Dagmar Digma Čechová - Podívej se podruhé...

Kdo z nás by si nepřál zažít lásku na první pohled? Ten moment, kdy se nám rozbuší srdce, zpotí dlaně a zrychlí dech jenom z blízkosti druhého člověka? Co když se však zamilujete do někoho, kdo si vaši pozornost ani trochu nezaslouží a podvědomí na vás celou dobu zuřivě řve, ať se radši podíváte podruhé?

Oldřich je úspěšný spisovatel, jehož detektivní série vzbuzuje zájem čtenářů i kritiky. Sem tam se sice najde nějaký ten hater, ale negativní recenze jsou tak zřídkavé, že se snad ani nedají brát vážně. Oldřich žije vcelku osamělý, staromládenecký život, v němž mu však nic neschází. Je svým vlastním pánem, dělá si, co sám chce a kdy chce, a nevidí důvod, proč by to měl měnit. Pak však potká na křtu svého posledního románu Hedviku a jeho život nečekaně nabere zcela nový směr.

Heda je mladá, nadmíru pohledná, a navíc to vypadá, že pro něj má jistou slabost. Oldřich se nikdy nepovažoval za nějaký sexsymbol, takže zájem dívky podobného ražení mu pochopitelně lichotí. A než se naděje, počáteční okouzlení přeroste v lásku. Nezáleží na tom, jak moc Oldřichovi jeho imaginární přítel a hrdina jeho románů Xaver radí, aby si dával pozor, Oldřich si jde umanutě za svým a neohlíží se vpravo ani vlevo. Už krátce po svatbě však začne vycházet najevo, že věci rozhodně nejsou takové, jaké se na první pohled zdají...

Silnou stránkou románu jsou charaktery, které jsou napsány velmi uvěřitelně, ovšem vlastně nevzbuzují velké sympatie. S ohledem na zachycovanou problematiku dává jejich chování smysl, to jej však nedělá míň iritujícím. Zatímco jedna z postav hrubě zneužívá svého postavení a neštítí se jakéhokoliv úskoku, jen aby dosáhla svého, ta druhá všechno jen trpně snáší a ještě si hledá neustále nové a nové výmluvy, proč je to tak správně a proč je chyba na její straně. Vztah hlavních hrdinů je vcelku komplikovaný, vyvíjí se a proměňuje, takže na konci má velmi daleko k tomu, čím byl na začátku. Celkový vývoj je s ohledem na téma vlastně poměrně optimistický, ač naštěstí nejde o přeslazenou, sluncem zalitou limonádu.

Přestože všechny autorčiny romány mají celospolečenský přesah, v tomto zpracovává zatím asi nejtěžší téma, o němž se mluví výrazně méně, než by asi mělo. Autorka k němu přistupuje s respektem a obrovským pochopením pro celou problematiku a své postavy nesoudí, leda snad prostřednictvím jich samých. Ústředním tématem je domácí násilí a manipulace, které mohou vést až k naprostému odříznutí od normálního života. Autorka umně zpracovává život s tyranem včetně všech negativ, která to s sebou přináší, popisuje jednotlivé fáze manipulace a přebírání kontroly a často nechává čtenáře skřípat zuby nad prostředky, k nimž se agresor neváhá uchylovat.

Text je příjemně čtivý a s ohledem na téma až překvapivě odlehčený. Neschází mu humor, ač občas poněkud černý a prodchnutý sarkasmem, ani pozitivně laděné scény. Díky krátkým kapitolám si navíc román udržuje svižné tempo a zbytečně nestagnuje. Napomáhá tomu i skutečnost, že je silně založen na dialogu, a i když na několika místech jako by lehce přebývaly uvozovací věty, celkové čtivosti to neubírá.

Podívej se podruhé... je svižným a překvapivě odlehčeným vyprávěním o extrémně závažném společenském tématu, které bývá až nebezpečně často přehlíženo. Autorka na sebe vzala nelehký úkol zobrazit domácí násilí tak, aby byly zachyceny jeho nejrůznější formy, ale zároveň to celé působilo uvěřitelně. Nebojí se zapojit humor, aniž by to působilo nemístně, má cit pro vyvážený temporytmus a buduje silné, byť ne stoprocentně sympatické charaktery. V mnoha ohledech je to náročné čtení, při němž se vám bude otevírat kudla v kapse, zároveň však jde o příběh, který rozhodně má co předat.

Tímto děkuji autorce za poskytnutí recenzního výtisku.