Dagmar Digma Čechová - Nesejdeš z cesty

Většina z nás má tendenci považovat se za racionální osoby a nevpouštět si do života nic, co hraničí s nadpřirozenem. Zajít ke kartářce tak sice může být zábava, ovšem brát si její slova příliš k srdci nemusí být rozumné. Vanda v kouzla a čáry ani žádnou vyšší moc nevěří, stačí však jeden obyčejný výklad karet, aby se její život obrátil vzhůru nohama...

Radim žije už nějakou dobu sám jen se svou fenkou Betty a jeho život je vcelku monotónní směsicí zaběhnutých rituálů. Když proto při nočním venčení v parku narazí na opilou ženu, je to absolutní narušení jeho stereotypu. Tím spíš, že se jedná o jeho bývalou kolegyni Vandu, která však za tu dobu, co se neviděli, viditelně sešla a život se s ní zjevně nijak nemazlil. Z jemu samému neznámých vnitřních pohnutek jí nabídne dočasný azyl u sebe doma a také ucho ochotné vyslechnout její příběh.

Vanda žila relativně klidným životem, dokud ji přítelkyně nedokopala ke kartářce. Vanda sice k celému výkladu přistupuje se značnou skepsí, přesto však na ni slova věštkyně zapůsobí víc, než by si přála, a visí nad ní jako Damoklův meč. Její počínání záhy pozbývá racionalitu a začíná se řídit pouze tím, co jí bylo předpovězeno. Vanda za každou cenu trvá na tom, že se jedná o bohapusté žvásty, kterým není třeba přikládat důležitost, svým chováním však naznačuje přesný opak. A pekelně si tak komplikuje život.

Příběh se odvíjí ve dvou rovinách. Ta první je zasazena do současnosti a zachycuje především rozhovor Vandy a Radima, ta druhá se vrací do minulosti a momentů, které byly v životě jednoho nebo druhého hrdiny nějak zásadní a určující pro další vývoj. Kapitoly jsou přehledně označené, takže se čtenář v časových linkách bez potíží zorientuje, navíc tomu napomáhá i prostředí, protože zatímco kapitoly ze současnosti se odehrávají takřka výhradně za jídelním stolem, ty z minulosti jsou co do lokalit výrazně pestřejší. To je zároveň důvod, proč současná linka působí trochu monotónně, občas dokonce jako pouhá výplňková spojnice mezi děním v minulosti. Autorka místy zbytečně popisuje situace, k nimž došlo, místo aby je čtenáři přímo ukázala, čímž se trochu vytrácí dramatičnost.

Příběh má až čechovovskou poetiku, jelikož zachycuje postavy zmítané životem a osudem, kterému se nedovedou bránit. Oba hrdinové jsou jakoby ustrnulí ve zvláštním bezčasí, které je paralyzuje a zabraňuje jim jakkoliv racionálně naložit s vlastním životem. Místo toho se nechávají smýkat okolnostmi bez sebemenší vůle cokoliv změnit, protože i jejich vlastní vnitřní přesvědčení jim říká, že nemají jinou možnost, než se okolnostem podřídit. Hlavní hrdinka Vanda je vyloženě nesnesitelná, a to o to víc, že o tom dobře ví, ale nedokáže to změnit. Chová se naprosto absurdně, dobře si to uvědomuje, ale zároveň každý svůj přešlap donekonečna omlouvá, jako by nebyla za vlastní život nijak zodpovědná, ale pouze následovala pokyny, které dostala od jiných. Viditelně si ničí život, ale přistupuje k němu i všemu okolo tak, že není možné s ní jakkoliv soucítit.

Autorka má čtivý styl, který nicméně místy působí trochu mnohomluvně. Občas se objeví pasáže jakoby navíc, které zpomalují celkové tempo a narušují plynulost vyprávění, patrné je to zejména v někdy lehce nadbytečných uvozovacích větách. Celý text je hodně popisný, byť se v něm komentuje hlavně jednání postav, případně jejich vnitřní pohnutky, vlastně to ale nevadí, protože to odpovídá zvolené poetice.

Nesejdeš z cesty je tak trochu čechovovskou groteskou s nádechem černého humoru a záchvěvem absurdního dramatu. Text je místy poněkud mnohomluvný, ale i tak si zachovává čtivost a solidní tempo. Dal by se označit za velmi netradiční příběh ze života, v němž události nabírají místy dost nečekaný směr, který dovede pobavit, pobouřit i dohnat k zamyšlení. Podstatné je, že vzbuzuje emoce, a o to by v dobré knize mělo jít především.

Tímto děkuji autorce a nakladatelství MOBA za poskytnutí recenzního výtisku.

Knihu můžete zakoupit zde.