Jacky Durand - Sešit s tátovými recepty

Existuje něco komplikovanějšího než mezilidské vztahy? Ať se budeme snažit sebevíc, vždycky mezi námi budou existovat třecí plochy, a zvlášť to platí mezi rodiči a jejich dětmi. Zatímco ony si chtějí žít po svém, rodiče mají pocit, že přesně vědí, co je pro ně nejlepší. Ale na čí straně je vlastně pravda?

Julienův otec umírá a neexistuje nic, co by ho ještě mohlo zachránit. Mezi těmi dvěma vždycky byly spory, přesto se Julien ze všech sil snaží být otci v jeho posledních chvílích oporou. Blížící se ztráta ho nicméně přiměje zatoulat se ve svých vzpomínkách zpět do dětství a k časům, kdy ještě celá rodina bývala šťastná, protože s nimi žila i matka a nedělní rána měla nádech té pravé rodinné pohody. Julienův otec si totiž vždycky našel čas, aby se věnoval svým blízkým a aspoň na pár hodin opustil restauraci, která pro něj jinak znamená všechno.

Julien si čas s otcem užívá a stejně tak ho baví jejich společné vaření. Dokonce tak moc, že by se rád jednou také stal kuchařem. V tom se však se svým otcem rozhodně neshodne. Ten ho sice z kuchyně nevyhazuje, zároveň však nesouhlasí s tím, aby se jeho syn vydal na strastiplnou cestu v oboru gastronomie, která nenabízí nic než otročinu. Julien chce na jednu stranu otci vyhovět, na druhou se v něm však perou protichůdné pocity a neví, jestli dát spíš na svoje srdce, nebo poslechnout rozum.

Román je komorním rodinným příběhem o dospívání v takřka výlučně mužském prostředí, kde se o spoustě věcí nemluví, protože je to tak snazší. Julien je vychováván otcem, který si pro něj přeje lepší život, než jaký měl on. Budoucnost pro něj vidí ve vzdělání, takže pro sny a sentiment není prostor. Julien nechce otci nevyhovět, zároveň se však nechce obětovat a podřídit čistě jeho přáním. Příběh je tak částečně o generačním střetu, v němž nikdy nemůže být vítěz, částečně o střetu vzdělanosti a praktického života, které se příliš neprotínají.

Text je rozdělen do tří částí, které přibližně mapují Julienovo dětství, dospívání a následnou dospělost, zároveň jsou však do určité míry rámovány i přítomností chlapcovy matky v jeho životě. Autorovi se velmi dobře daří vystihnout vývoj hrdiny od trochu zakřiknutého nesmělého chlapce přes sebevědomí získávajícího a stále častěji revoltujícího puberťáka až po lehce tvrdohlavého dospělého, který je schopen své dřívější jednání nahlédnout vcelku střízlivě. Příběh má zároveň cibulovitou strukturu, protože řada informací se odhaluje postupně a ve vrstvách, některé bývají zamlčeny či zkresleny a následně se znovu vynořují v nečekaných okamžicích a osvětlují nejisté nebo třeba nelogické jednání postav.

Autor píše čtivým, ale vcelku úsporným stylem, který dobře koresponduje s příběhem. Přesto mu neschází obrazivost a jistá míra poetičnosti, zejména v momentech, kdy se mluví o jídle. Pro hlavního hrdinu i jeho otce je vaření důležitou součástí života a kdykoliv přijde na přetřes gastronomie, čtenář se přenáší do kuchyně plné rozmanitých barev, chutí a vůní a dovede si velmi plasticky představit pružnost těsta, štiplavost koření i neodolatelné aroma správně rozpuštěného másla či masového výpeku. Text je navíc členěn do velmi krátkých kapitol, takže se vine vpřed ve svižném tempu.

Sešit s tátovými recepty je vcelku odpočinkovým čtením, které se však nevyhýbá ani závažnějším otázkám a společenským tématům. Autor píše čtivě, ovšem se značnou mírou poetičnosti, nastavuje příběhu příjemné tempo, a navíc dokáže svým slovům vtisknout tolik obrazivosti, že čtenář doslova vidí před očima severní Francii s jejími malebnými vesničkami a typickými rodinnými bistry. Jde o příběh o snech, silných rodinných poutech a komplikovanosti mezilidských vztahů, který přes všechnu svou závažnost dokáže pohladit po duši.