Biograf láska

Hudba: na základě hitů Hany Zagorové
Scénář: Uljana Donátová

Premiéra: 16. 9. 2022'
Uvádění: Divadlo Kalich

Režie: Jan Kříž

Obsazení
Eva - Marie Křížová / Nina Horáková
Jana - Kateřina Bohatová / Elis Ochmanová
Alča - Denisa Nesvačilová / Michaela Tomešová
Alex - Bořek Slezáček / Roman Tomeš
Ben - Zbyněk Fric / Jan Tenkrát
Přemek - Přemysl Pálek / Milan Peroutka
Markéta - Natálie Halouzková / Felicita Prokešová
Linda - Adélka Vágnerová / Anežka Hezká / Alenka Třískalová
Tomáš - Tobiáš Freja / Kryštof Koníček / Adam Šrámek
Lékařka: Kateřina Poláčková / Vendula Skalická
tanečnice - Vendula Skalická / Kateřina Poláčková / Martina Grbavčicová / Veronika Šlapanská / Lucie Svobodová / Kateřina Górnioková / Klára Kočárková / Erika Fenclová / Karolína Havelková
tanečníci Jiří Minařík / Jiří Federhans / Lukáš Prokop / Matěj Císarz / Lukáš Blažek / Šimon Muška / Radek Fišer / Jiří Marek / Ondřej Martiš

Délka představení: 2 h 40

Tři nerozlučné kamarádky, tři rozdílné životní příběhy a dvacet tři písní Hany Zagorové. Biograf láska je ukázkou toho, jak může fungovat dobře vystavěný hit muzikál, v němž známé písně nemají za úkol pouze potěšit diváky, ale jsou integrální součástí příběhu a skutečně jej vyprávějí.

Eva, Alena a Jana se znají už věky, navzájem byly svědkyněmi svých vzletů i pádů, a i když to mezi nimi občas zaskřípe, nepřestávají se podporovat. A to bez ohledu na to, že jsou každá úplně jiná. Jana je romantička ujíždějící na starých filmech, která navzdory všem těžkostem života nepřestává věřit ve šťastné konce. Vychovává dceru, na kterou zůstala po rozchodu sama, a snaží se udržet nad vodou malou kavárnu. Eva je už deset let vdaná a její manželství je na první pohled bez vady. Při bližším zkoumání je však jasné, že nic není tak ideální, jak se může zdát. Alena je novinářka, která sice píše pro lifestylový plátek, ale nijak jí to nevadí a dovede velmi kousavě, ovšem velmi realisticky hodnotit svět okolo sebe. Ve vztazích nikdy moc dlouho nevydržela, protože jejím vysokým standardům málokdo odpovídá, a navíc to má o to těžší, že jako lesba randí výhradně se ženami. Vztahového peripetie jsou tak přirozeně hlavní dějovou linkou, nejde však jenom o ně. 

Scénář Uljany Donátové je v tomto případě silnou stránkou muzikálu, jelikož je logicky vystavěný, a navíc se nebojí otevírat hlubší společenská témata a problematiku, která je velmi aktuální, ať už jde o matky samoživitelky nebo partnerskou nevěru. Příběh by do značné míry fungoval i bez písní, ty jej však vhodně podtrhují a velmi často i doplňují, tudíž plní přesně tu funkci, kterou by v muzikálu měly. Tvůrcům se povedlo vybrat z obrovské databáze hitů Hany Zagorové ty, které jsou v podstatě už samy o sobě uzavřenými mikropříběhy s textem perfektně zapadajícím do děje. Dobře zvolená je i skladba písní, protože se střídají odlehčené hity s těmi vážnějšími s hlubším textem, čímž se daří budovat atmosféru. Asi jediné hudební číslo, které se z příběhové struktury vyděluje, je úvodní Je naprosto nezbytné, které je však velmi příjemnou nakopávačkou ideální právě pro start , a navíc udává rámec celého muzikálu.

