sáhla jsem po románu Griša: Světlo a stíny, jehož hrdinka mě sice polovinu knihy štvala, ale jako celek to vůbec nebylo zlé. No a měsíc jsem ukončila s výpovědí o životě generace mileniálů Vše, co vím o lásce.
A jako už tradičně, přikládám i video, kde si můžete můj názor na jednotlivé knížky poslechnout. :)
Žádné komentáře:
Okomentovat