Začátek roku bývá obvykle celkem náročný, ale pro mě se letos paradoxně nesl na celkem odpočinkové vlně. Sice jsem měnila práci, ale to proběhlo bez větších problémů, takže jsem měla poměrně dost času věnovat se i sama sobě a svým koníčkům. Tím pádem jsem hodně četla a došlo i na divadlo.
Pojďme se podívat, jak to šlo v lednu s kulturou. Zvládla jsem docela dost divadla a až na výjimky šlo o velmi dobré inscenace. Nejdřív jsem zašla na Equa do Činoherní klubu, což je především herecký koncert Ondřeje Rychlého, který nemůžu než doporučit. Poté jsem zavítala do Rokoka na Prasklej svět, což je podívaná spíše pro náročnějšího diváka, protože nejde o klasické drama s pevnou strukturou, ovšem i tady všechno povznáší herecké výkony. Zašla jsem také do Semaforu na představení Černá kočka, Bílý pes, které se mi obtížně hodnotí, protože to byl takový žánrový freestyle bez pořádného konceptu. Velmi zajímavou podívanou byl Show Trial, satira o procesu s Miladou Horákovou v angličtině, která se chystá do New Yorku, a já jsem moc zvědavá, jak si povede. V tomhle případě nešlo o hotovou inscenaci, nýbrž pouze o scénické čtení, ale i tak to bylo zajímavé. Na konci měsíce jsem potom zašla na muzikál, konkrétně na Biograf láska do Kalichu. Byť mám s tímhle divadlem jen ty nejlepší zkušenosti, držela jsem svá očekávání při zemi, a byla přímo ohromená tím, co tvůrci divákům naservírovali. Řekla bych, že tohle byl nejlepší hit muzikál, jaký jsem na jevišti dosud viděla.
Oproti svým zvyklostem jsem tentokrát taky dost sledovala filmy a seriály na různých streamovací platformách. Pokud jde o filmy, pak jsem si pustila původní verzi Jumanji, taky jsem si dala filmy Mumie a Mumie se vrací a tak trochu v souvislosti s četbou se podívala na Pýchu a předsudek z roku 1940 a taky na Pýchu, předsudek a zombie. Částečně s tím souvisí i zkouknuté seriály, protože jsem si znovu pustila YouTube sérii Lizzie Bennet Diaries, moderní adaptaci právě slavného románu Austenové. Ze seriálů jsem pak taky dokoukala první řadu The Empress o císařovně Sisi a podruhé si pustila první sérii Shadow and Bone, abych si všechny události připomněla, než na Netflix v půlce března vtrhne série druhá. A jelikož občas člověk potřebuje prostě jenom vypnout, dokoukala jsem taky třetí řadu reality show The Circle. Vzhledem k tomu, že těch sérií už je venku pět, mám docela skluz.
A dejme si ještě rychlou čtenářskou rekapitulaci. Měsíc jsem zahájila odpočinkovým románem o nových začátcích Zima nejistých nadějí. Pak jsem si dala rereading a vrátila se do království Elfhame spolu s Krutým princem, Podlým králem a Královnou ničeho. Abych dostála svému předsevzetí číst víc klasiky, vzala jsem si 451 stupňů Fahrenheita, u níž každému knihomolovi krvácí srdce. Následovala poněkud kontroverzní novinka Anny Bolavé Vypravěč, kterou ocení asi hlavně literární fajnšmekři, které baví různé formální experimenty. Coby odpočinkovou záležitost jsem zvolila Únik z knihovny pana Lemoncella, což byla velmi svižná a velmi zábavná dětská kniha, u níž se však ani dospělý nenudí. Na doporučení z instagramu jsem vyzkoušela Sešit s tátovými recepty, což byl příjemný, intimní rodinný příběh o vztazích. Díky Historii včel jsem se ponořila do úvah, jak by to dopadlo s naší planetou, kdyby se tento drobný hmyz nadobro ztratil. Vrátila jsem se také do fiktivní monarchie jménem Wessco a sledovala milostné eskapády zdejšího prince v románu Královsky spolu. A měsíc jsem zakončila ještě jedním rereadingem, a sice mojí milovanou Pýchou a předsudkem.
A jak už mívám ve zvyku, pochopitelně pro vás mám i video. :)
Hezký seznam. Já jsem za leden zvládla jenom knížku a půl. :(
OdpovědětVymazat