Svět existující paralelně s tím naším, který obývají kruté bytosti, jež nemají s lidmi ani to nejmenší slitování. Popravdě je bytostně nenávidí, opovrhují jimi a škodí jim, kde můžou. Být člověkem v této říši znamená bruslit na hodně tenkém ledě. Jude i její dvojče Taryn byly do světa víl přivlečeny proti své vůli. A jediné, o co se snaží, je přežít.
Jude moc dobře ví, v jakém prostředí se ocitla. Uvědomuje si, že její pozice je velmi křehká a bude muset tvrdě bojovat, aby se prosadila. Její cíle přitom vůbec nejsou malé. Chtěla by patřit ke dvoru, získat postavení a především moc, aby se už nikdy nemusela obávat, že jí někdo ublíží. Nechce neustále žít ve strachu z každého nádechu, naopak se chce stát tou, kdo bude v ostatních vyvolávat strach.
V zemi víl je poměrně napjatá politická situace, protože má dojít ke střídání vládců. Starý král Eldred už sedí na trůně příliš dlouho a je nejvyšší čas, aby se vzdal vlády ve prospěch jednoho ze svých potomků. Může si vybírat z bohatého zástupu, přičemž někteří kandidáti jsou pravděpodobnější než jiní. A všichni včetně Jude si budou muset zvolit, kterou stranu podpoří, aby jim to přineslo co nejvíc výhod.
Autorka stvořila poměrně krutý a nelítostný svět, v němž se může stát úplně cokoliv. Násilí je zde na denním pořádku a nikdo si nemůže být jistý, jestli se elitám příště neznelíbí on. V rámci země totiž žijí privilegovaní a ti druzí. První svírají v rukou absolutní moc, druzí jsou v lepším případě neviditelní, v horším se stávají obětními beránky. Na první pohled vypadá svět logicky vystavěný, na druhý se však ukazuje, že vlastně není jasné, jak funguje. Jakási pravidla jsou občas zmíněna spíše mimochodem, postavy je stejně tak mimochodem následují nebo porušují. Schází však jakékoliv důvody či vysvětlení, proč něco je tak, jak to je. Stejný problém je v případě popisu postav, protože víly podle všeho můžou vypadat řadou různých způsobů, vlastně jsou to blíže nespecifikované příšerky s více či méně lidskými rysy.
Osobně hlavní problém románu spatřuju v řadě nedořečeností, nedovysvětleností, někdy možná dokonce nelogičností. Řada událostí se prostě stane, aniž by čtenář věděl, proč k nim došlo. Některé jsou překvapivé, ale jdou po logice příběhu, jiné jsou sice překvapivé, ale vlastně nechápete, proč se dějí. Kniha je bohatá na nečekané zvraty, z nichž některé jsou sice poměrně předvídatelné, ovšem často ne v plné šíři.
Čtenář by se měl předem připravit na to, že autorka stvořila spíše monstra, než postavy. Její hrdinové nejsou příliš sympatičtí, dělají diskutabilní rozhodnutí a mnohdy působí ještě zvráceněji, než jací ve skutečnosti jsou. De facto se před vámi rozvíjí panoptikum zrůdnosti, v němž každý je nějakým způsobem pokřivený, skoro to působí, jako by postavy nebyly schopny normálních nezištných citů. Dokonce ani jejich láska ke komukoliv není bezpodmínečná, vždycky obsahuje nějaké to ale. Mezilidské vztahy stojí na vedlejší koleji, romantika je velmi upozaděná. V čele všeho stojí Jude, vypravěčka příběhu, a její cílevědomá honba za mocí.
Krutý princ není úplně klasickou YA fantasy především s ohledem na krutost světa, v němž se postavy nacházejí. Problematičtí jsou zejména hrdinové, jejichž charaktery jsou více či méně pokřivené a dá poměrně dost práce najít si k nim cestu. Jejich chování je často s ohledem na okolnosti pochopitelné, což ovšem neznamená, že si je nutně musíte oblíbit. Příběh není špatný, na druhou stranu však není zas až tak originální a objevný, spíše lehce šokující mírou krutosti, která není v rámci žánru běžná. Do pokračování se ovšem nejspíš hlavně ze zvědavosti pustím.
Žádné komentáře:
Okomentovat