Apollón už pomohl osvobodit dvě z dávných orákul a utkal se se dvěma třetinami triumvirátu zlovolných římských císařů. Ten nejtěžší kalibr ho však teprve čeká a jedno je jisté - rozhodně to nebude žádná procházka růžovou zahradou. Do hry se totiž dostávají dávné síly, s nimiž by se nikdo radši nepotkal.
Po zastávkách v Táboře polokrevných a blízkém hájí Dodóna a Indianopolis s Trofóniovou jeskyní musí Apollón, vyzbrojen novým proroctvím pokračovat dál. Už ví, že v rámci triumvirátu čelí Neronovi a Commodovi, o třetím císaři však má zatím jenom letmé podezření a velmi doufá, že se mýlí. S dotyčným se totiž rozhodně setkat netouží. Otázkou nicméně zůstává, jestli se k němu vůbec dostanou. Cesta totiž vede přes labyrint a ten jako by chtěl hrdiny sám o sobě zlikvidovat.
Tentokrát dělá Apollónovi a Meg doprovod ještě satyr Grover, jelikož podle nejnovějšího proroctví je má právě on vyvést z labyrintu. To se mu nakonec skutečně povede, tím však všechny problémy teprve začínají. Ocitají se v Kalifornii na místě, kde se Meg zcela nečekaně musí konfrontovat s vlastní minulostí. To nejhorší však má teprve přijít - ti tři se budou muset do labyrintu vrátit, ovšem tentokrát ne sami. Na pomoc si přizvou ještě další polobohy, kteří se osvědčili v předchozí hrdinské výpravě. Pokoušet znovu své štěstí v boji s ďábelským triumvirátem však možná bude některé stát až příliš vysokou cenu.
Ani třetí díl série Apollónův pád v sobě nezapře Riordanův rukopis, jelikož se odehrává v podstatě podle stále té samé šablony - hrdinové se dostanou do problémů, najdou způsob, jak z nich ven, aby se vzápětí dostali do ještě větších problémů. Pokud máte autora načteného, vlastně vás nemá čím překvapit. Přesto se tentokrát objevují poměrně nečekané zvraty vyvolávající řadu otázek o tom, kam bude další děj směřovat (byť do určité míry je to vlastně jasné). Na známém Riordanově stylu je však něco uklidňujícího, jelikož čtenáři sice tuší směr, kterým příběh půjde, ale přesto se jím nechávají unášet, protože autor umí dobře pracovat s napětím, správně ho dávkovat a čas od času jej podtrhnout nějakým nečekaným zvratem.
Silnou stránkou série jsou postavy, především pak hlavní hrdina Apollón za trest svržený z Olympu a nucený odpykat si svůj trest v těle smrtelníka Lestera. Jeho charakter má totiž nesmírně zajímavý vývoj. Zatímco v prvním díle to byl floutek přesvědčený o své dokonalosti a automaticky předpokládající, že ostatní budou tančit, jak on píská, ve třetím díle si už začíná naplno uvědomovat, že služba bohům není a neměla by být samozřejmostí. V těle smrtelníka a v ohrožení života mu začíná docházet, jak špatný a sobecký božský způsob života vlastně je, a zároveň se stává tím, kdo je ochotný riskovat, aniž by předpokládal, že někdo povede jeho bitvy za něj. Pořád se u něj projevuje určitá míra sebestřednosti, zároveň však postupně získává navrch jeho lidská stránka, přičemž tento vývoj je extrémně zajímavé sledovat. Už jen proto, že čtenáři se tím odkrývá pohled do mentality všech olympských bohů.
Apollónův pád: Zrádný labyrint si udržuje svižné tempo a dobře vybudovanou napjatou atmosféru, díky čemuž série neztrácí na čtivosti. Autor sice využívá osvědčených principů, které mu fungovaly už u předchozích románů, dovede je však oživit a stále ještě se objevují momenty, jimiž zvládne překvapit. Přidanou hodnotou série jsou navíc postavy a především charakter Apollóna, který se průběžně vyvíjí a proměňuje, takže se pro čtenáře stává stravitelnějším a sympatičtějším. Jde o román, který vás asi ničím příliš nepřekvapí, coby střed série však dobře funguje a navnadí na pokračování.
Žádné komentáře:
Okomentovat