Jak by to s lidstvem dopadlo, kdyby z celé planety zmizely včely? Poradil by si náš ekosystém, přizpůsobil by se a život by šel dál, nebo by lidé začali pomalu vymírat? V prvním díle svého Klimatického kvarteta se autorka zamýšlí nad tím, jakou roli hrají v našem životě včely a jak jinak by to tady na Zemi vypadalo bez nich.
William je amatérský biolog zklamaný životem žijící v 19. století, který vlastní krámek s osivy a marně se snaží přijít na to, jak by mohl přispět k nějakému podstatnému objevu. Nakonec se rozhodne pro sledování včel, které mu vždycky byly podivným způsobem blízké, a vylepšování jejich úlů. Věří totiž, že právě tím by se mohl nakonec proslavit po celém světě. George je americký včelař přibližně v současnosti, který by velmi rád předal svou farmu synovi, ten však o řemeslo přílišný zájem nejeví. Mnohem víc ho to táhne ke vzdělání a akademickým kruhům, za včelaře se nepovažuje a zřejmě nikdy nebude. I na něj však dopadá katastrofa, která pronásleduje včelstva napříč celými státy. Roje nečekaně a beze stopy mizí a je jen otázkou času, kdy něco podobného postihne i je. Tao je čínská dělnice pracující jako opylovačka. Nacházíme se v relativně vzdálené budoucnosti, kde už včely dávno neexistují a jejich práci na sebe museli vzít lidé. Tao den za dnem leze po stromech a štětečkem nanáší na květy přesně odměřené množství pylu, které jim pomůže plodit. Moc by si přála, aby její syn nedopadl stejně, a snaží se ho aspoň trochu vzdělávat, aby měl šanci na lepší život. Pak však do životů jich všech nečekaně zasáhnou události, na něž by do té doby nikdo ani nepomyslel.
Každý ze tří příběhů se odvíjí samostatně, takže čtenář může pouze odhadovat, jestli a případně jaká je mezi nimi souvislost. V určitý moment se všechny tři propojí vcelku logickým způsobem, který sice nejspíš moc nepřekvapí, ale dává smysl. Román má všeobecně velmi pomalé tempo, a byť je členěn do velmi krátkých kapitol, vlastně se sune vpřed dost hlemýždím tempem. Navíc nemůžete čekat žádnou akční jízdu, jelikož příběh popisuje spíše každodennost hrdinů, ač ani té se nevyhýbají zásadní, skoro osudové zvraty. Zatímco v první polovině se děj víceméně rozvíjí a téměř nepostupuje, ve druhé nabývá na zajímavosti a posouvá čtenáře dál k vyvrcholení.
Každý z charakterů, mezi něž je příběh rozdělen, je trochu jiný, což částečně souvisí i s dobou, v níž žijí. William má sklony k melancholii, celoživotně si připadá nedoceněný a touží po uznání. Chce, aby ho uznával zejména jeho syn, byť to vypadá, že v jejich domácnosti má hlavní slovo jeho manželka, která si často troufá vystupovat proti němu, a to navzdory době, v níž se tato dějová linie odehrává a v níž bylo běžnější, aby žena poslouchala manžela a ne naopak. George je ze své povahy despota, který nemá rád cizí názory a nezamlouvá se mu, pokud mu někdo narušuje plány. Má představu, jak by měl vypadat život jeho i jeho rodiny a nepřipouští, že ostatní by třeba nemuseli chtít tančit, jak on píská. Tao je vyčerpaná životem, který ji neuspokojuje, protože se skládá v podstatě jen z nekonečné dřiny v sadu. Je však oddanou matkou, která chce pro svého syna jen to nejlepší a bude se za něj do posledního dechu prát, pokud mu tím může pomoct. Jak jde o něj, nevidí nalevo ani napravo, bezhlavě se žene vpřed a neustoupí.
Historie včel je příběhem, který rozhodně vede k zamyšlení, protože ukazuje, že věci, které považujeme za samozřejmost, ve skutečnosti zas tak samozřejmé nejsou. Autorka se rozhodla posadit do středu dění potenciální katastrofu, jejíž důsledky si nedokážeme domyslet, protože nás vlastně nikdy nenapadlo nad nimi uvažovat. O to zajímavější však její konspirační teorie je. Text je napsán čtivě, řada informací je podložena konzultacemi s odborníky či vhodnou literaturou, a i proto působí celý příběh autenticky. Nejde o vyloženě akční čtení, mnohem spíš je to román, který má podnítit k vlastním úvahám, ale čte se dobře a rozhodně patří k těm knihám, které měly být napsány a měly by se číst.
Žádné komentáře:
Okomentovat