Velmi dobrou práci odvedla i režie a choreografie. Jan Kříž má s hudebním divadlem bohaté zkušenosti i jako herec, tudíž ví, jak s děním na scéně pracovat, jak budovat situace a tvořit koherentní celek. Výhodou je, že se tvůrci nesnaží být až násilně vtipní a tím shazovat vážnost tématu, ale využívají spíše lehkého situačního humoru, který odlehčuje atmosféru, ale nebourá ji. Choreografie Petry Parvoničové jsou roztančené a využívají celý prostor jeviště. Jedním z dominantních prvků jsou nejrůznější zvedačky, jinak však jde o rytmickou podívanou, do níž se zapojuje company i sólisté, kteří jsou skvěle sehraní. Scéna sama navíc tanečníkům v mnohém pomáhá, jelikož je jednoduchá, umožňuje rychlé přestavby a zároveň na ní nic nepřekáží. Dominantou je středová točna průběžně doplňována panely, jež ji rámují a proměňují tak prostředí. Přestavby jsou obvykle řešeny změnou pár kusů nábytku a světla, takže byť bez několika zatmívaček se to neobejde, přechody mezi scénami jsou plynulé a nevznikají zbytečně dlouhé prodlevy.

Vedle příběhu a celkového provedení jsou tahounem především skvělé herecké výkony. Hercům navíc pomáhá fakt, že jejich charaktery jsou nosně napsané, a jejich výkony se tak mají o co opřít. Nejvíc pozornosti k sobě přirozeně poutá ústřední ženská trojice, kde každá hrdinka zastupuje odlišný charakterový typ, ač jsou všechny zajímavé. Eva Marie Křížové je lehce zádumčivá módní ikona, která jako by přesvědčovala sama sebe, že není třeba propadat chmurám. Má v sobě jistou odevzdanost, s níž přijímá všechno, co se okolo ní děje, a zdá se, že ji nic nedokáže vyvést z míry. I v momentě, kdy jí život hází klacky pod nohy, zůstává nad věcí a až nebezpečně klidná. Jana Ellis Ochmanové je něžná, zasněná bytost ztracená ve vlastních představách, která si realitu drží od těla. Působí, jako by měla neustále hlavu v oblacích a jen s nelibostí se vracela zpět do šedi každodennosti. Alča Míši Tomešové je sarkastický diblík, kterého je všude plno, chvíli neposedí a nebojí se bouřlivě vyjadřovat emoce i svoje názory bez ohledu na city druhých. Všechny tři dámy jsou skvěle sehrané a funguje mezi nimi ta správná chemie, výborně tančí i zpívají. Ellis Ochmanová má navíc v některých polohách podobnou barvu hlasu jako Hana Zagorová, což jejím písním dodává kouzlo navíc. Velmi vyrovnané jsou rovněž mužské herecké výkony, byť pánové nemají tolik prostoru jako jejich ženské kolegyně. Nezapomenutelný je zejména Zbyněk Fric v roli nesmělého taťky Bena, jehož zpěv v italštině patří k vrcholům první půle.

Biograf láska je velmi dobrým muzikálem a směle zvládne srovnání se světovými tituly, některé z nich možná dokonce předčí. Tvůrci si dali záležet na příběhu, který se sice neubrání pro muzikály typické sentimentálnosti, ale zároveň se dotýká i hlubších, celospolečenských témat. Písně Hany Zagorové navíc dokonale fungují jako muzikálová látka, jelikož jsou samy o sobě příběhy se silným textem. Skvělé herecké, pěvecké i taneční výkony jsou pak už jen třešinkou na dortu. Divadlo Kalich si tak připisuje další hit muzikál, na který může být po právu pyšné.

2 komentáře:

  1. Já věřím, že je ten muzikál dobrý. Tedy kdysi dávno jsem ěřila, že muzikály seskládané že slavných hitů nemůže být ničím zajímavý. Ale jakmile jsem viděla muzikál Voda (a krev) nad vodou, změnila jsem názor. I ty totiž můžou být úchvatné.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vodu mám taky ráda. :) Celkově mi tvorba Kalichu přijde fajn, jednoduše vědí, co dělají. :)

      Vymazat