1984

Autor: George Orwell
Překlad: Eva Šimečková
Dramatizace: Dodo Gombár

Premiéra: 28. 1. 2023
Uvádění: Švandovo divadlo na Smíchově

Režie: Dodo Gombár

Obsazení
Winston Smith - David Punčochář
O'Brien - Tomáš Petřík
Julie - Anežka Šťastná
Charrington - Miroslav Hruška
Parsonsová, Matka, Katharine a další - Andrea Buršová
Tillotson a další - Matěj Anděl
Mladý, Dítě 1 a další - Petr Kult
Syme, Dítě 2  a další - Jan Mansfeld
Parsons a další - Jacob Erftemeijer

Délka představení: 3 h

Dystopická klasika George Orwella se na českých jevištích neobjevuje příliš často a v případě Švandova divadla se jedná o teprve čtvrté uvedení. V nové dramatizaci Dodo Gombára, který je zároveň režisérem adaptace se na scéně odehrávají dva velice rozdílné příběhy - zatímco do přestávky je to v podstatě milostné drama s komediálními prvky, po ní se inscenace mění v přehlídku lidské krutosti a zvrácenosti, která se však pečlivě ukrývá pod nablýskanou slupkou.

Winston Smith je jen malou částí obrovského soukolí, v němž všechno funguje bezchybně, jednotlivé částečky do sebe zapadají a dohromady vytvářejí neotřesitelný systém. Winston sice pracuje podle svého nejlepšího vědomí, s režimem ale tajně nesouhlasí a hledá si skulinky, jak ho obejít nebo proti němu dokonce revoltovat. Nejdřív začne se psaním deníku, potom přijde na řadu mimomanželský poměr, a nakonec přímo snaha otevřeně se vzbouřit a podpořit nepřátele státu. Žijete-li v totalitě kontrolující každý, i ten sebenepatrnější kousek vašeho života, musíte však předem počítat s tím, že vaše jednání může mít následky.

Dodo Gombár pojal svoji inscenaci jako srážku dvou velmi odlišných světů i inscenačních přístupů. Zatímco první polovina působí poměrně "sluníčkově", byť i z ní čiší jistá bezútěšnost, ta druhá je čistým terorem. Režisér nicméně román zdramatizoval s respektem k originálu, tak aby zachytil všechny podstatné momenty a zároveň co nejpřesněji vystihl atmosféru. Z inscenačního hlediska jsou chytře zakomponovány myšlenky hlavního hrdiny, které jsou od běžných replik odlišeny využitím mikrofonu, stejně jako situace z jeho minulosti, které se mu zjevují ve formě snů. První část představení působí i přes značnou kondenzaci děje v některých momentech natahovaně, druhá však má ohromnou sílu, a to i přesto, že její těžiště leží v dialogu a svým způsobem se jedná o konverzační drama.

Scéna je vcelku jednoduchá, nicméně tvůrci s ní velmi efektivně pracují. Z větší části ji tvoří železná konstrukce, která v jakési falešné perspektivě uzavírá jeviště zezadu i po stranách. V zadní části jeviště jsou v ní umístěny velké kovové dveře, vepředu na bocích pak "kamery", jinak je však kompletně otevřená a naznačuje tak systém, v němž je na vás ze všech stran vidět a před nímž není možné se schovat. Po přestávce se však toto zdánlivě bezpečné, vzdušné prostředí mění v uzavřenou past, všechny otvory jsou zalepeny a přetrvává pouze pocit neustálého dozoru, před nímž se stále nedá schovat, ale ani uniknout. Přestavby jsou po celou dobu minimální a k náznakům změny prostředí dochází pouze prostřednictvím přesunutí několika menších kusů dekorací, jako jsou velké kovové kádě nebo židle.

Největší pozornost je po celou dobu upřena zejména na představitele Winstona Smitha Davida Punčocháře, jelikož prakticky nesleze z jeviště. Jeho úloha je velmi náročná a svým způsobem i velmi nevděčná, protože musí být schopen obsáhnout celou hloubku své postavy i téma a poselství, které tvůrci předávají. Přestože Punčochář zdánlivě dovede zachytit všechny zmíněné nuance, jeho výkon působí lehce nevyrovnaně - uvěřitelná je jeho pozice rezignovaného a systémem otráveného muže, který má své pochybnosti, coby revolucionář však vyvolává dojem naivního studentíka, který se sice s nadšením sobě vlastním hrne do nebezpečí, ale přitom není vnitřně přesvědčen, že by to dělat měl. Kdo naopak herecky přesvědčí už jen svou samotnou přítomností na scéně, je Tomáš Petřík coby O'Brien. Dokáže střídat polohy lusknutím prstu, takže zatímco v jednu chvíli je moudrým a laskavým mužem, který blahosklonně pomáhá ostatním, v druhou dovede takřka psychopaticky gestikulovat, cedit slova skrze zuby a měnit se v rozzuřeného býka vteřinu předtím, než se rozeběhne na rozevlátou muletu.

1984 ve Švandově divadle je velmi dobrou adaptací, jíž se daří zachytit ducha románu a podnítit úvahy o moci, totalitě a jejím vlivu na naše životy. Tvůrci vyzdvihli ta témata, která zůstávají nadčasová a zároveň jsou právě v dnešní době a globální situaci extrémně důležitá. Zamýšlí se nad lidskostí, nezlomností ducha i absurditou systému, který nás nutí existovat výhradně v předepsaných škatulkách, aniž by nám dal šanci se jakkoliv vymanit. 1984 je silným divadelním zážitkem, z něhož místy mrazí, protože si z Orwella vzal přesně to, na co by se rozhodně nemělo zapomínat, chceme-li mít jako lidstvo smysluplnou budoucnost.