Theo Addair - Muffin a čaj

Elitní internátní škola, kde být jiný se nevyplácí, a dva šestnáctiletí chlapci, kteří možná tak úplně nezapadají. Každý z nich je úplně jiný, ovšem něco je spojuje. Dohromady je svede vlastně náhoda. Nebo je to možná osud? Jedna studentská literární soutěž a začne se rodit nečekané, velmi komplikované a nesmírně křehké přátelství...

Daniel patří k nejlepším studentům na škole. Aby ne, když zvládl přeskočit dva ročníky a dostat se do maturitního se značným předstihem. V očích druhých je to však tak trochu podivím a náfuka, kterému nikdo nestojí za pozdrav. Po škole se pohybuje s nosem nahoru a jakémukoliv kontaktu se striktně vyhýbá. Do ostatních lidí mu nic není a na oplátku chce, aby ani jim nic nebylo do něj.

Kit na zdejší gymnázium chodí teprve druhým rokem a dalo by se říci, že se pořád tak trochu rozkoukává. S učivem nemá žádné zvláštní problémy, mnohem víc trablů má v osobním životě. Osoba, do které je už nějaký ten pátek zakoukaný, o něj totiž neprojevuje zájem. A soudě podle počtu děvčat, která se střídají u nich v ložnici, zřejmě ani nikdy neprojeví. A pak je tady Daniel. Kluk, o kterém toho vlastně nikdo nic moc neví a který se během jednoho jejich krátkého setkání chová víc než divně. Zdá se, že Kit právě objevil záhadu, kterou by velmi rád rozluštil.

Příběh je vyprávěn střídavě z pohledu obou chlapců, přičemž kapitoly na sebe obvykle přímo nenavazují, nýbrž se překrývají. Většina situací je popsána z obou úhlů pohledu, takže čtenář má šanci pochopit, co se odehrává v myslích obou hlavních hrdinů. Díky tomu je vývoj jejich vztahu pečlivě prokreslen a zároveň se velmi dobře zobrazují rozdíly mezi nimi a jejich odlišný pohled na svět. Kit a Daniel jsou totiž de facto protiklady. Zatímco jeden je uzavřený, trpí úzkostnou poruchou a má tendence na svět pohlížet z jeho negativní stránky, druhý je rozený optimista, který se nenechá jen tak něčím zastrašit, rád se stýká s dalšími lidmi a nikdy nic nepovažuje za předem ztracené.

Oba hlavní hrdinové jsou vykresleni jako velmi živoucí charaktery, které na první pohled mohou být svým chováním iritující, jejich počínání má však hluboké kořeny v jejich charakteru. Pokud jednají nějakým konkrétním způsobem, je to obvykle zapříčiněno jejich minulostí a šrámy, jež jim zanechala na duši. Zvlášť patrné je to v případě Daniela, jehož úzkostné stavy jsou zachyceny velmi přesně, ale zároveň s velkou mírou pochopení.

Autor velmi dobře pracuje s jazykem, jeho styl je nesmírně poetický a dokonale sedí k navození křehkosti vztahu, jenž popisuje. Vyprávění je melodické, ale nepůsobí květnatě ani stylisticky neobratně, naopak je velmi precizně vybroušeno, takže sděluje přesně to, co má, nic nechybí a nic nepřebývá. Zároveň je text provázen jistou mírou nedořečeností, které udržují čtenáře v napětí a kolem hrdinů vytváří přitažlivou tajuplnou aureolu.

Muffin a čaj je velmi citlivě napsaným příběhem o hledání pravdy v prolhaném světě. Jedním ze stěžejních témat románu je vzájemná mezilidská komunikace, jejíž nedostatek může často mít hrůzné následky. Stejně tak se řeší problematika jinakosti nebo třeba šikany. Román je na jednu stranu relativně odpočinkovým a vlastně nesmírně roztomilým čtením, které vykouzlí úsměv na rtech. Zároveň jsou však na jeho stránkách předkládány závažné problémy současné společnosti, před nimiž bychom rozhodně neměli zavírat oči. Ač se jedná o čtení pro mládež, rozhodně nepostrádá hlubší přesah. A já můžu jenom doufat, že i v dalších svých románech si autor povede stejně skvěle, jako ve své prvotině.