Anna Beata Háblová - Směna

Sedět za pokladnou, o ničem nepřemýšlet, tupě a mechanicky markovat jednotlivé druhy zboží a občas to proložit naklikáním toho správného číselného kódu. Petra si svůj život představovala všelijak, že skončí jako prodavačka v supermarketu by ji však nejspíš nenapadlo. Na jednu stranu je to svět, který bytostně nesnáší, na druhou však také bezpečné útočiště, kde jí nic nehrozí a nic nenarušuje její anonymitu.

Petra vystudovala malířství, na rozdíl od některých svých spolužáků však na poli umění nijak výrazně neuspěla. Nemá zajímavé nápady ani inspiraci, je po rozchodu a potřebuje se nějak protlouct, proto se rozhodne pro práci prodavačky, která ji sice nebaví, ale minimálně zajišťuje slušný příjem. Dívka přesto žije v totálním kutlochu, kde není nijak zvlášť útulno, a čas, který netráví v práci, zabíjí na dlouhých procházkách, aby se bezútěšnosti svého obydlí vyhnula. Má pocit, že jí život protéká mezi prsty, ale vlastně netuší, jak s ním naložit, aby získal aspoň nějaký smysl.

Směna je především příběhem o hledání - primárně sama sebe a svého místa ve světě. Hlavní hrdinka je klasickým příkladem mileniálky, která tak úplně neví, co se sebou. Má ráda umění a vždycky ji to k němu táhlo, proto se ostatně rozhodla ho vystudovat, zároveň však jako by byla uvězněna v osidlech konzervativní tvorby, která vlastně nikoho nezajímá ani neinspiruje. Většinu času se utápí ve vlastní frustraci z neúspěchu, zároveň jí však schází vůle na tom něco změnit. Nechává svět okolo sebe plynout, přizpůsobuje se mu, ale nerozumí mu a nerozumí ani sama sobě, což jenom přispívá k jejímu vzrůstajícímu stresu.

Příběh je vyprávěn v několika časových rovinách. Ta primární se odehrává v hrdinčině současnosti a mapuje její život, ta druhá je zasazena do minulosti a v podstatě jde o nejrůznější vzpomínky na dobu studia nebo časy před ním, k nimž se hrdinka na základě nejrůznějších asociací vrací. Tyto vzpomínky nemají žádné konkrétní chronologické řazení nebo podobně a objevují se víceméně náhodně podle toho, čemu je hrdinka aktuálně vystavena nebo na co myslí. Navzdory těmto exkurzím do její minulosti je však vyprávění překvapivě plynulé a působí konzistentně.

Autorčin styl je nesmírně poetický, na jiných místech však překvapivě strohý. Hlavní hrdinka vnímá své okolí skrz barvy, světlo a další atributy nutné k malířskému řemeslu. Autorka zároveň nezapře básnickou kariéru, jelikož se hodně soustředí na celkovou zvukomalebnost textu nebo repetitivnost určitých slovních spojení, která text rytmizují a vinou se jím po celou dobu jako červená nit. Řada obratů je vyloženě básnických, autorka rovněž pracuje s kontrastem vzájemně rádoby nesouvisejících nebo protikladných věcí, které staví na roveň. Přesto zůstává text příjemně čtivý a rychle plyne.

Směna je příběhem o hledání smyslu života v konzumním světě, který nepřeje ideálům. Autorka proti sobě staví umělecký svět plný nepraktických, od reality odtržených lidí a přízemní království konzumentarismu v podobě supermarketu, kde i pracovníci jako by byli pouhým spotřebním zbožím, které je nutné po čase vyměnit. Tím vším se proplétá hlavní hrdinka snažící se najít balanc mezi obojím a zoufale selhávající ve snaze dát svému životu aspoň nějaký smysl. Text je velmi poetický, nikoliv však na úkor čtivosti, a dobře vystihuje pocity současných mileniálů ztracených ve světě, kde nic jako by nedávalo smysl. Jde o knihu, která nesedne každému, přesto se v ní mnozí nějakým způsobem najdou.