Karen Joy Fowlerová - Čtenářský klub Jane Austenové

Jane Austenová patří k celosvětově nejoblíbenějším autorkám a bez ohledu na to, že její romány jsou více než dvě stě let staré, dovedou přilákat stále nové a nové čtenáře. Navíc to vypadá, že má moc pomáhat lidem v obtížných situacích a vracet jim úsměv, i když jejich život možná není úplně ideální. Proč tedy nezaložit čtenářský klub, který se bude specializovat výhradně na ni?

Jocelyn, Prudie, Sylvia, Allegra a Bernadette zastupují rozdílné generace žen, ovšem znají se už poměrně dlouho a všechny spojuje láska k Jane Austenové. Není proto až tak překvapivé, že se rozhodnou založit si čtenářský klub, každý měsíc se sejít u jedné z nich a prodiskutovat příslušnou knihu. A jelikož jich je pět a dokončených románů Austenové šest, přizvou do svého kroužku ještě Grigga, který je sice Austenovou nepolíben, ale o to zajímavější by pro něj zkušenost se čtenářským klubem mohla být.

Nejde nicméně pouze o čtení knih, nýbrž i o životy členů klubu. V těch totiž dochází k řadě dramatických událostí a zvratů, které by nikdo nepředpokládal. Život totiž umí být poměrně bouřlivý a nevypočitatelný navzdory našim snahám o jeho klidné prožití. Román je rozdělen na části podle měsíců, v nichž se čtou jednotlivé romány, a prolíná se v něm konkrétní čtenářské setkání s událostmi z minulosti hrdinky, u níž schůzka probíhá. Díky tomu má čtenář možnost nahlédnout do života všech šesti hrdinů a zjistit, co je formovalo a dovedlo až do přítomného momentu.

Román má specifický styl vyprávění, protože není tak úplně jisté, kdo je vlastně vypravěč. V některých pasážích se zdá, že vyprávění je ve třetí osobě primárně z pohledu toho z hrdinů, který vybíral knihu měsíce pro čtenářský klub, zároveň se však objevuje i jakési "my", v němž je vyprávěno, zejména odehrává-li se daná část příběhu na čtenářském setkání, a jde pravděpodobně o jakéhosi hromadného vypravěče, pod nějž je zahrnuta celá šestice, nebo minimálně ženská pětice, aniž by mezi nimi dominovala jedna konkrétní mluvčí. Je to poněkud zmatečné, protože čtenář má neustále tendenci jednoho vybraného vypravěče hledat, ovšem nedaří se mu to.

Jednou z hlavních slabin románu je fakt, že nejde nijak do hloubky. Představuje sice potenciálně zajímavá témata, která by mohla mít celospolečenský přesah, nedokáže je však pojmout tak, aby čtenáři skutečně něco předala. Totéž platí pro charaktery, které jsou sice zajímavě rozpracované, ale než mají šanci se jakkoliv rozvinout, utíká se od nich. Kapitolou samy pro sebe jsou vztahy, jejichž vývoj není nijak naznačen, a už jen proto nedávají smysl, jelikož se prostě jenom náhodně dějí. Chybí jakékoliv náznaky jejich budování a autorka má tendence je popisovat, nikoliv ukazovat. Autorka navíc pořádně nepracuje ani se samotným čtenářským klubem. Diskuze o díle Jane Austenové je dokonale plytká, ani nemluvě o tom, že s postupujícím dějem se postupně téměř vytrácí. Všechny hrdinky jsou navíc tak zarytými obdivovatelkami Austenové, že žádnou debatu o ní nepřipouští a jakákoliv byť je náznakem zmíněná výtka je brána jako urážka jejich oblíbené autorky. Docela zajímavá je příloha, která není přímo součástí románu a v níž jsou zachyceny názory různých spisovatelů na dílo Austenové, zmarněný potenciál nápadu se čtenářským klubem to však nezachrání.

Čtenářský klub Jane Austenové, je román, který má potenciál, jenž se mu zoufale nedaří naplnit. Dílčí zápletky jsou zajímavé, osobní příběhy postav také a už sama myšlenka se čtenářským klubem Jane Austenové se dá vytěžit mnoha způsoby. Autorka však uvízla někde na polovině cesty, spoustu toho nakousla a rozpracovala, ale jako by jí došel dech a nebyla schopná svůj příběh posunout na hlubší úroveň. Výsledek je proto nesmírně rozpačitý a víc slibuje anotací, než skutečně poskytne.