Eva Mašková - Vražedné předsudky

Když vám jen tak spadne do klína nečekané dědictví, může to právem vzbudit závist. Elena byla vždycky krásná, úspěšná a všechno jí šlo. Je tedy jen otázkou času, kdy se k ní štěstí otočí zády. Její příbuzná jí odkázala hotel v lázeňském městečku, který sice úplně neprosperuje, ale stále je tu jistá šance, že se ho povede z nejhoršího vytáhnout. Dokud Eleně nezkříží plány vrah.

Do lázní si obvykle jedete odpočinout a nepředpokládáte, že tam budete vystaveni extrémnímu stresu. A rozhodně by vás nenapadlo, že se tady může skrývat vrah. Elena se vydá na svoje klasické běžecké kolečko po okolí hotelu, zpátky už se však nevrátí. To, co zprvu vypadalo jako obyčejná nehoda, brzy začne nabírat velmi nečekané obrysy a promění se v úkladnou vraždu. Jak to však vypadá, jedna oběť stačit nebude. Vrah je totiž na svobodě a odhodlaný škodit dál.

Klára do lázní dorazila spolu s Elenou, aby se podívala na hotelovou dokumentaci a pomohla jí rozhodnout se, jak dál. Rozhodně nečekala, že by mohlo dojít k něčemu tak děsivému, jako je kamarádčina smrt. Vyšetřování se chopí místní oddělení kriminální policie doplněné posilou z Prahy a zdá se, že minimálně jeden z policistů má na Kláru pifku. Jsou jeho podezření oprávněná a ona je zapletena do Eleniny smrti, nebo vraždil někdo úplně jiný?

Příběh svým stylem i zápletkou trochu připomíná Agathu Christie - skupina lidí se sejde v konkrétní čas na konkrétním místě a někteří z nich to nepřežijí. Místo charismatického Hercula Poirota tady nicméně máte nerudného policistu s vroubkem, který se zoufale snaží zachránit svou kariéru a do vyšetřování se vrhá s vytrvalostí hladového buldoka, který se rád zakousne do kořisti a už ji nepustí. Zároveň ale nechybí ani samozvaní vyšetřovatelé a la slečna Marplová, kteří mají pocit, že policie neodvádí tu nejlepší práci a raději by pátrali na vlastní pěst, aby všemu přišli na kloub rychleji a lépe.

Hlavní slabinou románu je příliš mnoho postav, respektive příliš mnoho vyprávěcích perspektiv. Větší množství postav v detektivce obvykle nevadí, jelikož se díky tomu zvětšuje množství podezřelých, příliš mnoho vypravěčů však je přece jenom zmatečných. Tím spíš, že v rámci románu se jich dost často vystřídá několik v rámci jediné kapitoly, někdy i v rámci jediného odstavce. Komplikuje to snahu vytvořit si k postavám jakýkoliv vztah, jelikož nikdo není rozpracován úplně do hloubky a všichni působí poněkud zkratkovitě. Zároveň je s ohledem na rozsah i žánr možná až moc prostoru věnováno soukromým vztahům na úkor vyšetřování.

Celkový styl je čtivý a detektivní linka dobře funguje, protože autorka umně pracuje s různými falešnými vodítky a odváděním pozornosti. Text je dynamický, hodně založený na dialogu a vnitřních úvahách jednotlivých postav, popisy jsou okleštěny na nezbytné minimum. Zvyšuje to tempo, zároveň to však trochu omezuje plasticitu příběhu. Drobným nešvarem je navíc extrémní množství uvozovacích vět, které vlastně nemají pro promluvu samotnou nijak zásadní význam a jenom zpomalují celkové tempo.

Vražedné předsudky jsou i přes určité nešvary poměrně dobrou detektivkou. Autorka zvládá budovat napětí, dobře pracuje s žánrovými pravidly, aby svedla čtenáře ze stopy, a zároveň stále zůstává v rovině realistického vývoje a dění dává smysl. Problematický je spíš styl psaní, který trpí určitou stylistickou neobratností a možná zbytečnými začátečnickými chybami. Přesto jde o sympatický a čtivý příběh, který milovníky detektivek potěší.

Tímto děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.

Žádné komentáře:

Okomentovat